Krakov

Celá jedna větev tohoto významného a rozvětveného českého rodu se od té doby psala z Krakova. Po roce 1620 koupil Krakov Jan Celer z Rosenthalu, od něho pak koupila vesnici Alena Marie Vchynská ze Vchynic a Tetova a od té doby měl Krakov nějaký čas společné dějiny s petrovickým panstvím. Z jeho majitelů zanechal významnější stopu v dějinách Ota Jiří z Helversenu a Jan Josef z Valdštejna. Od něho však koupil Krakov Karel Josef Hildprandt z Ottenhausenu, za něhož vznikl barokní zámek ve Slabcích. V roce 1855 koupil panství Slabce, jehož součástí dvůr Krakov i po roce 1848 zůstal, princ Alex Croy. Roku 1863 pronajal princ Croy krakovský dvůr na dvanáct let Řenčovi z Rousínova. Po vypršení nájemní smlouvy byly všechny pozemky i budovy dvora rozděleny na díly a pronajaty zájemcům z řad místních chalupníků a domkářů a dělníkům ze dvora. Za poměrně malý nájem hospodařili tito lidé na statkovém až do roku 1919. Zejména budovy za ten čas velmi zchátraly. V rámci pozemkové reformy byly zchátralé stavby rozděleny a předány do osobního vlastnictví pachtýřům a několika přídělcům. Špýchar a pozemky koupil nový majitel Zhoře František Černý, který pak sám zbytek dvora parceloval. Za několik let jeho hospodaření ze dvora nezbylo nic než název „Ve dvoře“.

Poměrně vysoký počet obyvatel, z nichž děti tvořily značnou část, vedl na konci 19. století k založení školy v Krakově. Aby Krakovští usnadnili svým dětem školní docházku, neboť děti musely chodit pěšky do Petrovic, od 1. října 1890 se začalo učit v domě čp. 16. V následujícím roce byla vlastním nákladem zahájena výstavba školní budovy, jež byla za rok nato slavnostně otevřena. Škola byla v Krakově v nepřetržitém provozu až do roku 1975, kdy byla zrušena. Od tohoto roku dojíždějí děti do školy v Lubné. Nyní je ve školní budově obecní úřad, místní knihovna a v prvním patře jeden obecní byt.

V roce 1929 získal Krakov spojení hromadnou dopravou autobusem, který jezdil z Kostelíka přes Krakov do Rakovníka a zpět. Roku 1947 došlo k elektrifikaci obce a o rok později zde bylo zavedeno telefonní spojení.

V 80. letech bylo započato budování parkoviště na místě vyschlého Hořejšího rybníka (pod nynějším pohostinstvím), výstavba nové hasičské zbrojnice, malého dětského hřiště za touto zbrojnicí, bylo provedeno zatrubení potoka a opraveny místní komunikace.

Když v roce 1993 byl v rámci restituce majetku vrácen dům čp. 17, který sloužil jako kulturní dům, hostinec a prodejna , původnímu majiteli, byla obec nucena řešit zajištění náhradních prostor. Proto došlo k zakoupení bývalého zchátralého hostince U Bendlů v čp. 41 a na svůj náklad obec dům zrekonstruovala na pohostinství a dva obecní byty. K zajištění prodejny byla zakoupena prodejní buňka, která je umístěna v zahradě obecního úřadu a občanům slouží dodnes.

K největším pamětihodnostem patří krásná náves, kaplička se zvonicí, pomník padlých v 1. světové válce a památkově chráněná budova nynějšího hostince. V posledních 20 letech zažívá obec nebývalý rozkvět v oblasti zlepšování životního prostředí, rozvoje obce i kulturního života.