Roudnice

Počátky osídlení sahají do mladší doby kamenné a doby bronzové. Nejstarší osídlení bylo na pahorcích severně od obce a na mírných vyvýšeninách na jižní straně. Říčka Roudnice v místech dnešní vesnice tvořila v meandrech bažiny.

Nejpozději koncem 14. století vznikla severně od vsi tvrz. První zmínka o Roudnici je z roku 1384, kdy ji držel Beneš z Rýzmburka, jedním z dalších majitelů v roce 1395 byla Anežka z Třebechovic či z Roudnice, manželka Smila ze Šternberka. Jejím dědicem se stal její bratr Hynek Hlaváč z Třebechovic, který prodal roku 1400 tvrz, dvůr a ves Markvartovi z Jeřic. V roce 1406 převzal po Markvartovi plat na oltář v Třebechovicích. Markvartův syn Jan se roku 1421 zúčastnil čáslavského sněmu.

Druhý syn Markvartův, Zdislav Mnich zvaný též Sokol z Roudnice, se stal v roce 1436 zásluhou kněze Ambrože hejtmanem husitského Hradce Králové. Následujícího roku uzavřel mír s císařem Zikmundem a dal mu otevřít hradecké brány. Roku 1438 dobyl a vypálil Zdislavovu tvrz Jetřich z Miletínka. Zdislav se pak usadil v Tuněchodech u Chrudimi. Zdislavův syn Jan Mnich vyměnil část vsi roku 1457 se Soběslavem z Miletínka za Novou Ves, druhou část vsi držel Janův bratr, Jindřich. Sídlo však již nebylo obnoveno a o vesnic se dělilo více majitelů, po Soběslavovi z Miletínka část vsi drželi vladykové z Bukovky, druhou část Radíkovští z Hrádku. Po sloučení obou částí vsi prodal Martin Radíkovský z Hrádku celou Roudnici roku 1513 Vilémovi z Pernštejna a učinil ji součástí svého pardubického panství. Po roce 1560 přešla Roudnice s pardubickým panstvím do majetku královské koruny až do zrušení nevolnictví v roce 1848. V dolní části Roudnice byly čtyři statky, v horní části tři.