Čilá

Za třicetileté války stihl Čilou stejný osud jako mnoho dalších měst a obcí v Čechách. Zřejmě byla vypálena, vydrancována a úplně zpustla, neboť roku 1648 hlásí úředníci Křivoklátského panství České komoře, že "sedláci z Čilé a z okolí opustili vesnici a skrývají se v lesích." V seznamu podle víry z roku 1651 jsou vedeny tyto rodiny, sídlící v Čilé: Krůtovi, Adamovi, Kosovi, Žákovi a Slapničkovi. Koncem 17. století se v Čilé usazuje Jan Patera (1694) a později Jan Rybáček (1696), jejichž potomci žijí v Čilé dodnes. Za vlády Karla VI. roku 1715 se dostavila do obce vizitační komise, aby zjistlia dřívější majitele a provedla podrobný zápis polí, luk, zahrad a jiných nemovitostí. Z obšírně psané zprávy z roku 1723 Pražské arcibiskupské konzistoři farářem z Panošího Újezda o rozdělení farnosti je i zmínka o kacířství, ''které prý ve farnosti není a také ho nemohl najíti''. V této době měla Čilá 45 obyvatel.

Vydání nevolnického patentu Josefem II. ulevilo jistě i Čilským, ale nemáme zpráv, že by se někdo vystěhoval z obce. Plného osvobození z feudálního jařma přinesl až revoluční rok 1848, zrušením roboty, kdy se obec Čilá připojila společně s Hradištěm a Podmokly k žádosti o udělení konstituce. O rozsahu robotních povinností se dozvídáme podle duchovnné písemnosti / Tabelo o wywazení gruntů jednotlivce z 13.8.1850 /, že sedlák Václav Rybáček č.p. 2 měl 79 dnů roboty s koňmi a šest dní pěší roboty. Náhradou musel zaplatit do šesti let knížeti karlu Egonu Fürstenberku 13 zl. 54 kr., v konv. měně. Chalupník Antonín Rybáček č.p. 19 měl uhradit 1 zl. 20 kr. Pamětní kniha obce Čilá vedená od roku 1847 (od r. 1850 patřila Čilá k nově zřízenému soudnímu okresu ve Zbiroze) je na vypsání událostí bohužel strohá a skoupá, a povětšině uvádí jen běžné ceny obilí a někdy kusou zprávu o počasí.

Posledním rychtářem v obci byl Josef Rybáček č.p. 13. Od roku 1850 byla Čilá, stejně jako Hradiště, osada. V obci rozhodoval hradištský starosta s čilským prvním radním. Mezi prvními radními se objevují jména Sklenička, Šindler, Rybáček, Dubský. Úřední zprávy a nařízení se občanům sdělovaly paličkou (vysoustružené dřevo o délce asi 50 cm). Povinností bylo ji předat se zprávou sousedovi. Tuto kuriozitu měli v Čilé až do r. 1958, kdy ji nahradil místní rozhlas.

Po roce 1880, kdy bylo provedeno vydláždění potůčku Kačáku po celé délce vsi. Čilští starousedlíci se soudí s křivoklátským Fürstenberkem o rozsáhlé pastviny ve Březinách a na Hradisku. Spor zakončila dohoda o výměně polí v Čihátku (u Vlčích jam). Pastviny byly zúrodněny a rezděleny mezi zemědělce. V této době se pěstovalo v obci mnoho švestek a hrušek. Sušívaly se ve čtyřech sušárnách a prodávaly se do Plzně.

Hlavním zaměstnáním občanů bylo vždy zemědělství a příležitostná práce v lesích. Základem obce bylo devět čísel (4 zemědělské usedlosti, 3 chalupy, rybárna a pastouška). Všechny obytné i hospodářské usedlosti byly postaveny z dobrých, vyzrálých lesních kmenů, byly roubené a kryty došky. Situovány byly tak, že okna a vchod směřovaly k jihu a štíty s okny na východ nebo na západ. Zemědělské usedlosti se dělívaly mezi sourozence, čímž vzniklo sedm zemědělských usedlostí a přibylo 18 chalup. S růstem obyvatel (r. 1869 - 130 a r. 1898 - 150 obyvatel) přibyli do obce i noví řemeslníci jako kovář, truhlář, tesař a dva ševci. Opravdovým mistrem svého řemesla byl truhlář Václav Patera, jak o tom svědčí jeho umělecká práce ve skryjském kostele.

Roku 1872 postihla severní Zbirožsko ničivá povodeň. Rozvodněný Zbirožský potok strhl i chaloupku ševce Procházky, který se zachránil útěkem po střeše domku na stráň. V obci byla vymleta strouha o šíři osmi metrů. Začátkem století (1900) byla postevena silnice z Čilé do Hradiště. Svou daň zaplatila obec i první světové válce. V roce 1924 byl odhalen čtyřem padlým občanům (Jindřich Dubský, Karel Šindler, František a Josef Topinka) pomník na návsi před obecním domkem. V roce 1928-30 se postavila silnice k Podmokleskému mlýnu nákladem 70 000 Kčs. K osamocení obce došlo v roce 1935. Prvním starostou byl Antonín Rybáček. V tomto období byla Čilá značně zadlužena. Hlavním důvodem byla zřejmě požadovaná částka 50 000 Kčs na stavbu nové skryjské školy, kam chodily jen čilské děti (z Hradiště chodily do Zvíkovce). Dluh byl tehdy tak vysoký, že obec vybírala 500% obecní přirážky.

Roku 1907 byla postavena obecní zvonička. Stará roubená ze dřeva byla zbourána. V roce 1939 se i tato zděná zvonice ruší a její věžička se zvonem je přemístěna na nový obecní domek, postavený místo staré pastoušky. Na místě zvoničky dnes stojí dřevěný kříž.

S elektrifikací obce se začalo v r. 1939, kdy družstvo postavilo transformátor a František Čech vlastním nákladem připojuje linku od své elektrárny.