Sedlec

Území na hranicích Moravy a Rakous přinášelo obci vedle výhod také nájezdy a plenění. Z toho důvodu byl asi Sedlec založen jako strážní bod před nebezpečím od východu.

Po porážce rakouských Bábenberků českým králem Vratislavem II. v roce 1082 se Sedlec stal natrvalo součástí Moravy. Kostel s obcí ale zůstal nadále majetkem rakouských zemských pánů. Dějiny Sedlece jsou proto spojeny s majiteli mikulovského panství – Liechtensteiny a Dietrichsteiny, ale i majiteli sousedního panství Falkensteina Steinebrunn – Fünfkircheny.

Prvním písemným dokumentem vztahujícím se k Sedleci je listina z roku 1305, uložená v Liechtensteinském archivu ve Vaduzu. Václav III. v ní postupuje Sedlec Ortlibu Hendíkovi, o kterém se však již žádný další materiál nezmiňuje.

Avšak Sedlec byl založen mnohem dříve, zřejmě již kolem roku 1050.

Nasvědčují tomu nejen jmenné listiny, které kladou založení vesnic s koncovkou – brunn (pramen studna), nebo – dorf (ves) do období mezi roky 1000 a 1100. Území dnešního Rakouska tzv. Východní marky sahalo tehdy až k Dyji a Moravě.

Někdejším majitelem byl císař Jindřich III., který rakouskou říši svěřil svému místodržícímu – markraběti Leopoldu II. Bábenberkovi. Spravoval tedy i panství Falkenstein, k němuž území kolem Sedlece původně náleželo. Toto území bylo vždy v centru kulturního a politického dění, což přinášelo neustálé konflikty a plenění během válek. Obava Bábenberků z nebezpečných nájezdů Maďarů od východu byla nejspíš také hlavním důvodem k založení Sedlece.