Býčkovice

Kolem roku 1830 jsou Býčkovice považovány za městečko a mají vlastní trhy. V 78 domech tu trvale žije 428 obyvatel. Koncem 19. století počet obyvatel, převážně němců, stoupá až k pěti stům. Býčkovičtí nacházejí obživu především v chmelařství, řepařství, ovocnářství, dobytkářství a v produkci mléka. K obci patří samoty Cihelna (1 km jižně), Leopoldův mlýn (2 km severně) a Obora (1 km severovýchodně). Tradice zdejšího školství sahá až do poloviny 18. století. Vlastní školní budova byla dostavěna v roce 1848. Chodily do ní také děti z Velkého Újezda, Nového Mlýnce, Ploskovic, Maškovic, Myštic a Těchobuzic. Škola byla trojtřídní, měla tři učitele a více než stovku žáků.

Býčkovice jsou protáhlým sídlem, podél průjezdné, málo frekventované komunikace severojižního směru. Současná zástavba je silně ochuzena jednak o řadu objektů lidové architektury, které zchátraly a byly strženy, jednak o empírový kostel Povýšení sv. Kříže z 30. let 19. století, který byl v 60. letech 20. století zbořen. Stával u potoka v blízkosti nynějšího obecního úřadu. Do dnešní doby se dochovalo několik objektů s prvky lidové architektury, pozdně barokní fara s bránou, několik kapliček, soch, Boží muka, vše víceméně ve stavu pokročilého chátrání. Na Lučním potoce byla při severním okraji sídla vybudována vodní nádrž o výměře přes 3 hektary.