Ježov

Velký Ježov. 29. července 1469 oba statky propadly králi Jiřímu z Poděbrad. V roce 1574 Ježov koupili Trčkové z Lípy. Od roku 1787 se jméno uvádí v dnešní podobě Ježov.

12. května 1838 vypukl ve vsi velký požár, začalo hořet stavení Josefa Janečka. Shořelo 14 stavení včetně obecní pastoušky. V roce 1850 byl v Ježově zřízen obecní úřad. Velká pohroma postihla obec v roce 1866 za pobytu Prusů. Vypukla zde cholera, na kterou zemřelo 40 osob.

V roce 1905 byla zřízena expozitura školy v Ježově. Prvním učitelem se stal František Kubík ze Zahrádky. V roce 1910 u kostela byla postavena vlastní škola v obci. Stavbu prováděl stavitel Josef Novák z Dolních Kralovic. V roce 1911 se začalo vyučovat. V roce 1953 byla na dva roky pro malý počet dětí uzavřena. Provoz byl obnoven roku 1955, kdy do školy docházelo 11 dětí. Škola byla definitivně uzavřena v roce 1972 a žáci museli docházet do školy v Senožatech. V opuštěné škole byl zřízen obchod a společenská místnost, po obnovení Obecního úřadu v Ježově i jeho úřadovna.

Při sčítání obyvatel v roce 1910 měl Ježov 32 stavení, ve kterých žilo 210 obyvatel. Vypukla I. světová válka. Na fronty narukovalo 44 mladých mužů. Dva z nich se nevrátili. 29. října 1918 se v obci konala velká oslava osvobození, na škole visel prapor a školní děti měly volno. Nejvíce obyvatel za celou historii obce zde žilo v roce 1930. Stálo zde 38 stavení, která obývalo 216 obyvatel.

Okresní úřad poskytl v roce 1921 obci podporu 10 tisíc korun na založení hasičského sboru a zakoupení stříkačky. Sbor byl však založen až v roce 1923. Prvním velitelem byl František Kubík. Prvně musel sbor zasahovat při velkém požáru v obci 5. srpna 1929. Sbor pracuje dodnes, samozřejmě s lepším vybavením.

Elektrický proud byl do obce zaveden v roce 1957. Rok poté došlo k uzavření známého hostince u Pechů. V provozu zůstal pouze sál, který sloužil k pořádání tanečních zábav.

Na východním okraji Ježova stojí gotický kostel zasvěcený svaté Lucii, syrakuské mučednici z počátku 4. století, který byl založen Vyšehradskou kapitulou. Hlavní oltář je barokní práce z doby kolem roku 1730 s obrazem Navštívení Panny Marie od malíře Jana Vysekala z Kutné Hory. Velká oprava kostela probíhala v roce 1935. Další velká oprava pak probíhala v letech 1967 až 1969. Jihozápadně od kostela stojí ve hřbitovní zdi dřevěná zvonice, její vznik lze spojit s výstavbou vedlejšího kostela. Uvnitř visely tři zvony. Dodnes na zvonici zůstaly dva zvony. Oprava zvonice proběhla v roce 1935. Od roku 1949 až do roku 1961 byla prováděna i přístavba nového hřbitova za kostelem. Před kostelem je umístěn litinový kříž z roku 1856 a nad ním se klene 300 let stará lípa srdčitá.