Kbel

První písemná zpráva o obci Kbel je z roku 1295, kdy se píše o vladykovi jménem Pardus ze Kbela. Ve století následujícím, čtrnáctém byly ve Kbele dva dvory rytířské a ke každému patřilo půl vsi. Jeden stával na Kbílku a druhý s tvrzí na místě nynějšího dvora jak svědčili roku 1733 kbelští sedláci Jiří Vokřál, Jan Šauer a Jan Mašín. Tvrz stávala na místě nyní zbořeného zámečku. Jeden ze dvorů držel roku 1354 vladyka Pardus ze Kbela s bratrem Dobešem ze Kbela. Pardus se připomíná také roku 1365. Roku 1380 byl držitelem Kbela Oldřich z Velimi, roku 1412 Jan z Obříství u Mělníka a roku 1436 Mikuláš Kasalický z Kaštic. Druhý dvůr držel roku 1354 Albert a Vojtěch ze Kbela, roku 1365 Zdeněk ze Kbela, roku 1436 Ctibor ze Kbela. Vdova po Ctiborovi ze Kbela, Johanka z Nelechova, vdala se za Mikuláše Kasalického z Kaštic, čímž byly oba rytířské dvory zceleny v jeden. Když roku 1453 Mikuláš Kasalický zemřel, udělil král český odúmrť Ambroži Táborkovi z Chotějova. Avšak vdova paní Johanka, majíc po mužích svých na statku 330 kop grošů českých věna zapsáno, uhájila majetek roku 1456 pro sebe.

Koncem 14. století (1380-90) vycházely ze Kbela 4 kopy 30 grošů českých k oltáři sv. Ondřeje i Štěpána v katedrále sv. Víta na hradě pražském. V písemných zprávách se roku 1395 jmenuje zdejší osadník Mladota a roku 1399 zemřel na díle Ctiborově Petr Mráz, po němž dědili synové Jan a Václav s matkou Bětkou. Roku 1436 zapsal ve Kbele císař Zikmund knězi Bedřichovi ze Strážnice, husitskému hejtmanovi na Kolíně jednoho člověka poddaného, jménem Vaněk. Z dalších držitelů Kbela je znám Jan Pašinka z Trojanovic, který roku 1491 prodal Velké Kbely za 300 kop grošů českých Bartošovi z Práchňan. Když dělily se děti jeho roku 1513 o statky, připadl Kbel Mikuláši z Práchňan, který odkázal jej roku 1550 synům svým Janovi a Jindřichovi. Když však oba bezdětní zemřeli, uhájily sestry jejich - Ludmila Podivická z Podivic a Dorota Dačická z Heslova, statku pro sebe. Roku 1556 dědil po matce svojí půl Kbela Mikuláš Dačický z Heslova (známá rodina kutnohorská). Když roku 1595 zemřela Ludmila Podivická z Podivic, povstal o statek Kbelský veliký spor mezi Mikulášem ze strany jedné a vnuky Ludmilinými ze strany druhé, který skončil roku 1596 prodejem Kbela Václavu Voděradskému z Hrušova za 5.050 kop grošů českých.

V těch dobách jmenují se ve Kbele roku 1495 Valeš a Roubal ovčáci, Váňa rychtář, potom Bartoloměj rychtář (1537) a roku 1536 Beneš, roku 1587 šenkýř Bartoš Vimberský, roku 1592 Jiří Žabka a klevetivá žena jeho Kristina a roku 1595 Baroch, krčmář. V roce 1537 uvádí se ve Kbele i pivovar.

Václav Voděradský z Hrušova zemřel v Praze roku 1606 a vdova jeho Dorota, rozená Kamejtská ze Lstiboře, vdala se roku 1607 za Němce a katolíka Petra z Liebenthalu a sama na víru katolickou přistoupila. (V té době byla většina lidu i kněží víry luteránské).

