Boleradice

Podle archeologických nálezů slovanského pohřebiště z 9. století patří Boleradice k nejstarším slovanským sídlištím na brněnském Kloboucku. Další archeologické nálezy pochází i ze starší doby kamenné. Jejich psaná historie je poněkud mladšího data, ale í v písemných pramenech patří k nejstarším osadám na okrese Břeclav, jejichž jméno je uváděno v tzv. "moravské topografii" - listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, která vypočítává majetek olomouckého biskupství a v jeho rámci majetek břeclavského krstného kostela.

V systému tehdejší hradské správy patřily k hradskému obvodu břeclavskému, z něhož platy poddaných na pěti poplužích ve vsi Boleradíce získal kostel sv. Václava při břeclavském knížecím hradu. Na počátku 13. století byly součástí majetku významného moravského feudála a knížecího úředníka Lva z Klobouk. Po velkorysém založení premonstrátského kláštera v Zábrdovících roku 1210, který byl nadán velkým počtem vsí na Kloboucku i v blízkosti Zábrdovic, zůstaly jeho synovi Lvu z Boleradic pouze Boleradice, Němčičky a Kurdějov. Ten si nechal nad vsí Boleradice vystavět hrad, přijal predikát po Boleradicích a vzhledem ke zbožnosti rodu založil ve vsi zřejmě i kostel, zasvěcený Janu Křtiteli.

Páni z Klobouk Boleradice drželi až do poloviny 14. století. Po několika změnách majitelů ves získal rod pánů z Kunštátu, kteří ji v roce 1530 prodali pánům z Víckova. Roku 1537 byla obec povýšena na městečko. V době moravského stavovského povstání se Jan Adam z Víckova přidal k odbojným stavům a po porážce na Bílé hoře mu byly statky konfiskovány a Boleradice roku 1620 získali brněnští jezuité. Byly připojeny ke statku diváckému, s nímž zůstaly ve spojení až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od roku 1850 byly přičleněny k soudnímu okresu Klobouky a spadaly pod politický okres Hustopeče s výjimkou let 1938-1945, kdy sdílely osud soudního okresu klobouckého. Od roku 1960 jsou součástí okresu , Břeclav.

Před třicetiletou válkou zde žilo 106 osedlých obyvatel. Po válce bylo napočítáno pouze 30 obsazených gruntů, což znamená, že zde zůstalo pouze 28,3 % obyvatelstva. Obyvatelstva přibývalo pomalu. V roce 1716 žilo v Boleradicích 40 rodin sedláků (12 půlláníků a 28 čtvrtláníků). V roce 1763 to sice bylo jíž 91 rodin se 463 obyvateli, přesto však ani v této době, tedy po půldruhém století od počátku třicetileté války, nebyl úbytek poddaných ještě zcela nahrazen. V roce 1991 bylo v obci napočítáno 884 osob, žijících ve 254 bytech.

Fara vznikla nepochybně už v první třetíně 13. století spolu s kostelem, avšak za třicetileté války byla opuštěna. Dnes je farnost součástí děkanství klobouckého a je spravována z Brumovic. V letech 1659–1621 zde žili také novokřtěncí, jejichž dům byl snad roku 1611 vypálen. Po ničivých nájezdech třicetileté války se na pustých gruntech usadili Židé.

V obci působila i Jednota Bratrská. V obci je kostel sv. Jana Křtitele, který patří k nejstarším církevním stavbám okresu Břeclav. Jeho kořeny sahají až do první třetiny 13. století a z románské fáze je na fasádě dodnes patrno obnovené románské okénko se širokou špaletou. Jedná se o jednolodní kostel s obdélníkovým presbytářem a věží nad vstupním portálem. Kostel stojí na románských základech, dnešní dispozice stavby pochází z 16. století. Kostel byl renovován v 1847. Památkově chráněna je ještě nad obcí položená barokizující kaplíčka sv. Rocha, ochránce před morem, z roku 1888, u kostela socha sv. Jana Nepomuckého a při cestě do Horních Bojanovic kamenný kříž.

Nad obcí v trati na Pasekách jsou pozůstatky boleradického hradu pánů z Klobouk s doposud patrnými příkopy a valy. Škola se v městečku připomíná již v roce 1607. Dnešní budova pochází z roku 1884 a je v ní první stupeň základní školy, kam chodí také děti ze sousedních Horních Bojanovic, a škola mateřská. Vyšší stupeň navštěvují děti v Kloboukách, Hustopečích a v Šitbořicích. V současnosti pracuje v obci Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice, který získal čelná umístění na celé řadě přehlídek amatérských divadelních souborů (v letech 1991 a 1992 se jeho členové vítězně zúčastnili divadelních přehlídek amatérských vesnických souborů ve Vysokém nad Jizerou, v roce 1993 byli pozvání na turné do Švédska a v roce 1994 do Velké Británie a v roce 1997 soubor zvítězil na 67. ročníku Jiráskova Hronova. V obci je stále živá tradice hodů, které se konají na svátek sv. lana (kolem 24. června), s typickým obřadním tancem zvaným zavádka. Pravidelně se pořádají í druhé hody, a to na sv. Martina (kolem 11. listopadu)

Boleradice mají starý znak, doložený na pečeti z roku 1620, jehož barvy ale neznáme. Proto rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny č. 27 ze dne 12. května 1997 byly jeho barvy stanoveny takto: "Na červeném štítu stojí stříbrná věž s červenou střechou a otevřenou branou, v přízemí půlkruhovitě zaklenutou. Vpravo od věže je položen vínařský nůž s hnědou střenkou a stříbrným želízkem, zahnutý hrotem k věži, na druhé straně od věže jsou položeny hnědé hrábě. Štítek pánů z Víckova je umístěn na věži ve výši prvního patra. Štít je půlený, pravá polovice je třikrát dělená se střídajícími se pruhy od vrchu černým, červeným, černým a červeným, levá polovína je v barvě červené." Současně byl obci udělen prapor: "Modrý list s bílou věží s červenou střechou a černou branou. Přes věž od žerd'ového k vlajícímu okraji vodorovný středový pruh šíroký jednu čtvrtinu šířky listu. Žerd'ová polovina pruhu je červená, vlající polovina je bílo-černo-bílo-černá. Poměr šířky k délce listu je 2:3

1. prosince 2006 byl Boleradicím rozhodnutím Parlamentu České republiky navrácen titul městys.