Ctiněves

Ačkoli je původu vulkanického, jeho okolí náleží k útvaru křídovému. Od té doby se několikrát vystřídala doba ledová s dobou meziledovou. Masiv Řípu se pozvolna nestejnoměrně zvedal a vody kolem Řípu ustupovaly do nižších částí krajiny.

Protože čedič Řípu byl sloupovitě rozpukán, měl mráz usnadněnou práci a odlamoval z povrchu hory čedičové sloupy a jejich svazky. A tak se vrchol Řípu postupně snižoval, rozšiřovalo se jeho úpatí a celá hora začala postupně nabírat dnešního zvonovitého tvaru.

V době, kdy jezerní vody ustupovaly a řeky zaujímaly svá koryta, teklo Labe zhruba v dnešním směru. Vltava však směřovala z Nelahozevsi směrem k Ledčicům, kde se dělila na dvě ramena. Západní rameno teklo přes Straškov, Přestavlky a Dušníky dál směrem na Lovosice, východní rameno směřovalo pak od Ledčic přes Černouček, Ctiněves, Citov a Dolní Beřkovice, kde se vlévalo do Labe.

V našich národních dějinách je hora Říp nerozlučně spojena s pověstí o příchodu praotce Čecha. Pověst zachycují ve svých příbězích čeští kronikáři jako např. Kosmas, Dalimil, Hájek z Libočan a další. Spisovatel Alois Jirásek zpracoval jejich vyprávění ve svých Starých pověstech českých.

„Přišel se svojí čeledí praotec Čech z dalekých krajin a stanuli konečně pod horou, z jejíhož temene novou zemi shlédli. I zalíbila se jim nová vlast a vůdce družiny, velebný vladyka Čech díky bohům činil a oběť zápalnou přinesl, že šťastně a bez úrazu jeho plémě do bohaté a krásné krajiny uvedl. A když se jeho život naplnil, na hranici ho důstojně spálili, popel sebrali, do popelnice vložili a do hrobu dali. Na hrob mohylu nakladli, hrob navštěvovali a všelikou jemu poctivost činili. Za čas pak na tom místě ves postavili a v poctivost toho hrobu Ctiňovos jí jméno dali.

Také učený jezuita Bohuslav Balbín vyprávěl v roce 1679 o tom, že Čech byl pochován a pak té vesnici bylo dáno jméno Ctiňoves a to je ves poctěná kvůli hrobu.

Pulkava, který psal kroniku za Karla IV. Uvádí, že ještě za jeho doby se ukazovala ve Ctiněvsi poutníkům místo hrobu Čecha a sám toto místo viděl. Podobný je zápis v kronice fary v Černoučku z roku 1818.

Roku 1853 archeolog Václav Krolmus z Prahy hledal východně od kostela, kde nacházel úlomky pravěkých nádob. Úlomky rozmačkaných uren se na povrchu půdy nacházejí ještě dnes. Dále Krolmus zjistil od hřbitovní zdi pouhých 42 kroků směrem na východ zbytky mohyly, která měla 33 kroků v průměru a 100 kroků po obvodu. Dozvěděl se zde, že mohyla je postupně rozebírána a kámen je rozvážen po polích a na stavby. Řipský čedič byl brán na stavby domů i na budování silnic v roce 1850. Při své návštěvě Krolmus našel kamenné kladívko ( sekeromlat ) z pozdní doby kamenné, který je uložen v Národním muzeu v Praze.

V roce 1969 přijel na pozvání archeolog Národního muzea Dr. Sklenář. Objevila se totiž místa vyznačující se tmavším a větším vzrůstem plodin. Již před návštěvou Dr. Sklenáře bylo zjištěno, že pod těmito místy v hloubce 90 cm jsou popelnicové hroby. Při obdělávání půdy těžkými stroji byly hroby poškozeny. Uhlík z popela mrtvých předků působil jako stimulátor, čímž rostliny v těchto místech dosahovaly většího vzrůstu. Dr. Sklenář podle předložených zbytků popelnic určil, že se jedná o pohřebiště knovízské kultury z doby 1200 – 1000 let před Kristem. V tomto prostoru se měl později provádět další výzkum, ale dosud nebyl realizován. (V srpnu 2009 byl zahájen archeologický výzkum)

K historii našeho kraje patří také další archeologické nálezy hrobů našich předků. Jedním takovým místem je část lesa mezi Ctiněvsí a Horními Beřkovicemi. Další mohyly se nacházejí na Větrníku jihovýchodně od Ctiněvsi. Průměr mohyl je kolem 10 metrů a výška nepřesahuje 1 metr. Severovýchodně od Horních Beřkovic je terasovitý ostroh s dalšími památkami našich předků.