Ona koupilaroku 1610 od dcer svých celý statek kbelský, totiž tvrz, ves se dvorem, krčmou a nadáním kostelním. Manžel Liebenthal ujav se Kbela, pokoušel se zde vystavěti obydlí řádu Jezuitů, leč to se mu nepodařilo. Roku 1614 prodal Kbel za 8.000 kop grošů českých Janu Diviši Hostačovskému z Petrovic. Týž platil roku 1615 ze čtyřech usedlíků, z fary a ovčína 2 kopy 40 grošů berně a 17 kop 30 grošů sbírek zemských. Roku 1612 nějaký Šnobloch pokoušel se dělati ve Kbele falešné mince. Majitel Kbela Jan Diviš Hostačovský z Petrovic zabit byl roku 1617 od vzbouřených sedláků kbelských, načež za nezletilého syna jeho Bohuslava spravoval statek kbelský strýc Karel Hlaváč z Vojenic a na Kravařích. Týž vydal se se strýcem svým Václavem Blánickým z Blánice za polními zloději ke Kořenicům a od nich byl zabit. Tělo jeho dlouho v příkopě leželo, až potom bez obřadů na hřbitově zakopáno, poněvadž v okolí katolického kněze nebylo. Nedoplaceného statku Kbel ujala se paní Anýžka z Dobročovic, vdova po Diviši Hostačovském z Petrovic, ale rychle vyprodávala za dvora všecky zásoby a svršky a tak ten dvůr zplundrovala. Ale brzy, jsou těla útlého, náhle opuchla jako sud a tím zemřela 8. září 1623 a pochována ve Voděradech. Bratr její pan Ondřej Hornatecký na Ratboři ujal se sirotka jejího Bohuslava Hostačovského a vysoudil pro něho Kbel roku 1625 na Jindřichu Hlaváčovi z Vojenic. Bohuslav Hostačovský z Petrovic za moru roku 1633 bez dědiců zemřel.

Sasové, kteří jako pomocníci vojska švédského ve válce třicetileté u Kolína se drželi, vypálili roku 1634 Kbel a docela jej zpustošili. Vesnice, tvrz a dvůr zřítily se v rujny a vše zarůstalo chrastím a lesem. Roku 1654 zjistila komise tato jména gruntů bývalých sedláků kbelských, jejichž příbytky byly vesměs pusté: Dvořákovský 150 korců, Balcarovský 150 korců, Vítovský 120 korců, Škodovský 120 korců, dále zde bývali chalupníci: Dubovský 15 korců, Krčmovský 16 korců, Tuřánovský 9 korců, Tonžerovský 6 korců, Sejfovský 6 korců a Votavovský 6 korců.

Teprve po 27 letech, roku 1661 koupil pustinu kbelskou hrabě Jan Fridich Trautmansdorf ve dražbě za 6.125 zlatých a roku 1664 nechal vymýtit chrastí a les a vesnici obnovil. Postavil tu dvě usedlosti selské a jedenáct chalup. Na místě starého dvora založil hospodu, kovárnu, nájemnickou chalupu a čtyři domky. Tak povstala osada Kbílek. Z koupeného statku odprodal 77 korců rolí, které byly mezi Lošany a Zibohlavy, hraběti Václavu Jiřímu Holickému ze Šternberka k Radovesnicům za 600 zlatých. Po něm dědil jeho syn hrabě Adam Trautmansdorf (1696-1713).

Za jeho držení čítal roku 1713 dvůr ve Kbele 620 korců polí, 4 korce zahrad, 54 korce luk, suchý rybník u Zibohlav, 3 korce pastvin a dva rybníky, hořejší a střední na 10 kop násady.

Ve vsi drželi: Jan Šauer 68 korců, Jiří Ryšavý 63 korců, chalupníci Jiří Dočkal 11 korců, Řehoř Šauer 8 korců, Matěj Ryšavý 9 korců, Jakub Dostál 9 korců, Jiří Polda 8 korců, Jiří Douda 9 korců, Matěj Váňa 89 korců, Václav Mecredode 16 korců, Jan Mašín 10 korců, Jiří Novák 8 korců.

Na Kbílku držel krčmář 8 korců, panská chalupa 1/2 korce, kovář 4 korce, domky Jana kominíka 3 věrtele, Jana Komárka 3 věrtele, Jana krejčího 1 věrtel a Kučera jeden věrtel (dohromady 259 korců).

Roku 1713 prodán Kbel hraběti Karlu Jáchymovi z Bredova a když tento rok 1733 upadl do krize, ujal se jej na dluh 31.676 zlatých Jan Vilém, svobodný pán z Pffeferhofu, kterýž chtěje míti místo statku peníze, prodal Kbel 2. ledna 1739 za 29.500 zlatých rytíři Janu Karlu Náchodskému z Neudorfu. Tato šlechtická rodina pocházela z Náchoda a roku 1612 obdržela erb a titul. V roce 1739 byl ve Kbele založen nový pivovar s vinopalnou a flusovnou (tyto závody zašly roku 1860). Náchodský zemřel náhle roku 1761 v hostinci „U zlaté hvězdy“ v Kolíně na náměstí (v místech nynější budovy Okresního úřadu). Pochován na hřbitově v Kolíně u chrámu sv.Bartoloměje. Po něm držel Kbel Ignác Náchodský z Neudorfu do roku 1804 a po něm Emanuel Náchodský z Neudorfu do roku 1817. Týž odprodal roku 1870 od statku 121 jiter 681 čtverečných provazců lesa u Janovic ležícího k Radovesnicům. Dědicové jeho prodali rodinný statek roku 1876 za 215.000 zlatých Janu a Karolině Frauenbergovým.

