Velký Osek

Václav KLÍMA - odborný učitel, se narodil dne 13. února 1906 ve Starém Kolíně. Po absolvování učitelského ústavu v Kutné Hoře působil jako učitel v Kolíně, Kojicích, v Dolních Chvatlinách a od roku 1935 ve Velkém Oseku.

Založil a řídil místní pěvecký a hudební soubor, posléze řídil pěvecký soubor kolínských učitelů. Známé jsou jeho úpravy lidových písní. Neméně významná je jeho práce v Českém ovocnářském a zahrádkářském svazu, kde jeho odborné znalosti ocenilo mnoho zahrádkářů. Posléze jeho neúnavná činnost patřila historii a dějinám. Zpracoval dějiny své rodné obce Starého Kolína.

Nyní, můžete čísti i vy dějiny jeho působiště VELKÉHO OSEKA.

Autor nebyl školeným historikem - profesionálem a nedodržel přesnou citaci archivního materiálu. Přesto tato práce neztrácí nic na své závažnosti.

O Velkém Oseku vyšla totiž naposledy důkladnější práce v roce 1915, a to v práci Josefa Tůmy "Kolínsko" (s.81-84).

Poloha obce - (geologický úvod)

V místech, kde se rozkládá naše obec bývalo kdysi moře. Bylo to v době křídové, někdy asi před 30 mil. let. Čechy tehdy poklesly asi o 200-300 m. Moře se k nám dostalo z Německa, které bylo též pod mořem. Bylo to mělké moře o hloubce kolem 100 m a zaplavilo severní polovinu Čech asi od vrchu Bedřichova k Jizerským horám a Krkonoším. Řeky přinášely do moře různý materiál, hlavně štěrk, písek a bahno. Štěrk, jako nejtěžší, se usadil při ústí řek, kus dál se dostal písek a nejdále bahno. Tyto usazeniny během věků zatvrdly a stal se z nich slepenec, pískovec (viz Český ráj) a opuka. Naše opuka je tedy ztvrdlé vápnité bahno a má jméno od toho, že na vzduchu se rozpadá (puká). Na konci doby křídové se Čechy opět zvedly a moře se odtud ztratilo. Tehdy byla naše zem celkem zarovnaná.

Během dalšího období, zvaného třetihory, docházelo k různým pohybům zemské kůry. V nynějším Polabí horniny praskly a utvořil se zlom. Jižní lavice poněkud vystoupila, severní naopak poklesla. To nám dobře ukazují křídové usazeniny. Např. na Bedřichově jsou na rulovitém podkladě slídovité usazeniny II.pásma křídového, u nás v Oseku naše opuka náleží III.pásmu. Správně by měla být zdejší opuka výš než slín na Bedřichově. To znamená, že Polabí následkem tektonických poruch pokleslo nejméně o 50 m.

V třetihorách vznikly nové řeky, většinou jiné než jsou dnešní. V naší krajině se utvořilo veliké jezero Nymburské, prostírající se mezi Kolínem a Nymburkem až k Neratovicům.

Největší řekou ve vých.Čechách byla Orlice Divoká, která tekla na západ asi směrem nynější Cidliny a vlévala se do Nymburského jezera. Její cestu můžeme sledovat podle štěrků, které po sobě zanechala, např. u Ohař. Tyto terasy Orlice jsou ovšem značně výše ve srovnání s hladinou dnešní Cidliny.

Jiné, ještě větší jezero, bylo Pardubické, které se prostíralo od Pardubic k Týnci nad Labem. Západní břeh tohoto jezera tvořila skála, kterou končí Železné hory. Tomuto místu říkáme Labská brána. Zde, poblíž Týnce nad Labem, přetékala přes skálu voda v podobě vodopádu. Odtud potom tekl potok do Nymburského jezera. Během tisíciletí se skála narušovala, vodopád byl stále mohutnější, až se jezero odvodnilo a vzniklo Labe.

Toto už se dělo v éře zvané čtvrtohory. Začaly asi před 1 mil. let a vyznačují se tím, že za tu dobu přišlo čtyřikrát velké ochlazení, zvané doba ledová. Podnebí zde bylo jako za polárním kruhem. Mezitím se opět na desítky tisíc let oteplilo asi jako nyní (doby meziledové). Po čtvrté době ledové následovala doba poledová. Krajina té doby připomínala severské tundry, bezlesé a močálovité. Vítr měl možnost přenášet písčité labské usazeniny a vyzvořil pohyblivé písčité kopce, zvané přesypy (duny), např. k Sánům (Medvědiny), Chotule (u Veltrub) aj. S přibývajícím oteplováním se zde uchytily stromy a vznikly hluboké lesy.

Původ obce

Ve zdejší krajině bývaly za starodávna hluboké lesy. Když sem přišli naši slovanští předkové, aby se zde usadili, museli si v lesích vysekat místo pro postavení osady. Od toho vznikl název Osek. Poloha pro založení obce byla volena na tehdejší dobu velice šťastně. Bývaly zde veliké lesy, které se táhly od Labe podél Cidliny do severních Čech. Ty poskytovaly našim předkům dobrou ochranu před vpádem nepřítele. Vysekali si tedy místo poblíž břehů Labe, které tehdy teklo Máčidlem a zahýbalo se obloukem k dnešní poště a dál k Libici. Byli tedy chráněni od západu a severu Labem a Cidlinou, od východu hlubokým sánským lesem. Všude bylo plno tůní a močálů. Snad pouze k jihu se táhla otevřená krajina.

Tento původní starý Osek rozkládal se podél silnice (nyní Revoluční ulice) od Karbanových ke Skopcovým a druhou stranou zpět. Osada se původně jmenovala Osček, tj. Oseček. Nynější Oseček za Labem tehdy slul Osek. Později se oba názvy obrátily.

Již v listině z roku 1233 se náš Osek nazývá nynějším jménem Osek, později též Osík. Na rozlišení obou Oseků byla ves za Labem nazvána Oseček. Název Velký Osek je novější, ale uvádí se už v 17. století. Naproti tomu ještě koncem 19. století se psávalo Vosek.

Se jménem Osek se setkáváme poprvé v roce 1228, kdy ves patřila benediktýnskému klášteru u sv. Jiří na Hradě pražském. Jednalo se o nejstarší ženský klášter v Čechách vůbec, který byl založen kolem roku 970, pravděpodobně Boleslavem I.

V listině, která je latinská, jsou jmenovány následující vsi přidělené jako majiteli kláštera k jeho obživě: Ljubica (Libice), Kanín, Opolely (Opolany), Osček (Velký Osek), Oldříš (Oldříš byl hrad v nynější vsi Předhradí) a Odřepy (Odřepsy). Z toho plyne, že roku 1228 Osek jž dávno existoval. Kdy byl skutečně založen, se asi pro nedostatek pramenů nikdy nedovíme. Jeho začátky sahají snad až do dob staroslovanských.

Máme-li odpovědět na otázku, jak stará je naše obec, musíme říci, že nejméně tisíc let, ale spíše více.