Vražkov

Editor G. Friedrich vymezil vznik listiny léty 1100-1107. Obsah listiny je zachován v konfirmaci českého knížete Soběslava II. - originál je uložen v archivu kapituly vyšehradské. Friedrichovo časové vymezení vzniku listiny by mohlo být shodné s dobou l. vlády knížete Bořivoje II. (l 100-1107).

V archiváliích kláštera v Doksanech a podle záznamů lobkowiczkého archivu na zámku v Roudnici nad Labem je založení obce kladeno do 2. poloviny 11. století.

Jak uvádí A. Janda (Vlastivědný sborník Podřipska č. l sír. 6-7 r. 1933 - 34 )........." Podřipsko patřilo výhradně Přemyslovcům, tedy knížatům pražským, ačkoliv tu i Vršovci z Pšovska (Mělnická) některé osady v držení měli a mezi těmi i Vražkov. Knížata pražská mívala na svém dvoře některé osoby vladycké ke své službě a aby je za konané služby odměnila, darovala jim jisté úděly. Takový úděl dostal též příslušník rodu Vršovců jménem Vražek, který zde založil z počátku pouze dvůr tzv. Vražkov dvoř a později Vražkov.

Historické prameny zaznamenávají, že v říjnu 1108 byl na příkaz knížete Svatopluka rod Vršovců, údajně za spolupráci s Poláky při jejich vpádu do Cech v době Svatoplukova tažení do Uher téměř vyvražděn.

Kníže Svatopluk si přivlastnil veškeré jejich majetky - Vražkov, Krabčice, Černouček a část Mnetěše. Tak se stal Vražkov zbožím knížecím.

Vražkovští vladykové byli příslušníci rodu Vršovců a záznamy se zmiňují zvláště o dvou z nich." Roku 1102 připomínají se dva bratři z tohoto rodu - Jarohněv aNemoj. Jarohněv dostal Mnetěš aNemoj Vražkov ". (J. Krotil: Vražkov - Vlastivědný sborník Podřipsko č. 8 - 1938).

Jeho potomci darovali své statky církevním institucím, roku 1174 dvorec s vinicemi kapitule vyšehradské a roku 1187 větší část (jižní) Vražkova premonstrátskému klášteru v Doksanech.

Toto darování v roce 1226 král Přemysl Otakar II. potvrdil. Menší (severní) část obce byla sídlem vladyků, kteří zde měli dva dvory.

R. 1440 se také poprvé písemně připomíná vražkovská tvrz. Stála v místech, kde se dnes rozkládá dílenský areál zemědělského družstva Říp.

Za třicetileté války byl Vražkov, podobně jako okolní osady v roce 1631 saským vojskem prakticky celý zničen. Také tvrz ve Vražkově zamkla a nebyla již nikdy obnovena.

První osadník se zde znovu usadil až před rokem 1650 a s větším osídlováním zruinovaných usedlostí bylo započato teprve r. 1652. Tehdy Bohuchval Valkoun daroval svůj vražkovský majetek dominikánskému klášteru u kostela sv. Máří Magdalény na Malé Straně v Praze. Klášter jej pak roku 1672 prodal knížeti Václavu Eugenovi z Lobkowicz, čímž se severní část Vražkova dostala k roudnickému panství. Jižní část vsi patřila až do r. 1848 Doksanům.

Rozdělení obce mezi různé pány mělo negativní vliv na vztahy mezi obyvateli. Každá část měla svého starostu a v dobách veliké neúrody např. v r. 1772 a 1781, docházelo mezi občany k řevnivosti a zášti. Aby si vražkovští po neúrodě trochu pomohli začali v roce 1782 pálit vápno, které vozili na stavbu tehdy budovaného Terezína.

V roce 1763 občan J. Kratochvíl postavil ve středu obce barokní kapličku a obci ji pak daroval. Na věnovací listině jsou podepsáni Matěj Průša - konšel, Karel Stodola - konšel, Václav Mach a Matěj Hájek - straškovský rychtář.

Uprostřed návsi, vedle autobusové zastávky stojí kříž z r. 1846, ke kterému byla ve dvacátých letech 20. století přistavěna zvonička.

Postupem let docházelo k rozvoji Vražkova. V roce 1850 čítal již 408 obyvatel a zemědělskou obec vytvářely především velké dvory.

Po zrušení roboty, zejména vlivem rozšíření pěstování cukrovky, došlo zde k významnému posílení velkých statků. Sedláci postupně začali využívat strojní techniku a rozšiřovat výrobu.

První světová válka zasáhla Vražkov podobně jako okolní obce. I v průběhu války zde ale existoval poměrně bohatý společenský život. Zejména divadelní kroužek jehož představení byla hojně navštěvována povzbuzoval občany v těžké době.

V období první republiky zaznamenal Vražkov značný rozvoj. Svědčí o tom mimo jiné nárůst obyvatel, který v roce 1930 se zvýšil na 702.

Také společenský život byl na značném vzestupu. Na tradici divadelního kroužku navázal úspěšně dramatický odbor Sboru dobrovolných hasičů. Existovala zde dělnická tělocvičná jednota (DTJ). V hostincích " U Petrželku a " U Roháčků " se často konaly taneční zábavy apod. Tomu napomohla i elektrifikace obce uskutečněná v roce 1926.

Realizací zákona o pozemkové reformě po roce 1925 bylo vyčleněno dosti půdy jako tzv. " zbytkové statky " (jedním z nich byl i bývalý " panský dvůr " - dnes statek čp. 16), která byla přidělena drobným uchazečům. Pozemky mezi potokem Čepel a nádražím byly tehdy určeny pro stavbu rodinných domků v části obce nazývané potom " Čtrnáctka ", jelikož byly postaveny na čtrnácti dílech pozemků,

Obec se dále rozrůstala a přibývalo obyvatel. S tím pochopitelně vznikala i potřeba rozvoje živností. Tak v období první republiky prakticky do roku 1948, existovalo zde 7 velkých, 6 středních statků a 120 drobných zemědělců, kromě toho zde byly : 3 restaurace, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 prodejny tabáku, byla zde provozována živnost holičská, krejčovská, obuvnická, kovářská, kolářská, truhlářská a výroba cementového zboží. Pro srovnání se současným stavem přehled jistě velmi poučný.