Hledat firmy v obci Lipník nad Bečvou
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Firmy v obci Lipník nad Bečvou
Posledně opravené/vložené firmy:zobrazit více

PNEU HRADIL s.r.o. - Lipník nad Bečvou V-Podhoří č. 108, Lipník nad Bečvou

HOLBÍKOVÁ MARTINA-AUTODÍLY RUBY - Lipník nad Bečvou VI-Loučka č. 7, Lipník nad Bečvou

DŘEVO TRUST, a.s. - Na Horecku 726/15, Lipník nad Bečvou I-Město, Lipník nad Bečvou

Historie obce Lipník nad Bečvou celá historie

Jako osada vznikl Lipník nad Bečvou již v raném středověku, na obchodní stezce, která procházela úvalem řeky Bečvy od jihozápadu k severovýchodu, přes Moravskou bránu do Slezska.

Počátky Lipníka nad Bečvou bývají předmětem četných dohadů, neboť k nim chybějí jednoznačné písemné doklady o založení města. Je to ale zřejmě proto, že Lipník jako město, zpočátku vlastně asi jako městečko, nevznikl zcela jistě na tzv. zelené louce. Jeho předchůdcem byla původní, snad trhová, osada poblíž dnešního farního kostela sv. Jakuba Většího, ke které bylo později připojeno nově založené sídliště městského typu s poměrně velkým čtvercovým náměstím.

První písemná zmínka o Lipníku, tehdy ještě osadě, je z roku 1238. Z tohoto roku totiž pochází listina, na které jako jeden ze svědků figuruje Valter, farář z Lipníka. A jelikož by se mělo jednat o markraběcího kaplana a faráře kostela ležícího na markraběcí půdě, je prakticky vyloučeno, že jde o druhý moravský Lipník (Lipník u Hrotovic, okres Znojmo). Zeměpanským byl pouze náš Lipník. To by ovšem znamenalo, že Lipník nebyl zcela bezvýznamnou osadou – vždyť v ní stál kostel a byl zde farář, který měl velice blízko k markraběcímu dvoru.

Někdy mezi léty 1256 a 1266 vzniklo z části zeměpanského území nové dominium s hradem Drahotuš nedaleko obce Podhoří a hospodářským centrem – Lipníkem. Majitelem se stal Bohuš z Drahotuš, významný dvořan krále Přemysla Otakara II., který zřejmě toto území dostal jako výsluhu za vzorné služby králi.

Listina z roku 1349, potvrzená pečetěmi Jana z Kravař a města Lipníka, už dokládá existenci bohatého a stabilizovaného města, které mělo svou vlastní pečeť.

V roce 1378 udělil Lacek z Kravař a jeho syn Jan z Kravař městu privilegia, která umožnila další hospodářský rozkvět města. Jednalo se zejména o udělení odúmrtí, osvobození od roboty a darování pozemků.

Středověký Lipník

Lipník ve středověku byl poměrně velkým městem, zejména díky začlenění velkých, již dříve urbanizovaných ploch. Podle L. Hosáka byl Lipník původním městským střediskem drahotušského panství. Hrad Drahotuš je poprvé doložen roku 1269 v přídomku Bohuše z Drahotuš, který se někdy mezi lety 1256-1266 stal purkrabím královského hradu v Přerově a v té době dostal Lipensko zřejmě jako výsluhu. Někdy před rokem 1312 se panství protiprávně zmocnil Fridúš z Linavy a vystavěl hrad Helfštýn. Jan Lucemburský jej však roku 1312 donutil hrad pobořit. Roku 1325 pak Jan Lucemburský prodal panství Vokovi z Kravař, když ho předtím zřejmě koupil od opavského knížete Mikuláše.

V té době získal dědičně Vok z Kravař i nový hrad Helfštýn. Tento hrad založil již zmiňovaný Fridúš z Linavy protiprávně na drahotušském zboží. Muselo se tak stát po roce 1312. V roce 1348 byl již hrad Drahotuš v držení původního rodu. Je pravděpodobné, že Vok z Kravař hrad vrátil někdy po roce 1325 pánům z Drahotuš a někdy v této době se novým městským střediskem obnoveného drahotušského panství měly stát Drahotuše, protože Lipník již patřil k novému hradu Helfštýnu. Pokud jsou tyto závěry správné, vyplývá z toho, že o počátcích Lipníku jako města nevíme vlastně nic, kromě toho, že roku 1349 byl již bohatým a stabilizovaným městem, takže musel být založen již před určitou delší dobou. Nejpravděpodobnější je přitom založení králem Přemyslem Otakarem II., který roku 1256 lokoval královské město Přerov. Založení Lipníku v té době by bylo logickou součástí mocenského zajištění této části Moravy, zvláště s ohledem na mimořádně exponovanou polohu a charakter Moravské brány.

