Studená

Protože majetek nižší šlechty představoval často jen jednu vesnici, musel se takovýto vladyka věnovat i vlastnímu hospodářství. Významným zdrojem příjmů tedy byly rybníky, které byly vybudovány ve většině sídel. Ve Studené se vznik rybníka zmiňuje už v roce 1355.

Studená původně patřila hradeckým pánům, ale Jan ml. z Hradce ji prodal roku 1365 za sumu 177 kop a 51 grošů Dětřichovi z Obrataně. Důvodem mohla být odlehlost, náhlá potřeba volných peněz nebo obojí dohromady. Od té doby se Studená začala vyvíjet směrem k samostatnému menšímu statku.

Dětřich, který se v tu dobu už jmenoval ze Studené, prodal Studenou v roce 1378 Domaslavovi z Horní Olešné. Jako příslušenství byla tvrz a patronátní právo kostela sv. Prokopa. Někdy před rokem 1407 získali Studenou páni z Miličína. Pavel z Miličína, pozdější olomoucký biskup, prodal Studenou a Skrýchov r. 1446 Václavu ze Sedlejova. Pak přešla na Jana Drhu z Dolan, který prodal Studenou a Vilémovu Ves (dnes Horní Vilímeč) Janovi z Lipníka. Za vlády vladyků Studentských mezi 1446 – 1558 se Studená stala městečkem. V letech 1446 – 1458 zde byl majitelem Vaněk ze Studené, r. 1466 Ondřej ze Studené a počátkem 16. stol. Jan Studenský ze Studené, který zemřel r. 1521. Bratři Jan a Bohuslav Studenští ze Studené pronajali r. 1549 Studenou Volfovi st. Kramářovi z Krajku, ale Jan Studenský prodal r. 1558 tvrz a městečko Studenou se sladovnou a pivovarem, jak to měl po nebožtíku bratru Bohuslavovi, svým sousedům Jáchymu a Zachariáši z Hradce na Telči. Od té doby měla Studená společné majitele s Telčí až do roku 1849, i když počátkem 19. stol. došlo k oddělení Studené s vesnicemi od Telče jako samostatného panství. Po r. 1945 byl velkostatek Studená, po pozemkové reformě z poloviny rozparcelovaný, rodu Podstatských–Lichtenštejnů zkonfiskován.

Od roku 1557 patřila Studená do Telčského panství, které patřilo už v roce 1535 se svými 52 celými vesnicemi a 7 díly k největším moravským statkům. Za vlády Zachariáše z Hradce byly vesnice rozděleny do 15 rychet, které byly místními správními středisky a v jejichž čele stál rychtář. Pod rychtu Studenskou patřilo městečko Studená, Sumrakov, Domašín, (Horní) Bolíkov a Horní Pole. Později ještě (Horní) Dvorce, (Horní) Meziříčko a Jilem.

Od roku 1604 drželi Telčské panství Slavatové. Poté, co zemřel Jáchym Oldřich, poslední mužský člen slavného rodu pánů z Hradce, majetek přešel na jeho sestru Lucii Otýlii z Hradce, která se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.

Správa měst byla původně řízena rychtářem, kterého ustavovala vrchnost. V průběhu 15. století se městská správa poddanských měst postupně přesouvala na purkmistra a městskou radu. V městečkách si rychtáři udrželi své postavení déle, ale i zde se postupně prosazoval úřad purkmistra a rady, popřípadě obec řídil rychtář s konšely. Vedle rychtářů zasahovali do správy měst i vrchnostenští úředníci, kteří dohlíželi na správné vybírání vrchnostenských platů, pokut a na řádnou správu majetku obcí i měšťanů.

Poddanská města měla většinou svou soudní pravomoc. Hrdelním právem disponovalo také městečko Studená a popravy se zde konaly ještě na počátku 17. století na kopci zvaném Šibený.