Bukovník

kdysi lidnatá, živá vesnička Bukovník (615 m n. m.) Má se za to, že

byla založena v období tzv. vnitřní kolonizace českých zemí kolonisty, příslušníky slovanského kmene Zličanů a snad i Doudlebů,

v místě, porostlém bukovým lesem – jak prozrazuje její název

a patří mezi nejstarší osady v této krajině. Místo bylo okrajovým

územím knížecího rodu Slavníkovců, sídlících na hradě Libici

u Poděbrad. Po založení Práchně, knížecího hradu Přemyslovců,

však bylo později začleněno do oblasti pod správou přemyslovského státu. Staré pomístní názvy přírodních dominant krajiny –

Blažňov (665 m n. m.), Želenov (663 m n. m.) a dalších, jako Pálená

Hora, Pokloniště, Hrozín a konečně i četné nálezy zlomků keramiky, lidově zvané popelnice (podle obsahu nádob s typickými slovanskými znaky) na vrchu Blažňově, svědčí o pozdním přetrvávání

předkřesťanského pohanského kultu v životě osady. Snad proto

není Bukovník jmenován v zachované písemné zprávě z r. 1040 (podle historiků pozdějšího falzifikátu p

ůvodního pergamenu) mezi

osadami, věnovanými knížetem Břetislavem Břevnovskému klášteru. Jejichž středem byly Nezamyslice, jako např. osady Živohybice

(Žihobce), Domoraz a dalších 16 vesnic v širším okolí. Tehdy,

a zvláště v následujícím století, začíná vítězný nástup křesťanství

v této krajině, což dokládají stavby kostel

ů (Mouřenec, Albrechtice, Nezamyslice, Zbynice aj.), mezi ně patří kostel Bukovnický,

zasvěcený sv. Václavu.