Staňkovice

Během husitských válek se dostal staňkovický dvůr do držení pánů z Roupova. Protože poslední majitel, Václav Vilém z Roupova, byl nejvyšším zemským kancléřem “zimního krále“ Fridricha Falského, byl mu po prohrané bělohorské bitvě majetek zkonfiskován. Staňkovický dvůr se na krátký čas vrátil církevní vrchnosti a zřejmě koupí přešel do majetku světských majitelů Ploskovic. Ploskovická vrchnost změnila pak staňkovický hospodářský dvůr v dvůr poplužní. Tento stav trval až do roku 1796, kdy byl dvůr rozparcelován a pronajat. Zájem o pronájem sice laciné, avšak chudé horské půdy nebyl veliký, proto parcelace byla ukončena až na počátku 19. století. Ke vsi Staňkovice patřil už v 18. století hostinec (ve správě vrchnosti) a samostatně stojící mlýn. Tento mlýn (dnešní stavba z roku 1830) je zapsán v seznamu kulturních památek.

Hospodářská situace nájemců bývalého staňkovického dvora se výrazně zlepšila po roce 1842. Tehdy byla postavena silnice z Litoměřic do Rýdeče, která zkrátila vzdálenost mezi Staňkovicemi a krajským městem Litoměřice, hospodářským, správním, dopravním a hlavně obchodním centrem. V polovině 19. století dosáhla obec svého největšího rozkvětu - v roce 1850 zde byly 42 domy a žilo zde 256 obyvatel. Protože výnosnost horské půdy byla nízká, vázanost k půdě malá proto od té doby počet obyvatel stále klesal. Ještě na počátku 20. století zde žilo okolo dvou set lidí, za II. světové války asi 150. Největší pokles počtu obyvatel nastal po roce 1945. Ještě v roce 1950 zde žilo asi sto obyvatel a v roce 1970 okolo sedmdesáti. V roce 1990 však měla obec už jen málo přes třicet trvale žijících obyvatel. Počet domů klesl ze 44 na současných 25.

Zdejší kraj (celé Litoměřicko) velice utrpěl třicetiletou válkou, kdy zcela vyhynulo nebo emigrovalo původní české obyvatelstvo. Proto už nejstarší topografie z 18. století charakterizují staňkovické obyvatelstvo jako německé a katolické. Tento stav trval prakticky až do roku 1945, v roce 1930 jsou z více než stoosmdesáti obyvatel uváděni jen 3 Češi a dva evangelíci. Ještě v roce 1840 však některá jména majitelů zdejších statků a chalup, jako Kral, Krzepek, Schimetscha Kinkal, Maruscha, prozrazují český původ zdejších obyvatel. O tom též svědčí ostatně i samotný název obce Staňkovice (německy Stankowicz).

Zdejší obyvatelstvo se živilo převážně chovem dobytka (okolní horské louky poskytovaly kvalitní krmivo, převážně žito, oves), ještě v polovině 19. století se hojně pěstoval len a od poloviny 19. století se rozšířilo pěstování chmele (kvalitní úštěcké odrůdy) a hlavně ovoce - jablka, hrušky, švestky. Zdejší ovoce se hojně vyváželo i do sousedního Saska, obchodovalo se i se sušeným ovocem (technicky dokonalé sušárny byly součástí každého zdejšího statku). V okolních smíšených lesích, bohatých na zvěř, se těžilo stavební i palivové dřevo, v okolí obce bylo několik kamenolomů, kde se těžil kvalitní stavební materiál (dveřní zárubně, schody).

O „osvícenosti“ někdejších obyvatel Staňkovic svědčí i to, že zajistili svým dětem vzdělání už v polovině 18. století, v roce 1795 pak zřídili školu v části obecního domu a v roce 1814 postavili samostatnou školní budovu. Zprvu špatně dotovaná škola byla jen podučitelskou stanicí, v roce 1858 se změnila v jednotřídku, která byla v roce 1886 rozšířena na dvoutřídní. Současně byla stavebně rozšířena školní budova. Ke staňkovické škole byly přiškoleny okolní obce Rýdeč a Chudoslavice. Žáků bylo v počátku přes sto, ještě v roce 1930 měla zdejší škola 72 žáky. Malotřídka byla ve Staňkovicích zrušena v roce 1960.

Ze svých prostředků postavili staňkovičtí v roce 1711 malou kapli, která byla v roce 1724 zasvěcena Nanebevstoupení panny Marie. Za Josefa II. bylo obci nabídnuto zřízení fary. Obyvatelé to odmítli, nadále zůstali přifařeni k 3 km vzdálenému Třebušínu. Původně zchátralá kaple byla v roce 1867 zbořena a na jiném místě zakoupeném obcí byla v následujícím roce 1868 postavena kaple větší opět nákladem obce (3.000 zl.). Ta byla vysvěcena 4. července 1868 a zasvěcena svatému Prokopu. Tato komorní pseudoslohová stavba s románskými prvky je dodnes významnou dominantou obce i okolní krajiny.

Ve starých turistických průvodcích jsou Staňkovice charakterizovány Jako „nejkrásnější obec Českého středohoří“. Tehdy byla obec turisticky atraktivní, prosperovaly zde tři velké hospody.

Poválečné vysídlení německého obyvatelstva a znovuosídlování obce českým obyvatelstvem nese i v této obci typické znaky tohoto dějinného období (např. “několikanásobné“ osídlování „vybydlených“ usedlostí). Počet obyvatel se stabilizoval kolem roku 1950. Nové, pro zemědělské obyvatele nepříznivé podmínky, zvláště po založení neprosperujícího JZD, měly za následek pokles počtu obyvatel.

Reforma státní správy v roce 1960 obec krutě postihla. Zrušena byla obecní samospráva (národní výbor) zrušena byla zdejší škola. Obec Staňkovice spravovaly v různě dlouhých časových úsecích, čtyři okolní obce. Jejich nezájem na obci určené „na vymření“ byl očividný. Obec se vylidňovala, chátrala. Domy, které nezachránili chalupáři, zkáze podlehly (zvláště roubená stavení).

Východisko z neutěšené situace nabídly zbytku zdejších obyvatel nové politické poměry po roce 1989. Obec se v roce 1992 osamostatnila. Zachránila obecní dům, kde je sídlo obecního úřadu, prodejna potravin i hospůdka, zajistila autobusové spojení s okresním městem, začíná zvelebovat obecní majetek. Dlouhodobým záměrem obecního úřadu je učinit obec opět turisticky zajímavou, t.j. zachovat popř. renovovat to, pro co kdysi získaly Staňkovice označení „Nejkrásnější obec Českého středohoří“.

Dne 10.4.2001 byla kaple sv.Prokopa prohlášena za kulturní památku pod číslem rejstříku 5-5889. Za přispění financí z Purkyňovy nadace, Občanského sdružení „Za obnovu Staňkovic“ a Ústeckého kraje se začala tato dominanta obce opravovat. Kaple sv.Prokopa slouží k církevním účelům i ke kulturnímu využití občanů Staňkovic tak i přilehlých obcí. Konají se zde pravidelné koncerty.