V roce 1378 udělil Lacek z Kravař a jeho syn Jan z Kravař městu privilegia, která umožnila další hospodářský rozkvět města. Jednalo se zejména o udělení odúmrtí, osvobození od roboty a darování pozemků. Další privilegia město od Kravařů získalo v roce 1394. Během husitských válek stál Lipník na straně husitů.

V letech 1447 až 1467 vlastnili helfštýnské panství páni ze Sovince. V této době již měl Lipník právo várečné, právo na šenk vína a dva výroční trhy. Od roku 1467 jsou majiteli města Kostkové z Postupic. Největší rozkvět zažil Lipník od poslední čtvrtiny 15. století, kdy se stal součástí rozsáhlých pernštejnských statků a v 16. století. Roku 1475, který je významným mezníkem v dějinách města, koupil totiž panství Vilém z Pernštejna. Tento takřka renesanční velmož vybudoval na střední Moravě rozsáhlé dominium zahrnující panství Hranice, Drahotuše, Lipník, Veselíčko, Buk, Přerov, Tovačov, Plumlov a Prostějov a stal se nejbohatším a nejvýznamnějším šlechticem českých zemí té doby. Bylo zde mnoho cechů - zámečnický, obuvnický, krejčovský, tkalcovský, pekařský, hrnčířský. V té době bylo také výrazně zesíleno městské opevnění.

Lipník v novověku

Nejpozději v 1. polovině 16. století rychle rostla lipenská předměstí. V té době také již existovaly ulice Osecká, Moravská, Hranická, Sborská, Severní strana, Novosady (založené roku 1541 jižně od hradeb) a Souhrady. Některé z nich měly jistě i starší původ. Velikost města se v té době dlouhodobě stabilizovala na počtu přibližně tří set osedlých, který se s menšími výkyvy udržel až do poslední třetiny 18. století. Nejpozději v 1. třetině 16. století se především podél západní příhradební ulice města zformovala významná židovská čtvrť s pozdně gotickou synagogou.

V držení rodu, zejména za Viléma a Jana z Pernštejna, procházel Lipník obdobím hospodářské konjunktury, která trvala prakticky až do počátku 17. století a nebyla zastavena ani pohromami, jako byl mor v letech 1568 a 1584, požár v roce 1569 a povodeň roku 1593. Helfštejnské panství vlastnili Pernštejnové až do roku 1553, kdy jej tehdejší majitel Vratislav z Pernštejna prodal Půtovi z Ludanic. V roce 1555 je ve městě poprvé doložen pekařský cech.

Roku 1580 přešlo panství sňatkem Kateřiny z Ludanic a Petra Voka do vlastnictví Rožmberků. O tehdejším bohatství města svědčí fakt, že v roce 1592 nabídl Petr Vok z Rožmberka představitelům města převzetí jeho dluhů, které ležely na panství helfštejnském. Dluh by jim byl splácen z důchodů tohoto panství. Vyjednávání však pro odpor některých měšťanů selhalo. Proto musel Petr Vok panství prodat a jeho majitelem se v roce 1593 stal Hynek starší Bruntálský z Vrbna.

Ve druhé polovině 16. století se vnější tvář prosperujícího a po náboženské stránce velmi pestrého města měnila v renesančním slohu. Roku 1590 začalo formování pozoruhodného areálu na předměstí jižně od Osecké ulice. Za přispění Petra Voka z Rožmberka a Kateřiny z Ludanic začala výstavba nového bratrského sboru se hřbitovem. Již roku 1593 s nástupem Bruntálských z Vrbna však dosavadní přízeň vrchnosti bratrskému učení přestala a byla vystřídána prosazováním luteránství.

Za Bruntálských došlo k zásadní změně ve stávajícím charakteru města, které se z dosavadního ekonomického střediska panství změnilo na sídelní město vrchnosti. Roku 1596 bylo vykoupeno několik usedlostí východně od nového bratrského sboru a do roku 1609 zde byl postaven renesanční zámek. Roku 1610 pak u zámku navázala výstavba luteránského kostela. Na okraji Lipníku tak vznikl pozoruhodný areál zámku, obklopený z obou stran kostely různých církví. Na přelomu 16. a 17. století došlo také k významné proměně areálu farního kostela, jehož věž byla od roku 1596 navýšena a završena renesančním ochozem. V roce 1609 pak na místě, kde kdysi stával městský špitál, vyrostla renesanční zvonice završená atikou, typickou pro soudobé kostelní a jiné věže na střední Moravě. Již roku 1600 byl náhradou za hřbitov při kostele založen nový, ležící severozápadně odtud za hradbami a potokem Loučkou.

