Kladeruby

První doložená zmínka je v nedatované listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, jejíž vznika je kladen do r. 1141. Kladeruby tvořily samostatný lenní statek v kelečském obvodu olomouckého biskupství, byl však rozdělen mezi několik držitelů z řad nižší šlechty, kteří se podle něj psali. Od r. 1392 držel dvůr v Kladerubech rod znamení tzv. svěrčku, jehož členové drželi statky v Kladerubech i nadále. V r. 1389 drželi v Kladerubech bratři Vojtěch a Jaroš z Pacova 1 lán, který příslušel k malhoticko-babickému lénu, r. 1391 držel 2 lány Mikšík z Kladerub, v letech 1403 - 1408 držel 1 lán Jan z Malhotic, r. 1408 držel dvůr se 2 lány Václav z Kladerub. V r. 1413 přijal blíže neurčené léno v Kladerubech a Komárovicích Čeněk z Kladerub, Svrčův syn. V r. 1445 zajistil patrně jeho stejnojmenný syn Čeněk z Kladerub vdovské věno své ženě Markétě z Petřvaldu. V r. 1476 držel kladerubské léno Jaroš z Kladerub. V letech 1484 - 1508 léno držel Jaroš ze Svrčova, jehož syn Jan Kladerubský ze Svrčova prodal r. 1521 díl Kladerub (druhý díl byl součástí kelečského stolního panství), Komárovice, Němetice a tzv. Předkelčí svému bratru Alešovi Kladerubskému ze Svrčova. Aleš držel léno r. 1528 společně s Mikulášem ze Svrčova a r. 1539 statek prodal Janu st. Obešlíkovi z Lipultovic. Ten v r. 1540 prodal léno Vilémovi ze Žerotína a na Starém Jičíně. Žerotínové je drželi společně s dalšími lény ležícími na Kelečsku (Špičky, Kunčice, dvůr Kamenec, Horní a Dolní Těšice, Zámrsky, Němetice). Po Vilémovi držel statky jeho syn Karel a po něm jeho syn Viktorín, který je na základě zvláštního biskupova svolení z r. 1602 odkázal svým dcerám. Dcera Emílie lenní statky prodala v r. 1671 Vilému Fridrichovi ze Žerotína, který se zúčastnil stavovského povstání a statky mu byly konfiskovány. Ve 30. letech 17. století byly Kladeruby (resp. jejich zbývající část) připojeny ke kelečskému stolnímu panství a přestaly být samostatným lénem.

Kladeruby byly převážně zemědělskou obcí. Ovšem kromě pěstování zemědělských plodin a pastvy se zde rozvíjela i vesnická řemesla, jako jsou tesaři, koláři, krejčí, kováři, zámečníci a jiní. V 70. letech 19. století se na katastru obce krátce těžilo černé uhlí a v provozu byly i kamenolomy.

Do r. 1849 byly Kladeruby součástí panství Kelč, které náleželo k Přerovskému kraji. Od r. 1850 byla obec součástí politického okresu Valašské Meziříčí a spadala do obvodu okresního soudu ve Valašském Meziříčí. Sloučením okresu Valašské Meziříčí se stala v r.1960 součástí nynějšího okresu Vsetín. Kladeruby tvoří samostatnou obec a nemají místní části.

Vyučování dětí v obci se datuje k letům 1790 - 1795. Učit začal obecní kovář Jan Czapla, který vyučování prováděl jako vedlejší zaměstnání v pronajaté místnosti. V letech 1810 - 1823 byla postavena první škola, která byla dřevěná. Zděná škola byla postavena v r. 1869, r. 1891 byla přestavěna. Starou budovu školy nahradila v roce 1911 nově vybudovaná škola, která po několika rekonstrukcích slouží doposud.

Nemilá údálost postihla vesnici v roce 1899, kdy došlo ke vzniku velkého požáru na horním konci obce. Vyhořelo pět usedlostí, místní občané svými silami nestačili zabránit velkému rozšíření požáru. V důsledku tohoto požáru byl v r. 1901 utvořen v obci hasičský sbor. V tuto dobu byl hasičský sbor jednou z nejdůležitějších organizací v obci. Dovršením jeho činnosti bylo postavení nové hasičské zbrojnice v roce 1924.

JZD bylo v obci založeno v r. 1957, později připojeno k JZD Kelečsko se sídlem v Kelči nyní Zemědělské družstvo Kelečsko.

Za posledních šedesát let se obec výrazně změnila. Bylo postaveno mnoho rodinných domů, staré domy byly zrekonstruovány. Po 2. světové válce byl v obci postaven obecní vodovod. Vede samospádem z katastru bráneckého lesa a je rozveden po celé obci. Všechny výkopy pro položení potrubí se prováděly ručně. Byla provedena celková rekonstrukce potoka Hrčál a postaveny dvě záchytné nádrže pro zachycení vody při velkých deštích. Velkou událostí obce bylo zbudování nového katolického kostela, který je zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi. Byl postaven za 299 dní v letech 1998 - 1999. V květnu roku 1999 byl vysvěcen. Na návsi byla v roce 1843 postavena kaple Panny Marie. Jedná se o drobnou barokní stavbu se čtvercovým půdorysem s půlkruhovým závěrem. V hřebeni střechy se nachází polyg. lucerna. Ve vnější boční zdi kaple je socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Na jihozápadním okraji obce je zbudován kříž s letopočtem 1761 a plastikou Krista.

V trati Kopce žárové pohřebiště kultury lužických popelnicových polí.