Krajina ležící na severozápad od Javořice (837 m) nelákala pro svou vysokou polohu – přes 600 m nadmořské výšky, četné močály a kamenité stráně k osídlení a zemědělskému využití.

Hledat firmy v obci Horní Dubenky
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Živé firmy v obci Horní Dubenky 12 firem

ČESKÁ POŠTA Horní Dubenky - Horní Dubenky č. 83

OBEC Horní Dubenky - Horní Dubenky č. 31Fotografie u firmy

CHADIMŮV MLÝN - Horní Dubenky č. 33Fotografie u firmy

CECH PODLAHÁŘŮ ČR z.s. - Horní Dubenky č. 146

KODYSOVÁ MARIE MUDr. - sídliště Janštejn 172, Horní Dubenky

FARNÍ SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ V HORNÍCH DUBENKÁCH - Horní Dubenky č. 54

VÝCHOVNÝ ÚSTAV, ZŠ A SŠ Janštejn - sídliště Janštejn 138, Horní Dubenky

AUTO ZAHÁLKA s.r.o. - Horní Dubenky č. 89

PIVOVAR KOZLÍČEK - Horní Dubenky č. 145

D3F INTERIÉR s.r.o. - Horní Dubenky č. 126

SKLÁRNA JANŠTEJN, s.r.o. - sídliště Janštejn 39, Horní Dubenky

VOPRAVIL JIŘÍ - Horní Dubenky č. 94

Historie obce Horní Dubenky celá historie

Krajina ležící na severozápad od Javořice (837 m) nelákala pro svou vysokou polohu – přes 600 m nadmořské výšky, četné močály a kamenité stráně k osídlení a zemědělskému využití. Někteří archeologové, jako např. J. Richlý uvažoval sice o tom, že kolem pramenů řeky Jihlav vedla v prvních stoletích našeho letopočtu nějaká cesta, ale uváděné nálezy římských mincí jsou důkazem velice pochybným. Mince nalezené údajně v lázeňském lese po Lískem, v Horních Dubenkách a na zahradě nedaleko sklárny v Janštejně jsou dodnes nezvěstné. Denár císaře Marka Aurelia z počáteckého předměstí Vesce (je v místním muzeu), mohl být přinesen a ztracen u nás v době nedávné. Jiné archeologické doklady o dávném pobytu člověka v našem regionu úplně chybějí. První písemné zprávy jsou až ze 14. století. Přesto však je možné celkem bezpečně dokázat, že celý široký kraj byl osídlen ve velké kolonizační vlně ve 13. Století. Příchod prvních osídlenců do končin na pramenech Jihlavy je dnes nejlépe dokumentován pozůstatky tuhové keramiky 13. století, roztroušené po celém sledovaném území. Vedle jednotlivých nálezů je nejvýmluvnější soubor střepů, uložený v počáteckém muzeu, sebraný při melioračních pracích na pozemcích zaniklé Lhotky, mezi Novou Vsí, Horní Vsí a zříceninou Janštejna. Jde o střepy hrnců s vysokým obsahem tuhy, se značkami na dně a vzácněji rytou jednoduchou vlnicí a kapkovitými vpichy na podhradí nádob.

Tyto archeologické památky předcházejí o několik desítek let první písemné zprávy o jednotlivých obcích. Někdy na počátku 14. století vzniklo na sledovaném území panství, jehož středem byl hrádek Janštejn. Ke státu patřil podlužní dvůr Horní Dubenky (Ritendorf) a část Jihlávky. V druhé polovině 14. století měnil janštejnský statek majitele i rozsah (r.1358 patřil Štěpánovi z Březnice, pak markraběti Jannovi atd.) V r. 1358 prodali Jan a Miroslav z Meziříčí Janštejn, Horní Dubenky a Jihlávku Jindřichovi z Hradce a území se později stalo součástí telčského panství. Hrádek s poplužním dvorem a vesnicí Ritendorf, která ležela pravděpodobně pod dvorem směrem k Nové Vsi, někdy blízko rozhraní 14. s 15. století vyhořel a nebyl obnoven. Zánik bývá spojován s válečnými událostmi husitského období, ale hojná keramika je vesměs starší.

Dobu osídlení osvědčuje mince nalezená na hradní cestě – haléř Václava IV. asi z doby nástupu jeho vlády 1378.

Nedávné meliorační práce odhalili mezi Novou Vsí a zříceninou Janštejna pozůstatky Lhotky. Jména Kovářka a Bražka (podle tradice jména dalších zaniklých osad v sousedství Lhotky) dokládá místo, kde stávaly brahy – stohy s posuvnou střechou na čtyřech tyčích.