Jiří Bruntálský z Vrbna, syn Hynka staršího Bruntálského, se účastnil stavovského povstání. Po bitvě na Bílé hoře v r. 1620 byl uvězněn a ve vězení zemřel. Panství získal v r. 1622 jako konfiskát kardinál František Dietrichštejn. Kardinál zapojil své panství do tzv. fideikomis ( rodinný nezcizitelný majetek), která zanikla roku 1858 vymřením rodu po meči. Kardinál Dietrichštejn povolal do Lipníka piaristy, kteří sem přišli v roce 1634 a nastěhovali se do prostor domu Jednoty bratrské. Postupně byla tato kolej přestavována, naposledy v letech 1740 - 1741. Bratrský sbor byl piaristy přestavěn podle projektu vídeňského císařského architekta Giovanniho Pietro Tencally v letech 1682 - 1687 na kostel sv. Františka Serafinského. Piaristé město opustili v roce 1884.

Město bylo do začátku třicetilé války bohaté a prosperující. Svědčí o tom např. nákup dvorů od Petra Voka z Rožmberka v Oseku a Tučíně. Roku 1593 je doložen most přes řeku Bečvu. Zdá se, že ani velký požár města roku 1613 rozvoj stavební činnosti neochromil, spíše naopak. Třicetiletá válka však znamenala pro město katastrofu. Plná třetina domů byla zničena, město bylo politicky i ekonomicky ochromeno a navíc již roku 1623-24 bylo z velké části zdecimováno morem. Třicetiletá válka, která Lipníku a jeho obyvatelům způsobila velké škody, výrazně snížila také počet jeho obyvatel.

V 18. století již v Lipníku k větším stavebním akcím nedocházelo. Ke stagnaci města přispěla i další morová rána v roce 1714-1715. Přírůstek domů na předměstích začal až v poslední třetině 18. století. Podpořila jej stavba císařské silnice z Olomouce na Nový Jičín a Těšín v letech 1782-1787. V rámci města využila existujících komunikací, pouze úsek z Horecka na západní konec Osecké ulice byl vytýčen nově. Při něm pak roku 1813 vznikla typizovaná řadová židovská kolonie Horecko. Mezi lety 1769-1834 přibylo v Lipníku 149 domů, především na předměstí.

Moderní dějiny města

Přelom ve vývoji Lipníku představovala 40. léta 19. století. Již roku 1840 byly na příkaz krajského úřadu zbořeny městské brány a některé bašty, císařská silnice byla přeložena. Nejdůležitější změnou však byla stavba Severní dráhy, která roku 1842 dospěla z Vídně a Přerova do Lipníku, který pak plných pět let zůstal koncovou stanicí a současně jedním z největších překladišť zboží v rakouské monarchii. Toto překladiště na sebe navázalo nebývalý rozvoj řemesel, povoznictví a zejména velké trhy. Roku 1843 sem byly přeloženy velké dobytčí trhy z Přívozu (Ostrava). Také se zde konaly velké trhy na dřevo, obilí a na vlnu. Přestože od roku 1847 byl již Lipník jen nevýznamnou zastávkou na prodloužené trati do Nového Bohumína, obchodní význam města ani pak příliš nepoklesl. Slavné dobytčí trhy zanikly až počátkem 70. let 19. století.

Rozsáhlejší přestavbu vnitřního města ve stylu klasicismu vyvolal velký požár v roce 1858, který zničil 73 domů. Po požáru byly prolomeny hradby směrem k dívčím školám, založen Rudolfův park (dnešní Komenského sady), na jižní straně podél ulice Novosady byly zřízeny zahrady a postaveny domy. Jen na západní straně, kde tehdy ještě protékal potok (později zatrubněný), byly příkopy zčásti zachovány. Přesto však celistvost hradebního okruhu nebyla podstatně narušena. Obraz historického jádra ochuzovalo zazdívání podloubí, strhávání renesančních a barokních štítů a následné historizující přestavby.

Panství Lipník n. B. po roce 1858 získala jedna ze tří dědiček Dietrichštejnů, Gabriela Hatzfeld-Wildenburg a poté její dcera Antoinetta, hraběnka z Althannů. Althannům byl majetek zabaven po II. světové válce.

