Borovany

Roku 1399 po smrti Kunráta z Bernartic se jeho dva synové – Buzek a Petr- nazývali vladyky z Borovan. Právě oni tady pravděpodobně vystavěli pevné tvrze. Po husitských válkách patřil borovanský dvůr majiteli Bernartic Mikuláši Krchlebovi, ves patřila Podolcům z Podolí.

Roku 1477 koupil Burjan z Lažan Bernartice a spojil Borovany pod jednu správu. Od poloviny 16.století byl borovanským pánem Adam Bechyně z Lažan, který postavil třetí tvrz. Jeho vnuk Oldřich prodal Borovany v roce 1623 řádu jezuitů. Když přešel borovanský statek do držení jezuitů, obsahoval borovanský dvůr, pivovar, mlýn, ovčín, vápenici, polovinu Bernartic se dvěma krčmami, Rakov a poplužní dvůr v Podolí.

Za třicetileté války ( 1618-1648) obec velmi trpěla.

V pamětní knize bernartického kostela je zápis, že roku 1620 byli všichni sedláci v Borovanech zabiti od vojáků, protože se jim postavili na odpor se zbraní v ruce. Jejich statky pak zůstaly dlouho pusté. V soupisu z roku 1657 stojí, že „skoro celá obec leží pustá a zkažená“. V polovině 17.století žilo v šesti chalupách 26 osob, dalších deset patřilo ke dvoru a 5 osob ke mlýnu. O sto let později bylo ve vsi 11 usedlostí, z toho 4 chalupníci, 2 hospodáři a 5 sedláků. Měli na 80 ha polí, téměř 100 ha pastvin a 17 ha lesa. Pro všechny byla robota stanovena na 148 dní v roce.

Archeologické nálezy

V lese Jahodinská poblíž hájovny Soví se nachází velká skupina slovanských mohyl orientovaných v řadách od východu k západu. Ještě na počátku 20.století jich archeolog Josef Ladislav Píč napočítal kolem stovky, ale do současnosti se dochovala necelá čtyřicítka. V letech 1894-1895 a v roce 1903 jich J. L. Píč prozkoumal osm.

Škola

Školou náležely Borovany nejdříve do Bernartic. Když měla borovanská obec roku 1877 přispět na školu v Bernarticích částkou 3.000 zlatých, usneslo se zastupitelstvo obce, že zřídí vlastní školu. Zemská školní rada žádosti vyhověla a hned začala stavba jednotřídní školy, která byla po různých obtížích dokončena až roku 1881. Náklad na ni činil 13.386 korun. Budova byla postavena proti rybníku, uprostřed návsi, na pozemku čp.22. Prvním úředně jmenovaným učitelem byl Václav Nový. 1.ledna 1885 byla škola rozšířena na dvoutřídní.

Tvrze

V Borovanech stávaly tři tvrze.

Na místě, kde se dnes rozkládá ves, stávala na výšině nad Borovanským rybníkem tvrz. Byla zbořena teprve roku 1867, když stavení s celým statkem vyhořelo. Při bourání zdí byl objeven výklenek uvnitř zdiva, kde byla nalezena zazděná lidská kostra.. Nález vyvolal tehdy velký rozruch. Podle odborníků náležela kostra mladému děvčeti, které se stalo obětí středověké pověry a bylo při stavbě zazděno do základů, aby se tvrz stala nedobytnou a pevnou. Když byla tvrz rozbourána, byly na jejím místě vystavěny dva statky. Na místě staré budovy stojí usedlost čp.29.

Tam, kde ústí Borovanský potok do Borovanského rybníka, je vysušený rybník Hrádek. Na obou stranách u rybníka stávaly ve 14.století dvě tvrze. Menší stávala na skalnatém ostrohu západně od kostela sv.Rosalie a jmenovala se Hrádek. Byla dobře opevněna rybníkem, hlubokým příkopem i valem. Tvrziště má rozměry asi 15 m délky a 6 m šířky. Kusy cihel, škváry a popel, které zde byly vykopány, potvrzují, že hrádek kdysi shořel. Podle tvaru tvrze se usuzuje, že byla založena buď ve 13.století nebo nejpozději ve 14.století. Ale už v 16.století bylo tvrziště zarostlé lesem a této výšině i rybníku se již tehdy říkalo na Hrádku.

Na druhé straně rybníka nad samotou zvanou Hrádecký, stávala druhá tvrz. Na západní straně byla chráněna rybníkem, na ostatních stranách byla obehnána hlubokým a širokým příkopem, opevněným dřevěnou ohradou. Délka tvrze činila asi 25 m, šířka asi 15 m. Na vyšší části tvrziště stávala asi věž.

Obyvatelstvo

Borovany měly roku 1930 81 popisných čísel a 425 obyvatel. Obyvatelstvo se tehdy živilo hlavně polním hospodářstvím. Do roku 1926 zde byly dva hostince, později dokonce tři. Roku 1907 zde byla založena Čtenářsko-ochotnická jednota „Herites“, roku 1895 Sbor dobrovolných hasičů.