Polná

Vznikla přibližně v polovině cesty pohraničním hvozdem mezi Čechami a Moravou, pravděpodobně v polovině 12. století, jako odpočinkové místo na jedné ze starších větví Haberské stezky. Nejstarší písemnou zprávou o Polné je majetková listina Jana I. z Polmny, datovaná dne 7. 6. 1242, kterou potvrdil český král Václav I. Z ní se dovídáme i jméno prvního známého majitele, označeného jako Jan, syn Zbislava z Bradčic, jinde jako Jan z Polmny. Z téže listiny je také patrné, že v této době zde již stál kostel zasvěcený Matce Boží, a to na místě dnešního děkanského chrámu. O vzniku hradu není nic známo, ale je pravděpodobné, že v této době již nějakou dobu existoval.

Polná se svou polohou uprostřed Českomoravské vrchoviny z hlediska obchodního i vojenského stala strategickým místem a opěrným bodem. Umístění osídlení předurčilo vznik trhové vsi. Město po staletí leželo buď přímo nebo v těsné blízkosti hlavních obchodních cest přes Vysočinu. I z těchto důvodů bylo Polenské, a později Polensko-přibyslavské panství, v držení významných šlechtických rodů.

Období středověku

Mezi pozdější majitele Polné patřil brněnský purkrabí Vikard z Polné. Po pánech z Polné vlastnili panství páni z Lipé (Jindřich z Lipé) a od poloviny 14. století jejich příbuzní páni z Pirkštejna. V dobách husitských válek vládl na Polné Hynek Ptáček z Pirkštejna, vůdce strany podobojí, který k Polné přikoupil Přibyslav. Sňatkem s Žofií Ptáčkovnou vyženil Polnou Viktorin z Kunštátu, syn krále Jiříka z Poděbrad, který Polné udělil v roce 1479 významná městská privilegia, erb a právo červené pečeti. Za válek proti Matyáši Korvínovi odtud král Jiří řídil významné vojenské operace, o půl století později zde české stavy vítaly krále Ludvíka. V průběhu 15. století bylo město v majetku Trčků z Lípy, následovali Valdštejnové, páni z Hradce i hospodářsky obratní Žejdlicové ze Šenfeldu. Roku 1620 zde na hradě při zemské hranici krátce pobýval i zimní král Fridrich Falcký.

Po bitvě na Bílé Hoře byl Rudolfu Žejdlicovi majetek za účast v odboji proti císaři v roce 1623 zkonfiskován. Celé panství, největší v bývalém čáslavském kraji koupil kardinál František Ditrichštejn, který změnil městská privilegia i znak. V majetku Ditrichštejnů i jejich potomků zůstalo panství téměř 300 let.

V roce 1794 vyhořel hrad přestavěný na zámek a nebyl již nikdy zcela obnoven.

Období obrození

Kulturním a společenským centrem byla Polná v 19. století pro široké okolí, zejména v době národního obrození. V této době také hospodářsky vzkvétala zejména zásluhou soukenictví, se kterým stála a padala prosperita města, přestože nejdůležitější dopravní a obchodní cesty již vedly jinudy. V polovině 19. století v Polné žilo 6 500 obyvatel a město bylo třetím největším na Vysočině. Česká obrozenecká knihovna založena 1837, české besedy pořádané od r. 1844 , Slovanská Lípa vznikla r. 1848, stejně jako Národní garda. Vlastenecký život kvetl zásluhou kupce a později starosty Antonína Pittnera (styk s J. K. Tylem, A. Musilem a dalšími, návštěvy K. H. Borovského, kolportace spisů Matice české). Obrozenecký život v Polné poznamenal i Boženu Němcovou při jejím pobytu v letech 1840-1842. Město se pyšní skutečností, že na počátku čtyřicátých let se zde Boženě Němcové poprvé jako dospělé dostala do rukou česky psaná kniha.

V Polné žila významná židovská komunita, která již nejméně od sedmnáctého století byla organickou součástí města.

Období úpadku

Tragickým byl pro Polnou srpen roku 1863. Obrovský požár zničil 189 domů a 456 rodin zůstalo bez přístřeší. Nenávratně zmizely překrásné renesanční a barokní měšťanské domy, řada rodin se vystěhovala. Po požáru město zcela změnilo svůj vzhled i hospodářský charakter. Další hospodářský úpadek města zapříčinila stavba Severozápadní dráhy, která Polnou minula o 6 km a odmítání industrializace polenskými řemeslníky, zejména soukeníky.