V 19. století se ve městě začíná rozvíjet průmysl a jeho rozvoj pokračuje i ve 20. století. Zde je stručný přehled průmyslových závodů, které v městě vznikly. Roku 1802 je založena soukenická továrna J. B. Ziaka (1912-1946 textilní továrna J. F. Gerzabka, od roku 1961 Kazeto), 1812 továrna na likéry, 1867 cukrovar, 1873 parní cihelna, 1874 Hanácká vývozní sladovna, 1879 továrna na svíčky, mýdlo a sodu, 1886 rolnický akciový pivovar, 1892 továrna na korkové zátky, 1896 průmyslové závody Wawerka (1896 cihelna, od 1919 výroba forem a strojů na cementové zboží, později obráběcích strojů,roku 1937 továrna rozšířena; cihelna zrušena 1948; později TOS) 1899 továrna vozů a karosérií, 1902 Středomoravské kovodělné závody, 1908 Kupecká akciová sirkárna (pozdější SOLO),1925 nová pila (od roku 1953 autobusové garáže), 1930 výrobna umělé lité pryskyřice, 1932 tiskárna pohlednic, 1948 státní statek, 1951 Strojní traktorová stanice.

Urbanistický vývoj města do 1. světové války lze charakterizovat jako industrializaci dosud téměř výhradně řemeslnického a zemědělského města. Přírůstek domů sice pokračoval, ale rozsah intravilánu se zvětšoval jen málo a nevznikla žádná nová ulice. Kolem hradebního okruhu bylo situováno několik veřejných staveb, především škol. Nádraží bylo postaveno na Horecku. Železnice byla vedena v dostatečném odstupu kolem severní strany města, takže urbanistický vývoj neovlivnila nepříznivě. Protože nová obytná výstavba včas neobsadila plochy mezi městem a tratí, byly využity pro situování řady průmyslových areálů. Totéž platí o jihovýchodním sousedství města. Zde byl roku 1867 založen velký cukrovar s rafinerií, napojený později po určitou dobu na trať obloukem železniční vlečky východně kolem města a ústavu hluchoněmých z roku 1894. Pod tratí vznikly velké areály Wawerkovy cihelny (1896, poté strojírny 1909) po obou stranách silnice do Loučky a sirkárna (1908) mezi hřbitovem a nádražím. Podél později přerušené silnice do Jezernice- severovýchodně od města- vznikl klášter boromejek, rozsáhlá nemocnice císaře Františka Josefa a velký vojenský barákový tábor, za 1. republiky nahrazený komplexem velkých kasáren ( mezi touto silnicí a státní silnicí na Hranice). Roku 1902 se město konečně dočkalo mostu přes řeku Bečvu na silnici do Týna nad Bečvou a Nových Dvorů.

Za 1. republiky se město rozšířilo o nesouvislé bloky domků západně od města a také jižně od Novosadů, při Zahradní ulici.

Za 2. světové války nebyl Lipník podstatněji poškozen. V roce 1952 začala stavba stadionu Míru, v letech 1959-1961 zjednodušil silniční dopravu nadjezd nad železnicí na Horecku. V této době bylo jádro města ochuzeno o vodní prvek, neboť potok Loučka byl kanalizován. Od roku 1949 se rozvíjela i nová bytová výstavba. Do roku 1964 bylo postaveno 44 bytových domů a 70 rodinných domků. V roce 1965 začala panelová bytová výstavba. Do konce 80. let se intravilán města příliš nerozšířil, neboť nové výstavbě byly obětovány rozsáhlé plochy zahrad. Velmi nevhodným zásahem bylo zboření části zástavby Osecké ulice a její nahrazení kolmo řazenými vysokými panelovými domy.

Historické jádro města bylo naštěstí uchráněno ničivých zásahů, postihla je pouze modernizace některých průčelí domů. Díky tomu bylo v roce 1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací, jejíž součást tvoří i areál městského hřbitova s kaplí sv. Petra, komplex piaristické koleje a zámek. Ve druhé polovině 90. let dochází k vyřešení zátěže města tranzitní silniční dopravou vybudováním silničního obchvatu mimo město.

Literatura

Karel Kuča - Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 3. díl

Baďura Jan – Vlastivěda moravská: Lipenský okres, Záhorské kroniky

Zpracovala Božena Musilová, Magdalena Gladišová

MĚSTO Lipník nad Bečvou

Sídlo úřadu

náměstí T. G. Masaryka 89/11, Lipník nad Bečvou I-Město, Lipník nad Bečvou, 75131, Lipník nad Bečvou

Osoby

  • Ing. Přikryl Miloslav, starosta

Kontakty