Koclířov

O naší obci je první písemná zmínka u příležitosti oddělení majetku premonstrátského kláštera nově založenému biskupství v Litomyšli. Mezi jinými obcemi nejen ze širokého okolí ale třeba až k Hanušovicím na Šumpersku, je zde biskupství přidělena do správy i obec ještě pod názvem Cunczendorph, tedy Kuncova ves. Stalo se tak roku 1347, kdy již plně obydlená a živá obec tvořila určitý majetek. Samotný vznik obce, založení, rozparcelování a vymícení lesa muselo proběhnout mnohem dříve. Naše obec byla založena kolonizačně, tedy byl zde patrně ze strany premonstrátského kláštera určen člověk, lokátor, který dostal za úkol určitou část území rozdělit a přivést sem obyvatele. Protože české země v této době nebyly zalidněny příliš hustě, oproti některým německým přelidněným zemím, vydal se náš lokátor propagovat a lákat nové osadníky právě tam. Jak napovídá název obce, lze se domnívat, že oním lokátorem byl nějaký Kunc. Tento Kunc pak měl pravomoc nabízet budoucím osídlencům časově omezené daňové a robotní výhody vztahujícími se k půdě, na níž měli založit svou budoucnost.

V sousední Kamenné Horce je unikátně dochovaná zakládací listina z roku 1260. Byť zde již svou osidlovací činnost vykonávalo biskupství olomoucké a tedy moravská zemská instituce, je velmi pravděpodobné, že okolní obce byly zakládány v okruhu jednoho desetiletí, aby tak byla jasně vymezena hranice mezi Moravou a Čechami, proto se také většina obcí této hranice dotýká.

Obec byla založena, osídlena 42 usedlíky, lokátor Kunc dostal svou odměnu v podobě největšího lánu táhnoucího se na obě strany údolí a několik výsad dle magdeburského práva, sestávajícího z mnohých soudních pravomocí. Proto se také usedlosti v níž sídlil říkalo soud (Gericht, Erbgericht-Rychta).

V roce 1349 je v další listině týkající se biskupství zapsán i koclířovský kostel jako farní v diecézi poličské.

Když po husitských válkách litomyšlské biskupství zaniklo a přesunulo se do Hradce Králové, vzniklo panství Litomyšl a Koclířov připadl roku 1432 Kostkům z Postupic, kteří jej získali. Po konfiskaci panství r.1547 se měnili majitelé až panství získávají r.1561 Pernštejnové. Protože tento rod zhojnil a zhodnotil celé své panství v nebývalé míře a předpokládá se, že jejich zásluhou byl také vystavěn bývalý letohrádek (Lusthaus) na dolním konci, byl jejich znak (zubří hlava) použit i do nového znaku a na prapor obce.

Po roce 1620 zaniká farnost v obci a ta je přifařena přes zemskou hranici k Moravské Kamenné Horce. V tomto roce je však založena osada Hřebeč, východně od obce.

Roku 1727 probíhá zpřesňování hranic zemských a panských, podél zemské hranice jsou umisťovány hraniční kameny. Jeden je také na Hřebči a to v místě, kde se stýkalo panství litomyšlské, moravskotřebovské a biskupské svitavské.

Roku 1754 je v obci, v usedlosti na dolním konci zřízena pošta, která pro široké okolí fungovala až do r.1785, kdy byla vykoupena do Svitav.

Roku 1766 byla také zřízena škola. Vyučovalo se prozatím v jedné z budov náležejících rychtě, stojící v údolí za statkem. V roce 1803 byla postavena farní škola a v roce 1805 byla obnovena i fara, která patrně zatím sídlila ve stejné budově. Roku 1876 byla postavena současná školní budova.

Roku 1770-1 byl nákladně barokně přestavěn a rozšířen kostel. Z původní stavby zůstala věž a zvýšená loď, která byla rozšířena o presbytář a oratoře.

Obec leží na důležité cestě z Čech na Moravu a tak tudy procházela i mnohá vojska, která využívala „pohostinnosti" místních sedláků.

Roku 1813 byla zahájena stavba císařské silnice, která vedla přes obec.

Roku 1839 přichází do obce jako nový farář Antonín Ivo Kukla. Tímto rokem začíná velká duchovní proměna života obce. Byl to on, kdo přivedl do obce redemptoristy a také ostatky nových svatých, mezi nimi i sv.Filomeny, která se stala druhou patronkou kostela a na její počest se začaly konat poutě.

V těchto letech byl významně doplněn kostel o unikátní reliéfní výzdobu ve výklencích hřbitovní zdi, dostavěn byl klášter s kostelem P.Marie a sv.Alfonse z Liguori. Také v této době sídlí nad vstupem na hřbitov poustevník fráter Benvenutus.

Roku 1899 odcházejí redemptoristé do Svitav, odkud mají díky železničnímu spojení lepší podmínky ke své činnosti. Do kláštera přicházejí školské sestry III.řádu sv.Františka.

Hasičský sbor byl v obci založen roku 1894.

10.10.1938 byl Koclířov s celým Hřebečskem připojen ke III.říši. S koncem II.světové války končí téměř 700 let dějin tvořených obyvateli, kteří přišli tuto krajinu osídlit, oživit a zúrodnit. Po odsunu nepřátel republiky se začaly dějiny opakovat a tento kraj byl opět osidlován novými obyvateli.

I těchto více jak šedesát let je velmi bohatých a rozvíjí do dnešních dnů veškerou práci našich předků i předchůdců. Obec se snaží v posledních dvaceti letech o obnovu obce, společnosti, života i půvabu, kterým obec a její okolí oplývá. Nové dějiny budou jistě bohaté a jejich psaní je na nás všech stejně jako kvalita této budoucnosti.