Oleksovice

Na městečko povýšil Oleksovice král Jan roku 1336, a to na prosbu louckého opata. Tehdy také bylo městečku dáno právo konat každou středu týdenní trh. Stejného roku získalo městečko, díky privilegiu krále Jana, také Právo soudní (16. října 1336).

Farní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a jeho existence je známa již roku 1220. Presbytář je starobylý, kostelní loď je novější: roku 1576 byla přestavována nákladem louckého opata Freytaga. V kostele jsou tři oltáře: hlavní oltář nese stejné jméno jako kostel - Nanebevzetí Panny Marie s obrazem od Josefa Winterhaltera, dva vedlejší oltáře zdobí obrazy zpodobňující sv. Norberta a sv. Josefa.

Ke kostelu těsně přiléhá hřbitov, na němž se nachází stará kulatá kostnice vystavěná v románském slohu. Za staré doby v ní býval o Velikonocích stavěn Boží hrob. Místní fara se připomíná již roku 1220, ale loucké opatství nechalo posvit roku 1776 nynější úhlednou faru s příslušnými hospodářskými staveními.

Škola byla původně trojtřídní, německá. Roku 1901 ji navštěvovalo 188 dětí. V Oleksovicích ale byla škola již roku 1760. Její budova byla prodána velkostatku a z nařízení louckého opata Lambecka byla stavěna nová. Ta však již roku 1829 nedostačovala a proto byla zbudována nákladem majitele lechovického panství Josefa Landa škola nová. Roku 1890 byla dvojtřídka rozšířena na trojtřídku. Ta ale opět kapacitně nestačila, takže roku 1893 byla zbudována nynější škola.

Asi čtvrt hodiny severně od Oleksovic leží samota Karlov (Karlshof), bývalý vrchnostenský dvůr. Dnešní městys vznikl spojením dvou obcí: Oleksovic a Mšic (s velkým statkem). Hlavní složkou hospodářství vždy bylo a dosud zůstalo zemědělství, což se odráží v převládající typické venkovské zemědělské zástavbě obce.Oleksovice postihlo také několik pohrom. Mimo požár v roce 1832 zde oheň také řádil v letech 1829 a 1894. Veliké povodně se uvádějí v letech 1862 a 1890. Roku 1836 a 1866 obec zasáhla epidemie cholery.

Starosta Oleksovic si na začátku dubna vyzvedl u předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka dekrety s potvrzením, že jejich obec byla opět povýšena na městys. Znak získalo městečko od císaře Rudolfa II. privilegiem z 1. března 1606. Podobá se znaku městečka Strachotice a odlišuje se od něho jenom barvami. Právě tato shoda vedla asi Oleksovické k tomu, že se v 18. století svého znaku vzdali a na pečeť vyryli znamení čtyřhranné věže s brankou, jedním oknem v prvním a dvěma ve druhém poschodí, se špičatou střechou s křížem na vrcholu; po stranách s písmeny P a R. Toto nepochybně svémocně zavedené znamení nebylo však patrně nikdy potvrzeno a není proto skutečným znakem městečka. Tím zůstává znak udělený císařem Rudolfem II: štít příčně dělený; jeho horní polovina je modré barvy a v ní vyrůstá z dělicí čáry polovice černé orlice, doprava obrácené, se zlatou zbrojí a korunou na hlavě, s velkým písmenem „R“ (Rudolphus) stříbrné barvy na prsou. V dolní, stříbrné polovině, je pak velké písmeno „W“ zlaté barvy (Wenceslaus – jméno patrona, jemuž byl zasvěcen kostel v klášteře v Louce).

Městys není ani ves a ani město. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné. Ve 30. letech minulého století existovalo u nás 503 městysů. Ale netěšily se dlouhé historii, protože je komunisté po vládním převratu v únoru 1948 přestali uznávat.