Sopřeč

Dobu založení Sopřeče neznáme. Z historických počátků obce víme jen tolik, že existovala snad již kolem roku 1086, kdy se asi stala majetkem benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem. Tento klášter představoval instituci, která významným způsobem ovlivňovala starší období dějin celého regionu dnešního Pardubicka. Po jeho zániku (r. 1421) vlastnili ves Sopřeč jako součást zastaveného majetku Diviš Bořek z Miletína. Později král Jiří z Poděbrad využil dluhů miletínského rodu a roku 1465 převedl tento majetek na své syny. Ti však tento majetek dali do zástavy Mikulášovi z Holohlav. Od něj však Sopřeč i ostatní vsi zanedlouho vyplatil Vilém z Pernštejna. Od té doby zůstala ves stále součástí pardubického panství. Sopřeč náležela pod tzv. Břežskou rychtu (Břehy, Sopřeč, Žáravice, Vlčí Habřina, Lohenice, Mělice, Semín). Doba pernštejnské vlády na Pardubicku (1490-1560) velmi kladně ovlivnila rozvoj vsi.

Od třicetileté války do poloviny 19. století

Stejně jako ostatní vsi na Pardubicku byla i Sopřeč vážně postižena následky třicetileté války. Ležela však v úrodném kraji, a tak se vrchnosti brzy podařilo zničenou obec zalidnit. V úředních dokladech z poloviny 17. století jsou údaje pro Sopřeč vykazovány spolu s menšími sousedními Žáravicemi. V roce 1651 v obou vsích dohromady žilo jen osmnáct rodin, celkem 45 osob. V tomto rozsahu zůstala vesnice až do druhé poloviny 18. století. Hlavním spádovým centrem v tomto období bylo pro Sopřeč město Přelouč. V tomto období stál v čele vesnice obecní rychtář spolu se dvěma konšeli. Ti vyřizovali různé úřední záležitosti, vybírali poplatky a udržovali pořádek a klid v obci. Volba rychtáře a konšelů probíhala pravidelně na vesnické výroční valné hromadě.

V tomto období ještě stojí za zmíňku vznik samostatné kovárny v roce 1814.

Nové domky vyrůstaly především na obecní půdě, zvláště v severní části obce, směrem k Žáravicům. Katastry obou obcí byly do jisté míry propojeny. Do poloviny 19. století se Sopřeč rozrostla na 54 domů, v nichž žilo 437 obyvatel.

Druhá polovina 19. století

Výsledkem revolučních událostí roku 1848 bylo mimo jiné i zrušení roboty za výkupné a následně v ústavních změnách dostala své zakotvení obecní samospráva. Již roku 1849 byl vydán prozatímní zákon o obecní samosprávě, na jehož základě se zrušila funkce rychtáře a konšelů a v obci se ustanovilo obecní zastupitelstvo v čele se starostou a dvěma radními.

Převážná většina sopřečských obyvatel vyznává katolické náboženství a docházela do farního kostela v Rohovládové Bělé. V obci žilo několik protestantských rodin a jedna, někdy i více židovských rodin. K roku 1881 uvádí sopřečská matrika 438 katolíků, 66 evangelíků a 14 Židů v obci přítomných.

Projevem zbožnosti obyvatel Sopřeče je socha sv. Václava, která stojí na jižním konci obce. Socha byla vysvěcena roku 1876 a jejím autorem byl sochař Antonín Okrouhlický z Ostroměře u Holic. Sochu financovala sopřečská obyvatelka Kateřina Kopáčová (č.p. 15)

Druhá polovina minulého století se v Čechách nesla ve znamení probuzeného vlasteneckého cítění. Nejen ve městech, ale i v menších obcích čeští vlastenci zakládali nejrůznější spolky. Ani Sopřeč nebyla výjimkou.

Dobrovolný hasičský sbor byl v Sopřeči založen v květnu roku 1879. Roku 1895 se sbor stal členem přeloučské hasičské župy. V roce 1901 měl sbor 26 činných členů a 1 přispívajícího.

V roce 1890 byl v Sopřeči založen ochotnický kroužek a téhož roku se v sále zdejšího hostince konalo první divadelní vystoupení.

V průběhu 19. století rostl počet obyvatel a s ním i počet nových domů. V roce 1900 stálo v Sopřeči 66 stavení a žilo 471 obyvatel.

Koncem 19. století v obci propukl čilý pracovní ruch. Přestavovaly a stavěly se domy a veřejně prospěšné budovy, opravovaly se komunikace. Roku 1887 započala stavba okresní silnice od Břehů k Sopřeči, která byla dobudována roku 1889.

Sopřeč na sklonku rakousko-uherského mocnářství (1900-1914)

Od roku 1904 se nám v pardubickém okresním archivu dochovaly zápisy z jednání obecního výboru a řada dalších písemností obecního úřadu. Proto jsou dějiny Sopřeče velmi podrobně popsány. My uvádíme jen několik zajímavostí.

Do nového století vstupovala Sopřeč se 471 obyvateli v 66 popisných číslech. Obyvatel na počátku století stále přibývalo. Obec prodávala zájemcům, pozemky a přísně dohlížela na to, aby se zde skutečně vystavěli obydlí.

S růstem počtu obyvatel narůstal také problém pitné vody. Noví usedlíci záhy zjistili, že mají k pitné vodě daleko. Dožadovali se vykopání obecních studní.

V roce 1910 byla v obci vybudována cementárna a výrobna cementového zboží Jaroslava Vostřela (č.p. 41).

Většinu obyvatel tvořili katolíci, kteří spadali do působnosti fary v Rohovládové Bělé. Evangelíci tvořili něco přes deset procent obyvatelstva.

