Vrbice

Lidé se pak schovávali do podzemních úkrytů zvaných lochy. Název Vrbice – německy Wurbitz, je odvozen od velkého množství vrb. Zajímavý je i vývoj názvů dnešní Vrbice. V r. 1222 to byla Vrbic, v r. 1269 – 1750 Michelsdorf, r. 1850 Wrbitz. Vrbice se pravděpodobně počeštila ještě ve 14. století. Roku 1356 obec vlastnil Vratislav z Vrbice a r. 1381 Hrzka z Želevic, poté bratři ze Soběbřich, Jindřich z Višňového a Protivec ze Zástřizl. R. 1512 ji vlastnil Kuna z Kunštátu. Odtud Vrbice náležela k panství čejkovickému. Po Bílé hoře přešly Čejkovice spolu s Vrbicí do vlastnictví jezuitů a po zrušení řádu přikoupil Josef II. panství k Hodonínu. V první polovině 17. století bylo ve vsi 41 obyvatel a svobodný dvůr „Ondriašovský“ se 3 lány (= 180 měř). Během třicetileté války zpustlo 25 domů i dvůr.

Dle tereziánského katastru příslušelo k obci 1 408,3 měř polí, 300 měř pastvin, 99 měř vinohradů, 94 fůr luk, 40 měř lesa a dále tu bylo 27 chalup. Vrchnosti robotovalo 23 půlláníků, 6 čtvrtláníků, 4 podsedníci a 20 chalupníků – v této době odváděli 66 zl 26 kr a 6 kop vajec. Obilní desátek byl farní a vrchnostenský, mimo to se odváděl i desátek vinný a obročnímu do Čejče byli povinní z půllánů 12 vejci a ze čtvrtlánů 6 vejci. Výkup z roboty obnášel 200 zl stříbra a měl být splacen v letech 1853 – 1873. Na „Stráži“ od roku 1839 stával větrný mlýn. Zde se také střídaly stráže, které upozorňovaly v čase nepokojů lid na blížícího se nepřítele. V roce 1843 téměř celá ves lehla popelem. R. 1861 tu bylo 6 větších požárů. Od r. 1850 (-1960) obec administrativně příslušela k s. o. hustopečskému, vyjma léta 1938 – 1945, kdy náležela židlochovickému okresu a později k hodonínskému. Osvobozena Rudou armádou byla Vrbice 14. dubna 1945. Po stránce politické si prvenství udržovala lidová strana, která také zvítězila ve volbách v r. 1946. Při první pozemkové reformě ze dvora čejkovického, který zasahoval do katastru obce, získali drobní nabyvatelé z obce 24 ha a ze dvora Kobylí 12 ha, tj. celkem 36 ha půdy. JZD se v obci ustavilo v r. 1949 a většinovým se stalo v r. 1958. V r. 1963 vlastnilo 645 ha půdy a mělo 334 stálých pracovníků. V r. 1959 byli živnostníci soustředěni v provozovnách MNV. V r. 1906 byl založen spořitelní a záloženský spolek Raiffeisenka, v r. 1949 přeměněn v Kampeličku, v r. 1955 agenda přešla na poštovní úřad. V r. 1930 z 1 349 obyvatel bylo 260 zemědělců, 50 řemeslníků, 15 živnostníků, 14 dělníků, 6 stálých zaměstnanců, 12 služebných a 516 bez zaměstnání. V r. 1961 z 1 456 obyvatel příslušelo 661 obyvatel k dělníkům, 88 k ostatním zaměstnancům, 585 k zemědělským družstevníkům a 95 k jednotlivé hospodařícím rolníkům. Ze spolků byl v činnosti sbor dobrovolných hasičů z r. 1908, odbor Národní jednoty z r. 1910, Orel z r. 1921, Krůžek rodáků z r. 1945, Vinařská besídka z roku 1949.

Obec byla původně přifařena do Čejkovic. V r. 1343 bylo rozhodnuto, že desátek z obce má náležet čejkovickému kostelu, kdežto kobylský kostel má právo užívat desátek z 6 prostředních lánů ze všech 20, jež Michelsdorf tehdy v r. 1269 čítal. Od r. 1749 obec náleží k farnosti kobylské. Nad vsí se vypíná kostelík sv. Jiljí, vystavěný bratrstvem sv. Jiljí v r. 1913 až 1920 v pseudorománském slohu s věží 36 m vysokou. Hřbitov nedaleko kostela byl založen r. 1790, kaple při bořetické faře pochází z r. 1888. Náves zdobí socha sv. Aloise a dřevěná zvonice z r. 1698. Obec byla původně přiškolena do Kobylí, koncem 18. století byla škola postavena v místech té dnešní. Byla zbořena a r. 1833 byla postavena nová na jejíž střeše stála do roku 1848 zvonice. Roku 1872 je postavena nová školní budova s věžičkou a v r. 1908 dnešní. V r. 1937 byla provedena přístavba školy. Od r. 1953 byl otevřen ve Vrbici 1. – 5. ročník ZDŠ. Matriky jsou ve Vrbici vedeny od roku 1706 a pozemkové knihy od r. 1808. Je zde také používána obecní pečeť a to od r. 1749, na níž je vrba a nápis : WRBICZE DIEDINA.