Rapšach

Po svém zakladateli dostává hrad jméno Vitoraz (Weitra), a tak také se zve území spravované tímto knížetem.

Po přijetí křesťanství však celá oblast postupně vstupuje pod církevní nadvládu řezenských biskupů,kteří uplatňují tu i nároky další - světské.

V století XI. v poněmčování vitorazského obyvatelstva rozhodujícím se stal knížecí rod Kuenringů.

Po pádu Jindřicha I. z Kuenringů, pomáhajícího českému králi Přemyslu Otakarovi II. proti jeho soku Rudolfovi Habsburskému v poněmčování pokračováno a po husitských válkách, v nichž Nové Hrady padly, dokončeno.

Vitorazsko připojeno úplně vévodství rakouskému a jeho lenní svazek s korunou českou na delší dobu přerušen. Ještě však po dvakráte dostalo se Vitorazsko pod přímé panství české, ale jen nakrátko.

Bylo to v letech 1323 - 1332 za vlády Jana Lucemburského a v letech 1461 - 1467 za panování Jiřího z Poděbrad. Teprve mír Saint Germainský 2. VII. r. 1919 po ukončení světového zápasu dovedl zčásti napravit křivdy národu v tomto území po staletí páchané a k osvobozenému státu připojena menší, přes sto km2 měřící a chudší část bývalého rozlehlého Vitorazska s městem Českými Velenicemi a s řadou obcí menších, z těchto vyniká pak Rapšach velikostí a počtem obyvatelstva.

Jak je možno, že se Rapšašsko mohlo udržeti před šířící se germanizací? Udrželo se nepřístupností a chudobou.

Přes svou polohu uprostřed blat a na samé hranici s Rakouskem se mezi válkami stává Rapšach prosperující obcí nebo spíše malým městečkem. Jako farnost, tedy s okolními osadami (dnes místními částmi) Spáleništěm, Malým a Velkým Londýnem, Parisem, Kunšachem a Novou Vsí u Klikova měl skoro 3.500 obyvatel. Přišel však rok 1938 a s ním okupace pohraničí. Z Rapšachu se do vnitrozemí stěhují první desítky lidí - hlavně rodiny státních zaměstnanců a učitelů. Přichází válka a po ní nová vlna vysídlování. Již v červnu 1945 opouští Rapšach přes 800 obyvatel, kteří jsou v rámci odsunu vykázáni na rakouskou stranu hranice.