Vyplenění kraje a změna osídlení bývá spojována s událostmi z podzimu 1423. Je nesporné, že u Horních Dubenek došlo k nějaké srážce mezi táborským houfem, vracejícím se na Tábor z rakouského pohraničí a odpůrci radikálních husitů vedených Menhartem z Hradce. Četné podrobnosti kolem této bitvy jsou pochybné a často prokazatelně nemožné. Hlavním informátorem je počátecký rodák Tomáš Pešina z Čechorodu, historik velmi nespolehlivý, který si vymýšlí účastníky bitvy na straně protitáborské, z nichž třeba pán z Vrchovišť nemohl existovat, protože jeho rod se objevuje v Kutné Hoře až ve druhé polovině 15. století a pak se teprve dostává Václav Vencelík v Vrchovišť do našeho kraje. Stejně nesprávné je tvrzení, že rybník Bor dostal druhé jméno Krvavec od krve prolité v bitce. Už roku 1369 se připomíná na místě dnešního jihláveckého nádraží vesnice Krvavé, patřící vladyckému rodu z Krvavého s erbem poloviny kříže. Pozůstatky vsi, zničené snad při stavbě železnice, dokládá také místní název Sedliště. Pozemky směrem k Boru nesou název V Krvavcích. Krvavcem je v listině z roku 1451 jmenován potok z rybníka Boru ke Kalištím. O rozšíření zpráv o bitvě u Dubenek se zasloužil také další počátecký rodák, básník Otakar Březina, v historické novele Rybník Krvavec. Jeho romantické podrobnosti se staly součástí lidové tradice. Z této lokality nejsou v počáteckém muzeu žádné pozůstatky zbraní, jak se často uvádí, a staré podkovy se nacházejí v celém kraji v takovém množství, že o nich není možné dělat historické závěry. Ani výsledek bitvy není známý. Pěšina sice mluví o porážce husitů, ale i v jiných podobných případech stojí vždy jako katolický kněz a titulární biskup na straně katolické a podle toho své vyprávění upravuje.

Po uklidnění válečných událostí 15. století je kotlina mezi Javořicí a Lískem obhospodařována poddanými z Kališť, Horních Dubenek, Jihlávky a Nové Vsi. Část nevýnosných polí zůstala ležet ladem a postupně zalesňovala. Šestnácté století je dobou budování rybníků, ovčínů a dvorů, protože se vrchnosti vyplácelo hospodařit na půdě ve vlastní režii. Doba poměrného klidu po válečných událostech 15. století umožnila také rozvoj řemesel. Mezi ně patřilo i sklářství. Na okrajích lesů byly dočasně zřizovány sklářské pece. Po vyčerpání okolního dřeva byly opuštěny a skláři se stěhovali jinam. V okolí Janštejna byla objevena při stavbě tovární haly v Počátkách nejstarší sklářská pec datovaná keramikou do 15. století. Na počátku 18. století je doložena sklárna u Částrova, zbytek sklářské pece je odhalen při rozorávání meze na Bělském kopci, sklářská pánev byla zazděna ve zdi Chadimova mlýna u Polesí atd. Podle tradice byly takové pece i u Horních Dubenek.

Období poměrného klidu vystřídal podzim 1618, snad nejstrašnější léta v historii kraje. V září táhla od Nové Bystřice přes Počátky do Pelhřimova císařská armáda a za několik týdnů se vracela k Jindřichovu Hradci. Žoldnéři pustošili cestou celý široký kraj. Takový byl začátek nepředstavitelného strádání ubohých obyvatel. Všemi směry procházely neustále oddíly vojska a chovaly se stejně surově, ať šlo o armádu nepřátelskou, nebo domácí. Nejhorší doba nastala po bitvě u Jankova, když se 10. března 1645 přihnali do končin pod Javořicí Švédové. Němým, ale výmluvným svědectvím těchto událostí jsou hromadné nálezy mincí. Z první fáze třicetileté války byl objeven “poklad” za humny u Horních Dubenek a v lese Budíně u Počátek a z období, kdy tu řádili Švédové, byl objeven nález u Kolaříků v Jihlávce. Po ukončení třicetileté války nenastal nikdy úplný klid. Tak v r. 1683 se tu formovala armáda pro Turkům obléhajícím Vídeň a po vítězství se jednotlivé oddíly vracely naším krajem a opět sužovaly obyvatele. K významným projevům útisku patřil útisk náboženský. Kolem Dubenek přetrvávala silná českobratrská tradice a není divu, že v lidovém podání se zachovaly četné vzpomínky na pronásledování nekatolíků, zřejmě s pravdivým jádrem. Patří k nim vyprávění o přepadení tajné pobožnosti u Studánky Páně pod Javořicí a tradice o pálení nekatolických knih na hrázi Talpova rybníka u Dubenek. Že tu skutečně řádil i pověstný jezuita Antonín Koniáš je možné doložit jeho dopisem psaným v červnu 1740 v Počátkách (uložený v tamějším muzeu). Statečnost a obětavost zdejších lidí dokumentuje budování dubenecké evangelické obce po vyhlášení náboženské tolerance za císaře Josefa II.

Hlavní soužení zdejšího lidu představovala bída hlavně v letech neúrody. V pohnutém roce 1775 byla v Dubenkách vojenská posádka jako článek řetězu po hranicích Čech a Moravy s cílem znemožnit přechod jednotlivých podněcovatelů selských nepokojů. Dvojakou úlohu hráli tehdy počátečtí měšťané, kteří ponoukali ke vzpouře Jihlávecké, ale sami zachovávali věrnost a ochotu vůči šternberské vrchnosti.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.