Běleč nad Orlicí

V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.

Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.

V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.

Mezi nejvýznamnější kulturní památky v obci patřil do nedávné doby tzv. Bělečský mlýn, roubená patrová stavba na břehu Mlýnského rybníka asi 1 km jižně od obce. Tento mlýn při tzv. Suchém potoku byl vystavěn přibližně roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, který zde zřídil i rybníček. Mlýn měl čtyři stoupy. Pozdější budova byla postavena roku 1807 mlynářem Janem Hájkem. Roku 1914 shořely dřevěné stáje a místo nich byly vystavěny zděné. V Bělečském mlýně se měl na svém útěku údajně skrývat i Jan Amos Komenský. Bohužel pro nezájem o udržování památky v minulosti byl mlýn již značně zchátralý a jeho záchrana nebyla možná. Torzo bylo přemístěno do připravovaného skanzenu v Krňovicích a bude použito pro výrobu repliky mlýnu.

V lese po pravé straně při cestě z Bělče do Svinar se nachází kámen s vytesaným křížem. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Na kameni je vytesaný kříž, dvě sekyrky položené přes jeho ramena a zašlý nápis nepochybně ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, začali se o ně hádat. Při tom se navzájem zabili. Na paměť tohoto činu byl zde umístěn pomníček.

Podle jiné pověsti stávala stará Bělč v úpadě „Bahnu“, kdy prý se propadla i s kostelíkem a byla prý spojena dlouhou krytou chodbou s klášterem, který stál na západním konci vsi na poli, které se někdy nazývá Na proutkách, jindy Na klášteřišti.

Velmi zajímavá památka je Krytý dub, který se nalézá v lese poblíž lesní cesty z Bělče do Bělečka, přibližně v její polovině. V roce 1897 byl upraven do současné podoby. Při kácení byla ponechána jeho spodní část do výše 2,7 m, byl upraven vykotlaný vnitřek a připevněna stříška. Dub měřil v obvodu úctyhodných 4,58 m.

Významnou památkou je také bývalá Evangelická reformovaná škola s modlitebnou v čp. 10, která byla otevřena roku 1859. Jako škola sloužila do roku 1909. Původní učebna byla po roce 1923 využívána jako tělocvična místního Sokola, který byl tehdy u bělečských občanů ve značné oblibě. Do roku 1945 zde byly místnosti obecního úřadu a obecní knihovny. V současné době se budova využívá pouze jako modlitebna Českobratrské církve evangelické.

Zvonek „Prokop“ na obecní budově (čp. 9) byl z r. 1759 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic. Roku 1843 byl přelit a roku 1905 nahrazen novým, dodaným firmou V.F. Červený v Hradci Králové. Za první světové války se na čas ztratil. Nyní je umístěn v obecní zvoničce na okraji Masarykova parku proti rybníku.

Pomník Jana Husa postavený v parčíku roku 1915 péčí spolku k tomuto účelu založenému je dílem firmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou a bronzový reliéf je dle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla. Byl doplněn knihou na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921. Na místě dnešního parčíku byl až do počátku našeho století dům čp. 9. Obec tento pozemek zakoupila roku 1914 a založila zde Husovy sady. 10.11.1924 byl v sadech vysazen Žižkův dub a pod něj vložena láhev s pamětním spisem.

V kronice obce je uváděno, že rod Jarkovských, který přišel ze Slezska, měl hospodu již od roku 1626. Druhá hospoda v čp. 6 vznikla v roce 1884. Dnes je zde v provozu Hostinec u Hušků a od roku 1999 Bistro u Štěpánků. Navštěvují ho zvláště bělečtí občané mladšího a středního věku a v letní sezóně značný počet cykloturistů. Do proslaveného Hostince U Hušků jezdívali dříve výletníci z Hradce Králové. I dnes žije především turistickým ruchem. K hostinci byl v roce 1994 přistavěn malý soukromý pivovar. Pivovar byl doslova ručně ukován a vybouchán ze surových nerezových plechů bratry Hušky. Varna je umístěna mimo hlavní sál hostince. Technicky jednoduché, ale plně funkční technologické zařízení je zajímavé zejména netradiční konstrukcí varny. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Hostinec je oblíben hlavně mezi cykloturisty zejména z Hradce Králové. Pivo, o jehož zvláštní jméno Bělečský Car se zasloužil dědeček manželky majitele, kterému se v hostinci přezdívalo Car, je poctivou dvanáctkou, světlým kvasnicovým ležákem.

Motto zdejšího pivovaru zní: Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést.

Okolí obce je hojně využíváno jako rekreační oblast. Okolí řeky Orlice se stalo pro svou přírodní krásu pro občany z města velmi přitažlivou a oblíbenou lokalitou a pozvolná výstavba chat vyústila v budování chatových osad. K nejznámějším patří Osada U Kováků.

Při hrázi Mlýnského rybníka se nachází známý tábor J.A.Komenského. Činnost tábora byla zahájena v roce 1929 pod názvem Letní tábor Komenského díky aktivitě z řad nadšenců Českobratrské církve evangelické. Pozemek pro vybudování tábora získala církev od původního majitele pana Josefa Pokorného. Po četných změnách názvu tábora i několika vynucených změnách vlastníka tábora byl navrácen v roce 1993 původnímu majiteli, tj. Českobratrské církvi evangelické. V uplynulých letech tábor prodělal řadu pozitivních změn a získal zcela novou podobu. Pod novým názvem Tábor J.A. Komenského poskytuje celoroční možnost rodinných rekreací i s postiženými dětmi, možnost rekreace seniorů, pořádají se zde letní dětské tábory. Tábor má kapacitu cca 100 lůžek během letní sezóny a 30-50 lůžek v ostatních měsících.

Poloha Bělče na okraji hradeckých lesů a blízká vzdálenost od Orlice způsobila, že po vyznačení cyklistických tras se stala významnou cykloturistickou křižovatkou. Prochází tu cyklotrasa PODORLICKO vedená nižšími polohami Přírodního parku Orlice i značené cyklotrasy mikroregionu Třebechovicko.

V dnešní době čítá obec cca 90 popisných čísel, 150 evidenčních čísel a 240 stálých obyvatel. V posledních letech zde dochází k velikému zájmu o výstavbu rodinných domků. V roce 1999 byl zaveden plynovod, obec dokončuje výstavbu kanalizace a plánuje opravu místních komunikací, výstavbu sportoviště, dokončení veřejného osvětlení v obci. Mezi priority současného zastupitelstva se řadí i údržba obecní zeleně a péče o stávající památky.