Libňatov

Hlavní spojovací cestu tvoří okresní silnice, která vede od Úpice přes Havlovice do Libňatova a zde - uprostřed obce - odbočuje na jih do Hořiček. Silnice ta byla nově zřízena v letech 1906 - 1910. Jiná cesta (obecní silnice) vede z Libňatova na západ do Maršova.

Potok od Maršova tekoucí řine se obcí Libňatovem po celé délce, přijímá zde dva vydatné prameny a žene mlýn. Opouštěje obec libňatovskou, protéká údolím Poklekovem a ústí pod jménem Poklekovského potoka v Havlovicích do Úpy. Voda jeho je bohata pstruhy. Potok dělí obec v severní teplejší a jižní studenější část. V této části konají se polní práce a žně pravidelně o týden později.

Půda jest z valné části písčitá, v jižní polovině částečně jílovatá. Před 80 lety zkoušelo se v Libňatově na Přívratech dobývati uhlí, ale záhy byla práce zastavena.

Okolní výšiny dosahují 460 m. n. m. a jsou porostlé lesy, které však roku 1921 - 1922 valně trpěly mniškou. Na blízkém vrchu "Kopna" (338 m n. m.) nalézá se trigonometrický bod, označený dřevěným otesaným sloupkem. Lesní zvěř obmezuje se na druhy, jež po celém okrese se vyskytují. Často objevuje se tu liška, někdy zabloudí sem i tetřev a bažant.

Z obyvatelstva jest valná část rolníkův a živnostníkův, ostatní pracují v továrnách nebo zabývají se doma obrubováním a vázáním textilních výrobků. Domácí tkalcovství zaniká, před šedesáti lety pracovalo zde 150 tkalců, nyní vyrábí se tkaniny pouze na 13 domácích stavech.

Historický vývoj

Založení obce klásti lze do XIII. Století, kdy pohraniční hvozd byl mýcen a osazován. Jméno Libňatov nebo také Libnětov odvozuje se od osobního jména Libňata. Původní název byl Ljubnatóv, čili po přeměně Libňatův (statek).

Roku 1461 prodal Jiřík z Chlumu, seděním na tvrzi v Litoboři, Pavlovi v Libnětově šest prutů rolí svobodných s rychtou a krčmou. Byl to rozsáhlý statek svobodnický, čp. 47, který měl ještě roku 1848 112 korců pozemkové výměry, včetně 6 korců lesa a 4 korce luk.

Libňatov náležel potom k panství ryzmburskému i s Výrovem, vsí pustou a zašlou, jež prostírala se v místech dnes lesem porostlých a zvaných "Vejroviny". Při prodeji zboží ryzmburského r. 1534 připadl Libňatov k panství náchodskému.

Roku 1773 přikoupen byl k náchodskému panství lesnatý vrch "Kopna" od panství smiřického a odtud dodnes jmenuje se úbočí kopce toho "Smiřická stráň". Starý mlýn zřízen byl v místech rozhořelé chalupy čp. 39 roku 1790, nynější dřevěný mlýn postaven byl roku 1814. Zvonice stavěla se roku 1835, hasičská zbrojnice r. 1907.

Od r. 1861 až 1928 bylo v Libňatově 19 požárů, při nichž o život přišly 3 osoby. Za války 1914 - 1918 nastoupilo vojenskou službu 130 občanů libňatovských. Z nich padlo a stalo se nezvěstnými 16 a zajato bylo 20 vojínů.

Statistika

Vývoj Libňatova byl do roku 1880 pravidelný, teprv od tohoto roku obyvatelstva stále ubývá, ježto chudší jeho část stěhuje se k továrnám.

Roku 1628 bylo v Libňatově 18 osedlých statkův a 12 chalup, roku 1654 16 statkův a 14 chalup, r. 1738 18 statkův a 30 chalup.

Školství

Škola byla založena v Libňatově roku 1773 a prvním učitelem byl Jan Boura, krejčí z Úpice, který tehdy vyučoval v najatém příbytku čp. 67. Školní budova byla vystavěna teprve v roce 1789 na obecním pozemku zvaném "Ohrada", ale poněvadž stála na místě vlhkém, záhy se rozpadávala a tak již roku 1808 zbudoval patronátní úřad novou školu čp. 80, v níž se vyučovalo až do roku 1891, kdy dokončena byla stavba nynější školní budovy.

Druhým učitelem v Libňatově byl Kodym (od r. 1789 do r. 1806), který byl rovněž krejčí a zručný malíř obrázků. Hledaje lepší výživy, odstěhoval se na Opočno, kde narodil se mu syn Filip Stanislav, potomní lékař a spisovatel. Dalším učitelem byl Škalda a po něm Josef Drška, jehož syn byl tenoristou a zemřel v Sasku jako člen dvorní opery. Do roku 1928 vystřídalo se v Libňatově 26 učitelů.

Od 1. listopadu roku 1880 rozšířena byla škola o druhou třídu, ale se závazkem, že v zimě budou děti vyučovány i v Maršově, který byl do Libňatova přiškolen do r. 1884, kdy v Maršově byla zřízena samostatná škola.