Slavíkovice

V roce 1574 koupil Slavíkovice spolu s Lhoticemi, Trpičovicemi a půlkou pustých Račic Václav Krajíř z Krajku.V obci stávala poblíž kostela tvrz ze 14. století, která zanikla spojením s budkovským panstvím v 17. století.V roce 1624 patřil statek ve Slavíkovicích hraběnce z Hodic, poté náležela obec ke statku mladoňovickému, který spojil českobratrský pán Zdeněk z Roupova s budkovským panstvím. Po porážce stavovských vojsk však musel, protože odmítl přestoupit na katolickou víru, svoje statky prodat a vystěhovat se ze země.

V roce 1629 přešly Slavíkovice spolu s budkovským panstvím do rukou císařského komořího a polního maršála Kristiána von Illov, po jeho smrti však opět připadly Zdeňkovi z Roupova. Od r. 1666 patřilo panství rodu Berchtoldů. Události třicetileté války poznamenaly zle obyvatelstvo obce. V roce 1653 žil v obci pouze jeden chalupník, v roce 1671 byla ves úplně pustá. Byla zde pouze ovčírna a kostel. Tento stav trval ještě v roce 1720. Slavíkovice však nepotkal osud sousedních Trpičovic, které po třicetileté válce také zpustly a poté zcela zanikly. V roce 1750 byla obec již opět obydlena. V té době zde byl dvůr s 486 měrami polí a zahrad, 87 měrami pastvin, hospodou a 14 chalupníky.

Při soupisu majetku za vlády Marie Terezie v šedesátých letech 18. století patřilo ke Slavíkovicím 369,5 měřic půdy, 1 měřice lad, 18 měřic pastvin, 27 měřic lesa. Ke zdejšímu vrchnostenskému dvoru patřilo 479 měřic půdy, 87 měřic pastvin, 7,8 měřic zahrad, z luk se sklidilo 65 fůr sena a 35 fůr otavy. V roce 1843 žilo v obci 289 obyvatel, z toho 147 mužů a 151 žen v 53 domech a 70 domácnostech. Ve vsi bylo 15 čtvrtláníků s výměrou 8 až 11 jiter půdy, dva dominikalisté s 6 až 1/8 jitra půdy a 34 domkařů bez půdy. Ve vsi chovali 4 koně, 50 volů, 38 krav, 10 kusů mladého dobytka, 23 obyčejných ovcí, 1368 zušlechtěných ovcí španělského druhu merino a 18 vepřů.

Po správní reformě v roce 1850 byly Slavíkovice začleněny pod politickou pravomoc Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod Okresní soud v Jemnici. Po zřízení smíšených úřadů v r. 1855 spadaly pod politickou i soudní pravomoc okresního úřadu v Jemnici. Po vzniku okresního úřadu v Moravských Budějovicích v r. 1896 byly Slavíkovice přičleněny se ostatními obcemi soudního okresu Jemnice přičleněny pod jeho správu. V obci vznikl v roce 1904 hasičský sbor.

Od 18. století chodily slavíkovické děti do školy v Mladoňovicích. V roce 1923 vznikla v obci místní knihovna, s počátečním stavem 20 knih. V roce 1929 přivedla Západomoravská společnost do vsi elektrický proud a postavila zde transformátor. Samotná obec byla elektrifikována až v roce 1931 a současně bylo zřízeno i veřejné osvětlení. V témže roce byla také vybudována silnice napříč obcí ke kostelu. Při sčítání lidu v roce 1930 žilo v obci 389 lidí v 80 domech (dva domy byly neobydlené), z toho bylo 180 mužů, 209 žen.

V průběhu druhé světové války neutrpěla obec stejně jako okolní kraj významnější škody. V roce 1958 byla v obci otevřena nová prodejna jednoty v místě bývalého chléva pro obecní býky, v roce 1962 pak byla upravena pro samoobslužný prodej. V roce 1970 bylo zřízeno nové elektrické vedení a instalováno 34 výbojek veřejného osvětlení. V roce 1973 byla vybudována víceúčelová nádrž. V roce 1975 bylo tehdejší Jednotné zemědělské družstvo ve Slavíkovicích sloučeno se sousedními obcemi Lhoticemi, Loukou a Jemnicí. V roce 1976 byla v obci zrušena škola, kterou tehdy navštěvovalo již jen 14 žáků. Od té doby musí děti ze Slavíkovic dojíždět do škol v Mladoňovicích a v Jemnici. K 31. prosinci 1979 byly Slavíkovice v rámci tehdejší politiky slučování obcí do větších celků připojeny jako místní část k městu Jemnici.V roce 1982 byl vybudován před víceúčelovou nádrží areál s tanečním parketem, v roce 1990 byl doplněn sociálním zařízením a zděným stánkem pro prodej občerstvení.V roce 1993 se obec na základě místního referenda opět osamostatnila.V roce 1997 byla provedena rekonstrukce víceúčelové nádrže. V roce 2000 byl do obce zaveden plyn. V roce 2001 byly nově vyasfaltovány všechny místní komunikace v obci. V roce 2003 byla zahájena rekonstrukce autobusové zastávky.Památky v obci Nejvýznamnější památkou Slavíkovic je kostel sv. Kateřiny. Na místě dnešního barokního kostela stával pravděpodobně pozdně románský plochostropý kostel s podélnými loděmi a věží z 1. pol. 13 stol. Do dnešní doby se dochovala pouze věž, která je připojena k dnešní barokní stavbě z r. 1749. Kostel má tři oltáře a varhany od Jana Komorníka z Rouchova. Na hřbitově jsou dvě kaple. Poblíž kostela u rybníka Stodolák stojí stará sýpka.