Hranice

Na město byly Hranice vysazeny r. 1276, avšak pouze částečně a vysazení bylo dokončeno r. 1292. Od 20. let 15. stol. přešlo město do majetku pánů z Cimburka a od r. 1499 bylo v dědičné držbě pánů z Pernštejna. V té době byly Hranice dobře opevněným a výstavným hospodářským a správním centrem rozhlehlého panství s prosperujícím obchodem a řemesly. Druhá polovina 16. stol. a počátek 17. stol. přinesla časté střídání majitelů panství, z nichž poslední tří v předbělohorském období se zasloužili o výstavbu a následné úpravy renesačního zámku, jednoho z nejhezčích u nás.

V r. 1611 došlo k prvnímu prodeji kamenných domů Židům a znamená to počátek vzniku významné náboženské a politické židovské obce. Její připomínkou jsou dvě zachované a rekonstruované památky - synagoga a hřbitov.

Po porážce českého stavovského odboje byl jeho aktivní účastník - majitel hranického panství - Václav Mol z Modřelic uvězněn, jeho majetek zkonfiskován a darován olomouckému biskupovi kardinálovi Františkovi Dietrichsteinovi a jeho dědicům. Od té doby se zámek přestal využívat k bydlení a stal se pouze sídlem vrchnostenské správy.

V průběhu 18. a 19. stol. bylo do Hranic přeloženo několik správních institucí - r. 1783 z Přerova c.k. krajský úřad, v pol. 19. stol. okresní hejtmanství. Na přelomu 18. a 19. stol. pracovala ve městě vrchnostenská manufaktura na výrobu fajansového zboží.

K významným stavebním počinům 18. stol. patří barokní chrám Stětí sv. Jana Křtitele na náměstí a nejvýznamnější stavbou 2. pol. 19. stol. se stal rozsáhlý areál c. k. vojenských ústavů, pozdější vojenské akademie na západní straně města. K známým osobnostem, které zde pobývaly a působily patří rakouský spisovatel Robert Musil.

Od 50. let 20. století se v Hranicích rozvíjel průmysl, především strojírenský (Sigma) a stavební (cementárna, cihelna) a v souvislosti s tím i bytová výstavba na nových sídlištích. Dálniční průtah městem (80. léta) pozměnil tvářnost severní části města, stejně jako výstavba sídlišť změnila hranická předměstí. Historické jádro města (kromě předzámčí na severní straně zámku) však zůstalo zachováno a od r. 1992 je památkovou zónou (od r. 1994 s památkovým ochranným pásmem). Do památkového ochranného pásma je zařazeno také okolí hřbitovního kostela Panny Marie (Kostelíček) a areálu hřbitova.