Hartvíkovice

Dějiny obce úzce souvisí s osudy třebíčského benediktinského kláštera, založeného v roce 1101 přemyslovskými knížaty Oldřichem brněnským a Litoldem znojemským. Obě knížata klášter bohatě obdarovala mnoha statky, mezi nimi i vsí Hartvíkovice. Dochované písemné prameny se týkají až do 16.století především šlechty, duchovenstva a obyvatel měst.

Hartvíkovice patřily mezi významnější vsi, neboť byli centrem farnosti. Ve své historii měli řadu majitelů. Od poloviny 16. století jsou osudy Hartvíkovic spjaty s náměšťským panstvím.

Na strmém břehu nad řekou Jihlavou se dochovaly zbytky zříceniny hradu Kokštejna (Kufštejna), který sloužil k ochraně klášterních statků. O hradě máme velmi málo zpráv v písemných pramenech. První zmínka se dochovala až z roku 1556, kdy je uváděn jako pustý hrad. Zástavba hradního jádra zabírala zhruba lichoběžníkovou skalní plošinu Wilsonovy skály. Středověký hrad se rozkládal na ploše zaniklého neolitického hradiště lidu jevišovické kultury.

Kaple církve Československé byla slavnostně otevřena roku 1933. Roku 1985 ji Tělovýchovná jednota Sokol odkoupila, aby zlepšila podmínky pro svoji činnost, a zrekonstruovala ji na tělocvičnu. Roku 2002 ji odkoupila obec a zrekonstruovala ji znovu. Nyní je využívána převážně školou a širokou veřejností.

První písemné zmínky o hartvíkovické farnosti jsou z roku 1345. Tehdy farnost náležela děkanství Tasovskému, kde sídlil silný šlechtický rod. První zmínka o kostelu pochází z roku 1340. V záznamech z roku 1564 se dovídáme, že součástí zdejší farnosti byly obce Valeč a Dalešice. Farnost se udržela dlouho jako katolická, až v roce 1550 se zde začali zmáhat protestanté. V roce 1598 přepadli faru, faráře zavraždili a kostel i faru s celým vybavením spálili. Poté si objekty upravili pro svoje bohoslužby. Tento stav trval až do roku 1620. Po bitvě na Bíle hoře, po vítězství katolicizmu, byl vyhnán protestantský kazatel a sídlo bylo nahrazeno brněnskou posádkou. Pro nedostatek kněží zůstala fara, ale dalších sto let neobsazena.

Byla přifařena nejprve do Mohelna a poté do Náměště. Roku 1739 byla zřízena v Koněšíně expozitura a k ní byl hartvíkovický kostel přidělen.Do zdejší farnosti náležel Sedlec, Okarec, Třesov, 2 mlýny a 3 dvory. Roku 1857 byla postavena zvonice, roku 1898 se dělaly stavební úpravy – nová kazatelna, kúr, o několik roků později byl rozšířen hřbitov. Téměř po dvoustech letech roku 1993 zde přestává působit kněz, farnost je nyní spravována z Náměště. Budova nynější fary byla postavena v létech 1785-1788, nachází se zde také knihovna. Velká rekonstrukce kostela proběhla v roce 1977. V II. polovině 17. století byla loď zaklenbována a byla přistavěna věž. Nynější vnitřní výzdoba pochází z roku 1924, namaloval ji akademický malíř Hybš z Prahy a to figurálně a ornamentálně. Na stropě můžeme vidět pět obrazů Tajemství radostného růžence. Některé další obrazy na stěnách byly pro nevkusnost přelíčeny. Interiér je barokní, z doby po roce 1849, z kterého pochází hlavní oltář s obrazem sv. Jiljí a ze sochami. Ze stejné doby pocházejí i oba boční oltáře. Věž je 34m vysoká, původní šindelová krytina musela být odstraněna po úderu blesku. Složitou historii měly kostelní zvony . Roku 1785 jsou zmínky ve farním inventáři o čtyřech zvonech. 1. nejstarší vážil 225 kg z roku 1503, 2. z roku 1853 vážil 500 kg, 3. malý bez nápisu. Roku 1900 byly pořízeny další dva zvony sv. Josef a sv. Barbora - vážily už jen pod 100 kg. Za 1. světové války byly všechny zvony zabaveny, byl zabaven i zvon bez letopočtu zvaný Poledník s nápisem Kašpar, Melichar a Baltazar, od jehož původu se nedochovaly žádné informace. V roce 1929 byly pořízeny zvony nové, za druhé světové války byly nacisty roku 1942 zabaveny, kromě nejmenšího. Kostel se 3 nových zvonů dočkal, až roku 1970 , největší z nich Cyril a Metoděj váží 465 kg, 2. Panna Maria váží 260 kg a 3. sv. Václav vážil 185 kg tuto trojici doplňuje zvon zvaný Umíráček sv. Josef z roku 1929. Od roku 2000 jsou zvony plně automatické. Zvon z malé věžičky byl zapůjčen do kapličky v Ocmanicích a je tam do dnes.

Poslední rekonstrukce:

V roce 2004-oprava střechy zákristie, rok 2005-oprava věže kostela, zhotovení měděné střechy, rok 2006- oprava elektroinstalace, vymalování kostela.

V souvislosti s elektrifikací obce se první žárovka rozsvítila 20.12.1926

1. - 25.4. 1938 bylo uvedeno do provozu první telefonické spojení

2. - 1950 – bylo ustanoveno JZD

3. - 1977 – došlo ke sloučení obce Popůvky s Hartvíkovicemi

4. - na přelomu 60. a 70. let byla postavena nová prodejna Jednoty s pohostinstvím.

Historický počet obyvatel obce:

r. 1830 – 306 obyvatel – 44 stavení

r. 1890 – 560 obyvatel – 91 stavení

r. 1930 – 633 obyvatel – 136 stavení

r. 1980 – 633 obyvatel – 186 stavení

r. 2001 – 567 obyvatel – 200 č.p.

r. 2007 – 550 obyvatel – 220 č.p.

Historie Hartvíkovic se počítá na velmi dlouhou dobu, od první písemné zmínky uplynula řada století, nejstarší stopy lidského osídlení jsou staré několik tisíc let. Je samozřejmé, že za tu dlouhou dobu se v životě obyvatel střídala období úspěšná a radostná s obdobími, kdy převažovaly starosti a strasti. Přejme si, aby léta budoucí přinášela více toho radostného.