Skorkov

Janovým nástupcem byl jeho jediný dospělosti se doživší syn Petr, který v roce 1363 jako patron skorkovského kostela sv. Jana Křtitele jmenoval zdejšího faráře.

Další zmínka o Skorkovu pochází až z roku 1513, kdy tehdejší majitelka brandýského panství paní Johanka z Krajku postoupila svému bratru Kunrátovi (Konrádovi) "s hradem Brandejsem ve Skorkově vsi, dvorů kmetcích, mostu a mlýnu s platem".

Bohaté brandýské panství s hlubokými lesy a známou honitbou lákalo krále Ferdinanda, který 5. března 1537 přiměl český sněm k usnesení, aby „všichni tři stavové vyplatili pro potěšení krále“ Kunrátovi Krajířovi zápis, za nějž bylo brandýské zboží postoupeno pánům z Michalovic. Kunrát Krajíř však na toto jednání „o slušném trhu“ nepřistoupil a předal brandýské panství svému synu Arnoštovi.

Roku 1547 Arnošt Krajíř, jeden z mnoha poražených představitelů českých stavů, přišel za účast při povstání proti panovníkovi Ferdinandovi I. o celé brandýské panství a s ním i o přináležící vsi, včetně dvorů kmetcích s platem a s podacím kostelním. Tím se také Skorkov i Otradovice (první zmínka o nich je právě v zápisu v zemských deskách z 18. srpna 1547 o odstoupení majetku králi) staly na 300 let majetkem královské komory. Tak po deseti letech dosáhl král mocí a bez náhrady, po čemž „pro své potěšení“ toužil.

Z této doby se rovněž dochovaly zápisy o osmi původních skorkovských dvorech, z nichž nejvýznamnější byl skorkovský mlýn s gruntem. Královský lovčí Dětřich Švendi navrhoval králi, aby se tento mlýn zakoupil pro brandýské panstvo a mleto v něm bylo pouze pro vlastní potřebu, která byla díky množství úřednictva a služebnictva na brandýském panství značná, ale „mlýn o třech kolech moučných a jednom vstupním, s vinicí za kostelem a šafranicí na stráni“ se podařilo zakoupit ze spekulativních důvodů brandýskému hejtmanovi Vilému z Opperštorfu.

Protože ten do údržby mlýna nic neinvestoval, byl dle zápisu ze 17. června 1567, kdy Vilém z Opperštorfu podával zprávu České komoře „ve velmi chatrném stavu a jeho jez veliké škody dělá“. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o koupi mlýna k panství a r. 1580 byl za 3000 kop míš. zakoupen.

Když r. 1592 byl mlýn "k ruce J. M. Cé. (Jeho Milosti Císařské) ujat", byl pronajímán ročně za 120 kop gr. míš. Při témž mlejně byla jest slupí užitečná, do níž se mnoho ryb a začasté lososův drahně lapávalo ...."

Jez nad mlýnem byl vysoko položen a neustále velice škodil Sojovským, jimž vody zatápěly pole i luka, dokonce byly r. 1581 obavy, aby nevzaly celou ves. R. 1602 byly opět stížnosti, "za kterouž příčinou přisežní mlynáři Pražští mlýn ohledávali". R. 1608 byl mlýn vodou stržen a grunt při něm o 2 kopách rolí zpustl.

Vinice byla zrušena uprostřed 18. století a r. 1778 byl prodán i domek vinařův, nyní č.19, který se dodnes nazývá "U viničních".

"Též více pod tou vinicí v stráni jest jedna vohrada, v nížto předešle na vrchu Šafranice a potom vořechovím vlaským rozsázena bejvala. Též druhá vohrada pod touž vinicí nade vsí a bývala štěpím vysázena, i travami pro dobytky hojně se užívati mohla a náležela také k témuž mlejnu .... Za mlejnem J.M.Cé.. z druhé strany Jizery, konec stavu, jest mnoho luk běžných .... Pod vinicí Skorkovskou jest luk běžných nemálo, a ty všechny lidem z Mečeříže, Tuřice a Předměřic pod platy bývají pronajaty ...."

Ve Skorkově "býval most přes řeku Jizeru, zbudovaný za pánů z Michalovic, kteří poddané své v Hlavenci a Lhotě zavázali při něm opravnými pracemi, na kterémžto mostě se clo týmž způsobem jako na mostu Tuřickém k ruce J. M. Cé. vybíralo..... Bývalo z něho užitku ročně kol 40 kop gr. míš." Před r. 1613 byl vodou stržen. Po roce 1651 byla zřízena přes řeku lávka pro pěší, která "trvala ještě r. 1771, později však pro chatrnost zašla".

Děti ze Skorkova původně chodily do školy v Sojovicích, přecházejíc Jizeru po chatrné lávce. V zimě roku 1771 několik dětí spadlo s kluzké lávky do řeky a utonulo. Proto byla r. 1772 založena ve Skorkově samostatná škola a byla umístěna v dřevěném domku č. 28. Místnost se brzy ukázala se být nedostačující, ale teprve v r. 1857 bylo přikročeno ke stavbě nové školy jednopatrové. R. 1890 byla zřízena druhá třída a škola v přízemí rozšířena.