Třebovice

Osada byla založena při prvním osídlování řeky Třebovky, její první obyvatelstvo byl slovanský lid kmene východních Charvátů. Krajina kolem Třebovky se nabízela sama k osídlení, říčka měla rybnaté vody, srázný hřbet po jejím břehu byl ochranou osady a tam kde se údolí rozšiřovalo, slibovala orná půda rozvoj zemědělství. Zbývalo však vymýtit les, což se dělo vypalováním.

Vznik jména

Původ jména je velmi těžké vysvětlit, snad nejpravděpodobnější myšlenka, že slovo Třebovice je odvozeno od slova staroslovanského "terb" nebo "treb", jež přichází ve staročeském "triebiti", novočeské "tříbiti", což znamená les ohněm mýtit.

První zmínka

První zmínka o Třebovici je v Zemských deskách v době vlády českého krále Václava II (1278-1305). Píše-li se však v roce 1293 o osadě (civitas Triovia), odlišné od "Tribovia maior - větší Třebová", předpokládá to již osadu vzniklou nebo vznikající vedle České Třebové. Že však Třebovice byly větší osadou, vynikající nad okolím, lze soudit z toho, že již roku 1350 měla samostatnou faru což bylo v tehdejších dobách velkou zvláštností. Německé obyvatelstvo se sem začalo stěhovat v době Jana Lucemburského, otce nejskvělejšího českého krále Karla IV, Otce vlasti, již před tím než zde byla fara. Toto vtisklo charakteristiku celé krajině.Typ selských stavení, uzavřených kvadrantů, je typem budov středoněmeckých, lépe řečeno franckých. Přesto však český živel převládal.

Germanizace 1622

Otevřené údolí Třebovky, sousedící s lanškrounskou pánví bylo sice výhodné k osidlování, ale nevýhodou ve všech válečných změnách. Touto cestou se valily vždy proudy vojsk buď z Čech na Moravu nebo opačně. Tudy táhli i Husité z Litomyšle k Lanškrounu, kde zbořili klášter i hrad Mirandu, tudy vpadli Švédové v nešťastné 30-ti leté válce ze svého opevnění nad Lanškrounem z osady Landov, mající dodnes jméno po neblaze proslulém švédském generalovi Laudonovi. Tudy i odcházeli čeští emigranti na Moravu, do Slezska i do Polska. V té době ve vylidněném a zpustošeném kraji zanikla i Třebovická fara. Když pak po bitvě bělohorské koupil Lanškrounské panství, k němuž i Třebovice patřila, kníže Liechtenstein, usadil ve zničených obcích Němce z Bavor, Horní Falce a ze Slezska - tak byl poněmčen náš kraj.

Zmínka o roku 1670

Zajímavá je zmínka v Lanškrounském archívu, vztahující se k roku 1670, že na sv. Jiří (24. dubna) se konaly v Třebovici hlučné pouti. Z toho lze usoudit, že z dřívější dob zde zůstal kostelík sv. Jiří, ale fara zanikla neboť Třebovice byly přifařeny k České Třebové.

První republika

O osudu Třebovice je v kronice jen malá zmínka: České obyvatelstvo se nemohlo národnostně rozvíjet. O každý úspěch v pravém slova smyslu se muselo rvát a přece i zde byla postavena menšinová česká škola pro děti těch českých lidí, kteří zde hledali obživu, především jako zřízenci a úředníci československých státních drah nebo jiných úřadů s jakou nenávistí jsou psány zápisy německé pamětní školní knihy. S nenávistí proti všemu českému zejména proti řídícímu školy. A po bolestném odtržení Sudet v r. 1938 i Třebovice patřila k odstoupenému území. České obyvatelstvo opustilo osadu a zůstalo zde přes válku jen několik málo českých lidí, většinou ze smíšených manželství.

1945 Rudá armáda

Fronta naším krajem neprošla, ale pouze partyzánské jednotky. Rudá armáda zde učinila pořádek a připravila obec pro nové české osídlence. Zajišťovali zde hlavně průjezdnost tratí, tzv. železniční útvary, které je dávaly do pořádku a předávaly úřednictvu. Působily zde do konce července 1945.

První Češi, osídlování pohraničí

Po ukončení války osídlenci přicházeli do Třebovic, kde měli možnost výběru prázdných domů, na které dohlížela tzv. Česká milice a chránila majetek před rozkradením. Českou milici tvořili dobrovolníci z řad občanů. Vybraný objekt, určený ke spravovaní a hospodaření, nahlásili na komisařství a po té se mohli nastěhovat. Podmínkou však bylo, že osídlenci měli v pořádku své osobní doklady, zejména doklad o národní spolehlivosti, tj. že nepřisluhovali hitlerismu. Začátkem školního roku 1945 se začaly vyučovat české děti v uvolněné škole.