V tomto období se postupně dařilo zlepšovat komunikace v obci. Výstavbu chodníků schválil obecní výbor v roce 1910. Chodník můžeme pokládat za jeden ze symbolů poměrného blahobytu Sopřeče na počátku století.

Na počátku roku 1908 vznikl spořitelní a záložní spolek.

První světová válka (1914-1918)

Povolaní záložníci byli odvezeni dne 26. července 1914 na žebřiňácích do Přelouče. Odvezl je pan Syruček (č.p. 25). Odvedení mužů do armády zastavilo činnost spolků, ochromilo Kampeličku a z větší části také obecní výbor. Brzy utrpení raněných vdov a sirotků po padlých začínalo vrhat stín i na Sopřeč. Již v září 1914 začaly první sbírky na sirotky, invalidy, uprchlíky. Válka doléhala na Sopřeč stále tíživěji. Do pohybu se daly velké masy uprchlíků a začaly se šířit nakažlivé choroby.

Zásobovací situace se v průběhu války stále zhoršovala. Velcí zemědělci nepociťovali takový nedostatek a profitovali z černého trhu, ale dělníci a chudí žili v nedostatku těch nejzákladnějších potřeb. V únoru 1917 obecní výbor zvolil komisi, která vydávala lístky na potraviny a petrolej.

Na různých frontách světové války zahynulo 13 sopřečských mladých mužů.

Léta první republiky

Samotný akt vzniku Československa změnil všední život v Sopřeči pouze nepatrně. Starostou byl nadále František Kučera a obecní výbor pracoval až do voleb ve starém složení. Obecné volby proběhly až v létě roku 1919. Vyhrála strana domkařů a starostou byl zvolen Václav Frýda, krejčí v Sopřeči (č.p. 8).

Na začátku dvacátých let se obnovilo jednání o válkou odložené elektrifikaci a vodovodu. Elektrické osvětlení se v obci rozsvítilo už konci roku 1924, ale projekt vodovodu byl odložen. Další moderním vynálezem, který do Sopřeče přišel po elektřině, byl telefon.

6. března 1930 obec mohutně slavila 80. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka. Konala se slavnostní schůze, kde byl přednesen návrh, aby byl na počest prezidentových narozenin v obci postaven obecní dům. V květnu 1932 byl tento dům slavnostně otevřen.

Od Mnichova k „VÍTĚZNÉMU ÚNORU“ (1938-1948)

Na pokraji hrozícího válečného stavu, 22. září 1938, zdokonalovala obecní rada na poslední chvíli protiletecká opatření. Nakupovaly se lopaty, plynové masky, lékárničky… Protiletecké kryty si obyvatelé měli vybudovat sami.

Okupace zbytku Československa 15. března 1939 začala výrazně měnit život obyvatelstva. Muselo se jezdit vpravo a i koňské potahy musely být řízeny zprava.

Podobně jako v celé zemi, také v Sopřeči se většina obyvatel stala členy Národního souručenství, založeného ihned po okupaci.

S prvním zářím 1939 přišel zákaz poslechu cizích rozhlasových stanic. Obecní úřad i ostatní veřejné budovy musely být označeny dvojjazyčným nápisem. Obec také musela zakoupit prapor s hákovým křížem. Podle nařízení prezidenta Háchy musely všechny veřejné osoby podepsat slib věrnosti Říši. U obecního zastupitelstva v Sopřeči se tak stalo 9. května 1940. Pět zastupitelů ovšem jaksi chybělo…

Sopřečtí hasiči byli po okupaci podřízeni německému velení. Směly se konat jen pracovní schůze, hasiči byli zařazeni do uniformované protipožární policie. V roce 1943 si sbor koupil motorovou stříkačku od firmy Stratílek ve Vysokém Mýtě.

V průběhu okupace se jako aktivní fašisté projevovali dva občané Sopřeče. Josef Bzůra byl za propagaci fašismu odsouzen na rok těžkého žaláře a ke ztrátě majetku. František Danihelka byl jako konfident Gestapa odsouzen k doživotnímu žaláři.

Ve dnech 5.-9. května 1945 byl v Sopřeči tajným způsobem zvolen revoluční národní výbor. Již v červnu byl v řádných volbách zvolen národní výbor. Jeho předsedou se stal sociální demokrat Václav Šanda. Aktuálním úkolem MNV byla péče o obecní lesy, oprava cest a údržba rybníčků. Elektrické osvětlení, které za války z důvodu zatemnění nesvítilo, zchátralo a nefungovalo.

Klíčovou událostí roku 1946 se staly parlamentní volby. Všechny strany se na ně intenzivně připravovaly. Předsedou volební komise se stal Josef Suchánek za sociální demokraty.

Sopřečtí hasiči v letech 1946-1947 modernizovali s pomocí obce svoji výzbroj a výstroj. V tomto období také provozovali sanitní automobil. V říjnu 1947 začala jednání mezi hasiči a obcí o postavení nové zbrojnice. Sbor slíbil postavit budovu svépomocí. Od obce požadoval peníze na materiál a řemeslníky.

Obecním strážníkem byl od května 1946 František Žák. Drobná kriminalita se po válce projevovala především krádežemi dřeva v obecním lese.

Sopřeč má dochovanou jednu z nejstarších pamětních knih obecních rychtářů na Pardubicku. Založena byla již roku 1773, ale zápisy do ní končí rokem 1909. Potom se v obci vedená kronika ztratila a nová se píše od roku 1986. Tak obec má v této době nejen svůj znak a prapor, ale i kronikáře – přesněni: kronikářku Danu Urbanovou, která tuto štafetu převzala po paní Lence Steklé. Doufáme, že se snad úcta k tradicím a k památce na dílo předků v Sopřeči na trvalo usídlila.