Historie kostelu Nanebevzetí Panny Marie

Nejhodnotnější památkou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na nejvyšším místě v obci. Stal se dominantou nejen obce, ale i okolí. Býval v celém okolí nejbohatším a největším. Patří též mezi nejstarší. Doba vzniku není přesně určena, ale přibližně byl postaven na konci 13. století. Prvá písemná zmínka je roku 1352 v seznamu kostelů platících papežský desátek (72 grošů českých).

Prvým známým farářem ve Kbele dle zachovaných zápisů byl kněz Tobiáš, který dne 30. května 1354 směnil své místo s farářem Ondřejem ze Starého Kolína. Vedle kostela byla i fara, která vlastnila asi 200 korců půdy. Do roku 1395 býval při kbelském kostele i kaplan. Za válek husitských byli katoličtí kněží vyhnáni, někteří přišli i o život, jako učený kolínský děkan Hynek z Ronova, který bylv dubnu roku 1421 se šesti mnichy z řádu dominikánů upálen předbranou kouřimskou v Kolíně. Poté byli ve Kbele kněží církve husitské, podobojí, a později v šestnáctém století luteráni. Roku 1634 Sasové (pomocníci Švédů) vypálili obec Kbel i kostel. Po třicet let byl kostel v tomto ubohém stavu až nový majitel obce, hrabě Jan Fridrich Trautmansdorf dal v roce 1664 obec i kostel opravit. Zpustošením vsi zašly i farní pozemky, proto hrabě věnoval kostelu 15 korců půdy. Ale roku 1751 měl kbelský kostel již jen 6 strychů polí a dále chudl. Časem zchátral natolik, že v roce 1813-14 se tam služby Boží nesměly konat. Roku 1815 dal majitel Kbela a patron Emanuel Náchodský z Neudorfu kostel opravit a pořídil nový dřevěný strop a šindelovou střechu. Ta byla téměř po šedesáti letech příčinou zkázy kostela. Stalo se to 7. října 1874, kdy vyšlehl oheň z domku Františka Novotného a zachvátil též kostel a úplně jej zničil. Shořel i krásný barokní oltář s obrazem od slavného malíře Petra Brandla. Shořely také varhany, teprve sedm let staré, pořízené z odkazu lošanského faráře Josefa Mašína roku 1867, shořela i cínová lampa pro věčné světlo. Ze zvonů na zvonici byl zničen větší, menší se zachoval. Pouze pádem ze zvonové hranice se urazilo ucho jeho závěsu. Z kostela a věže zbyly jen holé zdi. S kostelem vyhořelo i dalších deset chalup Kbelských.

Kostel Kbelský, nemaje majetku byl po dlouhých dvanáct let ponechán beze střech, vystaven vlivům povětrnosti, protože jednání s vídeňskými památkáři bylo zdlouhavé a nevedlo k žádnému cíli. Byl to důchodce František Josef, řídící učitel v Červených Pečkách ve výslužbě, který se zasloužil o obnovení Kbelského kostela. Získal pro svůj úmysl lošanského faráře p. Josefa Poláka a konaly se sbírky po celém širokém okolí. Nákladem 6.000 zlatých byl kostel 15.srpna 1886 opraven a posvěcen od vikáře kolínského p. Antonína Dlaska děkana v Kouřimi.

Nyní je kostel i zvonice po rekonstrukci.

Přehled archeologických nálezů ve Kbele a nejbližším okolí:

Ojedinělé nálezy kamenných nástrojů

Keramika šňůrová: v lomu za kostelem - kostrový dvojhrob

Kultura nordická: směrem ke Kbílku - sídlištní jámy

Kultura předúnětická: v poloze „Za lukami“ - nalezen kostrový hrobu

Kultura lužická: v poloze „Na skalce“ - nález žárových hrobů

Kultura knovízská : mezi Kbelem, Kbílkem a Lošany - objeveno rozsáhlé sídliště

Kultura laténská: „V ohrádkách“ - nález kostrových hrobů

Kultura hradištní (slovanská): za kostelem - nález kostrových hrobů, sídliště

Literatura:

Jan Kamarýt: Z dějin obce Kbel, Kbílek a kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Kbele, Kolín 1986

Josef Vávra: Dějiny královského města Kolína, I. díl, str. 106-107. II. vydání, Kolín 1888

Josef Tůma: Kolínsko a Kouřimsko, Paměti osad na Kolínsku, Kolín 1915. str. 190 - 197.