Krakovec

Nejstarší zmínka o Zhoři je z roku 1383, kdy zde bývaly dva poplužní dvory. V letech 1405 až 1410 při nich založil Jíra z Roztok malou ves a připojil ji ke krakovenckému panství. Na počátku 17. století, za Adama Vchynského ze Vchynic, se stala Zhoř svobodným statkem. Její majitel si tu postavil tvrz. Po bitvě na Bílé hoře byl však Adamovi Vchynskému majetek zkonfiskován a roku 1623 prodán Františkovi de Couries. Roku 1672 získal panství za 24000 zlatých Emanuel Hildprant z Ottenhausenu. Tehdy dal baron Hildprant pravděpodobně postavit ve Zhoři zámek. Zda šlo o přebudovanou tvrz nebo novostavbu , nevíme. Také jméno stavitele neznáme. První zmínka o vlastním zámku je z roku 1741 v souvislosti se sňatken Josefa Hildpranta s Marií Kfelířovou. Nevěstě byl na zámku ve Zhoři zajištěn doživotní byt s roční dotací 200 zlatých. Když roku 1754 koupil Karel Josef Hildprant Slabce a usídlil se na tamním zámku, zůstala Zhoř opuštěná. Nejprve tu byli panští úředníci a v roce 1876 byl zhořský zámek částečně ubourán a přestavěn na cukrovar. Ten byl později přeměněn na lihovar a nakonec na špýchar. Naštěstí se dochovala rytina z doby kolem roku 1800 ukazující zámek ve Zhoři jako mohutnou věžovitou stavbu, z níž se v dnešním objektu zachovalo pouze něco zdiva a fragmenty architektonické výzdoby. Zámek býval obklopen parkem, na jehož konci stávalo několik přízemních hospodářských stavení.

Mezi četnými hrady a jejich zříceninami v povodí řeky Berounky zaujímá Krakovec zvláštní místo, nevyniká rozlohou ani zachovalostí svých komnat, ale ve své době patřil k nejluxusnějším hradům. Objekt je jedním z mála přechodových typů mezi hradem a zámkem postavených za vlády Václava IV. Krakovec si vystavěl významný dvořan, důvěrník a oblíbenec krále Václava IV. Jíra z Roztok, který je považován za zakladatele hradu. Měl z hlediska svých vysokých funkcí blízko ke dvorské pražské stavební huti, jejíž vliv se tak silně projevil ve výstavbě hradu Krakovec. Počátky stavby se datují rokem 1381 a hrad byl dokončen r.1383. Vynikající postavení u dvora Jírovi umožnilo vystavět si sídlo, jaké do této doby neměl žádný z mužů u jeho stavu a jež některými vlastnostmi předčilo i hrady královské, včetně Pražského. Pro stavbu hradu byla vybrána nevysoká ostrožna nad soutokem dvou potoků. Mezi předhradím a vlastním hradem je z části ve skále tesaný příkop, přes který vedl dřevěný most, který byl podle starých postupů a za použití výhradně tesařských nástrojů z konce 14. století opět postaven v letech 2001 až 2005. V roce 1410 prodal hrad Janu Leflovi z Lažan, který v roce 1414 zde poskytl azyl mistru Janu Husovi. Z Krakovce se vydal Jan Hus na podzim roku 1414 na cestu do Kostnice, kde byl obviněn z kacířství a v roce 1415 6.června upálen na hranici. Roku 1445 se stal Krakovec majetkem Kolovratů a po nich 1548 majetkem Lobkoviců. Kolem roku 1520 byl pod hradem vystavěn pivovar. Roku 1620 byl hrad vypálen bavorskými vojsky a dílo zkázy dokonali v létech 1631-4 Sasové. Opravy se hrad dočkal v roce 1660, kdy dostala střecha červenou barvu. Dalším osudovým roke byl rok 1783, kdy hrad vyhořel od úderu blesku. Od té doby hrad chátral a kameny byly použity pro stavby okolních domů. K částečným opravám došlo až po roce 1915 kdy hrad daroval Klubu českých turistů jeho poslední majitel prin Max Croy-Düllmen. Hrad Krakovec byl vyhledáván i filmaři, v r. 1977 zde byl natočen pohádkový muzikál pro děti : „Ať žijí duchové“, dále se zde natáčely některé scény z pohádky „Princ a Večernice“