Dražovice

Na konci 14. století patřily Dražovice Budenovi z Dražovic, po němž přišli Vojtěch, Janek a Mikuláš z Dražovic. Posledně jmenovaný, zmiňovaný ještě roku 1430 se stal zakladatelem rodu Cerhenských z Dražovic. Poslední zmínka dokládající vlastnictví původních vladyků v Dražovicích je z roku 1445 a vztahuje se na Dluhomila z Dražovic. Dražovičtí zemani pak z Dražovic odešli do jiných částí Čech a jejich statek byl poté připojen k některému ze sousedních drobných statků. Další zpráva pak pochází a z roku 1548, kdy Dražovice držel Jan Kalenice z Kalenic. Ten ohoho léta prodal tvrz Dražovice s dvorem a vsí Břetislavu Švihovskému z Rýzmberka a protože v té době stála již asi v Dražovicích nová tvrz, předpokládá se, že stará tvrz již neexistovala. Rýzmberk prodal Dražovice Janu Šťastnému z Říčan. Asi v roce 1556 se utopil a je pochován v Bukovníku. V roce 1581 prodává Mariana Dubanská z Říčan, která snad byla dcerou Jana Šťasného, Janu Markvartu Kocovi z Dobrše, který měl bratra Adama. V roce 1585 si rozdělili svůj rodový majetek a Adamovi připadly Dražovice. Odbobí za vlády spadá do historicky velmi složité doby bělohorské. Pro pana Koce však všechno dobře dopadlo. Podle cís. resol. 21.května 1621 byl pardonován , proč statek jeho Dražovice od cís. vojska před bitvou bělohorskou mocí jatý …. Kocovi navrácen byl. Dražovickou tvrz, postavenou ve 30. až 40. letech 16. století v renezačním slohu našel sice pobořenou, ale majetek mu zůstal. Jeho dcera Veronika se provdala za hraběte z Thurnu, který zřejmě zemřel, protože v roce 1636 se provdala za hraběte Bohuslava Jiřího Krakovského z Kolovrat na Mokrosuku. V roce 1652 byla zřejmě majitelkou Dražovice Anna Kateřina Kolovratová roz. Kaplířka ze Sulevic. O čtyři roky později prodává Kryštov Jaroslav Krakovský z Kolovrat Dražovice Michalovi, markraběti z Klavesany a jeho manželce. V roce 1668 se Dražovice stávají součástí panství Žichovice patřícímu Albrechtu Vilému Krakovskému z Kolovrat. Posledním kolovratským majitelem byl Jan František Krakovský z Kolovrat. V roce 1707 se majitelem stává kníže Jan Filip z Lamberku, kardinál a biskup Pasovský. Panství se poprvé ujímá cizinec. Ten dále kupuje městečko a hrad Rabí a panství Žihobecké. V této velikosti zůstalo panství až do dvacátých let dvacátého století. v Dražovicích bylo jeho součástí 50ha lesů, rybníky, právo rybolovu v Nezdickém potoce a dvůr se 78ha půdy.

Náves stávala jako dnes nad kapličkou a v domech zde stojících se dosud říká „po chalupě“ stejně jako v roce 1657, což dokazují jména uváděn v Berní rule pro Prácheňský kraj z roku 1657 /Dušková, Votava, Štrom, Strejc, Novák/.

Pod kapličkou byl panský dvůr, kterému se dodnes říká Ve dvoře. Zde bylo tvrziště a hospodářské budovy. Dvůr měl svojí vstupní bránu a celý byl, protože páni stavěli přímo po hranicích pozemků, uzavřen hospodářskými staveními a torzy bývalých kamenných hradeb. V letech 1921-1922 byl dvůr podle zákona o pozemkové reformě vyvlastněn a to prodejem státu. Po provedené parcelaci byly budovy a pole prodány rolníkům. V domě čp. 1 bydleli nájemcí dvora, čp. 89 a 90 byly sušárny lnu, čp. 88 stáj pro koně a voly s ratejnou, čp. 87 stodola, čp. 86 kravarny a čp. 85 ovčíny. Domy ve dvoře koupili: Antonín Strejc, Jan Pinkas a Jan Mls, Josef Kopelent, Jakub Kalný, František Mišák a Václav Zelenka. Bývalou panskou půdu si koupili téměř všichni Dražovští. Panskou půdu dostávali přidělenou i legionáři ze sousedních vsí.

Tvrziště: po tvrzích dnes najdeme jen zbytky valů a na jejích místech jsou postaveny novější objekty. Kolem potoka dosud stojí domky, kde se také říká, dle berní ruly, „po chalupě“: Vacín, Hajková,…..

Celkem bylo v Dražovicích 26 hospodářství /1657/

V obci je historickou památkou kaplička sv. Václava z roku 1760, zvon nese letopočet 1764. Je ceněna pro svůj zvláštní tvar, který ji odlišuje od ostatních vesnických staveb. Zvon s dvěma menšími odmlkami slouží od roku 1764 dodnes.

Na silnicích kolem vsi jsou čtyři nádherné křížky, naproti domu p. Adámka je křížek pátý, který byl v roce 2012 p. Adámkem opraven a šestý křížek je v části obce Pod hrází.

Pomník padlých byl postaven 4 roky po skončení války na místě bývalých Božích muk. V základech pomníku je vložena dubová skříňka s informacemi o všech patnácti padlých. Pomník byl a vždy bude znakem pospolitosti obce a místem posledního zastavení a motlitby na cestě zemřelých z Dražovic na žihobecký hřbitov.

Staré vodní mlýny byly v čp. 49 – Hořejší – majitel p. Kůstka /nedochoval se/ a Dolejší – Železných.

U silnice na Podmokly leží Podhrázský dražovický rybník, směrem na Čimice pak rybník Gabrielka. / Chobot/.