V pozdějších dobách byl na Řípu založen kostel Sv. Jiří. Roku 1126 byl kostelík obnoven Soběslavem I. Na památku vítězství nad Lotharem a vysvěcen olomouckým biskupem Zídkem. Do kaple se dříve vcházelo dnešní věží ze západní strany.

Nelze pochybovat o tom, že Ctiněves je osadou velmi starou, přesto první prokazatelné paměti jsou doloženy až z počátku 14. století ( záznam z roku 1318 o Blahotovi ze Ctiněvse ). Podle záznamu zde na svém statku v roce 1384 hospodařili Radslav a jeho syn Racek, v roce 1388 pak Mikeš z Újezda. O dalších majitelích není nic známo, až záznam z roku 1544 říká, že „ Adam ze Ctiněvse tvrz ve Ctiněvsi (N50°22´33,3" E14°18´30,4"), dvůr a ves, a co měl ve vsích Černoučku, Libkovicích, Mnetěši a Straškově vložil si v obnovené desky zemské.“ V roce 1558 pak majetek předal svému synu Mikulášovi, který měl dcery Annu a Johanku. Ty se provdaly za bratry ze Zap u Brandýsa. Anna s Albrechtem zůstali ve Ctiněvsi, Johanka s manželem se přestěhovali na majetek do Vinoře. Zapští byli Rudolfem II. V roce 1595 povýšeni do stavu rytířského. Anna, Albrecht a jejich potomci ve Ctiněvsi špatně hospodařili a tak byli nuceni za 32 tisíc kop míšenských prodat ctiněvský majetek Polyxeně Libkovické. Podle kroniky Zapských je osm členů rodu ze Ctiněvsi a Vinoře pochováno v kryptě kostela ve Ctiněvsi. Kostel ve Ctiněvsi pochází ze 13. století. Je románského původu a byl několikrát přestavován. Oltářní obraz svatého Matouše je na zadní straně opatřen nápisem : Den 9 ten May 1822 Christin Jibing.

Na stěnách kostela se dochovaly staré náhrobky, mezi nimiž vyniká náhrobek Albrechta ze Zap z červeného mramoru s reliéfní postavou rytíře v životní velikosti. Je opatřen čtyřmi erby s nápisem : „ léta páně 1600 v úterý před svatým Janem Křtitelem usnul v Pánu Urozený a statečný rytíř Pan Albrecht Zapský ze Zap a na Ctiněvsi a tuto tělo jeho odpočívá očekávaje radostného zmrtvýchvstání.“ Texty ostatních náhrobků jsou velmi málo čitelné, značně trpěly v době, kdy byly zasazeny do podlahy kostela. Kostel ve Ctiněvsi patří k farnosti v Černoučku. Rovněž kostel v Černoučku je velmi starý, pochází z roku 1311 a je významnou kulturní památkou obce.

Život obcí Černoučku a Ctiněvse byl odedávna spojen. Společné osudy prožívaly obě obce za sedmileté války v r. 1756-1763 i v době pozdější. Podle zápisů v pamětnici z Černoučku přítomné vojsko soužilo obyvatelstvo obcí tím, že drancovalo potraviny, bralo dobytek i peníze, pustošilo pole i úrodu.

Na horečnatou nemoc (mor) umíralo ve farním obvodě 50-60 lidí za jediný měsíc. Soužití obou obcí po celé generace ovlivňovaly nejen rodinné svazky, ale např. i skutečnost, že měly společnou školu v Černoučku.

O Podřipsku je známo, že přes silný protireformační tlak se zde udrželo poměrně dost evangeliků. Existence modlitebny Českých bratří ve Ctiněvsi je doložena ve druhé polovině 16.století. Podle jedné z dalších pověstí byl Mistr Jan Hus vysvěcen v Roudnici n/L kolem r.1400. Uvádí se, že když pak byl 6.července 1415 upálen, vysadili k uctění památky Čeští bratři pod kostelem ve Ctiněvsi pět stromů, z nichž dva kaštany a jedna lípa vydržely do dnešních dnů. V roce 1945 k nim byly vysázeny břízy a tak tyto stromy i dnes svojí krásou, zejména v době květu, zkrášlují prostor uprostřed obce.

Památný Říp byl vždy duševní posilou či útěchou celého národa. Proto se stával svědkem událostí celostátního významu. Tak tomu bylo i 10.května 1868, kdy byl svolán na Říp tábor lidu. Vystřídalo se zde několik řečníků zvučných jmen, kteří svými projevy vyzývali k posilování českého národního sebevědomí. Potom desetitisíce účastníků přešli na Ctiněvskou stranu hory Řípu, kde na vůz tažený koňmi občané uložili kámen určený do základu Národního divadla v Praze. Bohatě ověnčený kámen byl v průvodu vezen do Prahy, kam dorazil po dvoudením putování. Tato událost byla vzpomenuta při znovuotevření Národního divadla 18.listopadu 1983.