Holasice

První nám známou písemnou zmínku o Holasicích obsahuje listina probošta Mikuláše z roku 1349 (Moravský zemský archiv v Brně). Dle ní získal pro starobylý rajhradský klášter Benediktinů jako jeho tehdejší probošt v Holasicích pole, k tomu činže a desátek. Od té doby jsou Holasice přičítány co poddanská ves k panství rajhradského kláštera a pod správu jeho vrchnosti. Významným objektem v těch dobách byl holasický svobodný dvůr. Nám prvním známým vlastníkem byl Martin Soběkurský ze Soběkurska (asi v době 1575 – 1607), po něm Magdalena Lhotská ze Ptení, která ho roku 1618 postoupila svému manželovi Baltazarovi Konečnému z Lublince. Ten, dvůr krátce nato prodal rajhradskému klášteru. Jako už zchátralý a prakticky nepotřebný zanikl panský dvůr kolem roku 1950. Stavení bylo zbouráno a materiál použitý k jiným stavbám v obci.

Za jedno z nejstarších lidských děl v Holasicích lze považovat v podzemí vyhloubené nevyzdívané chodby a místnosti tzv. lochy, zřejmě úkryty resp. i obranný systém z dob ještě hradištního charakteru rajhradského kláštera. Historici přisuzují jejich vznik do 13. století. Lochy nejsou přístupné.

Mezi další staré a zaniklé objekty v obci lze uvést dvě cihelny, původně s ruční výrobou. Starší z nich si vystavěla obec v roce 1836 jižně od obce. Pozdější zbudoval rajhradský klášter někdy kolem roku 1890 přímo v obci. Obě zanikly stejně jako dvůr po roce 1950.

Ve stejném roce 1950 zanikly zbytky někdejšího panského rybníku v Holasicích. Jeden z nejdéle na Rajhradsku využívaných. V obci na čísle 2 v roce 1405 býval mlýn, který byl zničený švédskými vojsky asi v roce 1645 při obléhání Brna.

Morový hřbitov, zřízený v Holasicích v roce 1831 byl kvůli jím procházející stavbě železnice z Vídně do Brna zrušený v roce 1838.

Za odvěkou místní komunikaci mezi Holasicemi a rajhradským klášterem i jako zkratku mezi sousedními vesnicemi lze považovat lesní cestu s lávkou přes řeku Svratku (její původní hlavní rameno). Les byl ale vykácený v roce 1916 a přeměněn na pole. V období socialistických zemědělských reforem byla v roce 1968 cesta zoraná a stromořadí ji lemující vytrháno. Až po sametové revoluci v roce 1992 byla cesta, už pouze co by pěšinka se stromořadím obnovena a lávka přes řeku opravena.