Hostín u Vojkovic

Kdy byla obec Hostín založena nevíme, protože ale nejstarší písemná zpráva o obci se vztahuje k roku 1088, kdy král Vratislav II. daroval Vyšehradské kapitule celou ves, kromě několika poddaných opata Břevnovského, („Vratislaus rex, fundans eccl. coll. Wyssegrad., donat ei Gozteni totam villam“) domníváme se s analogií s jinými obcemi, že byla založena krátce před tím.

Příslušnost k Vyšehradské kapitule v r. 1130 znovu potvrdil kníže Soběslav I., který ves Hostín vykázal pro tři kanovníky Vyšehradské kapituly jako prebendu, tj. důchod spojený s církevním úřadem.

Až do roku 1200 byla ves Hostín součástí župy Pražsko-Vyšehradské, která tehdy zahrnovala hrady, tvrze a osady Levý Hradec, Únětice, Ruzyně, Břevnov, Nučice, Motol, Radotín, Modřany, Záběhlice, Vršovice, Chvala, Březiněves, Vodochody a mezi dalšími též Hostín.

Za krále Václava I. (1230 až 1253) měl pak celou ves probošt Vyšehradský.

Vyšehradská kapitula zde založila farní kostel, o kterém se roku 1320 zmiňuje vyšehradský probošt Jan a tvrdí, že jako farní kostel byl již roku 1290 (snad dokonce již r. 1277).

Kostel v Hostíně byl farním až do roku 1678, kdy se stal filiálním fary v Lužci, od roku 1784 lokálním kostelem a od r. 1854 opět farním kostelem.

Farnost Hostín měla působnost pro sedm obcí: Hostín (1088), Bukol (1328), Dědibaby (1295), Dřínov (1360), Křivousy (1228), Újezdec (1360), Vojkovice (1088). [V závorce je uveden rok první písemné zprávy o obci.]

Roku 1420 byla ves Hostín dána do zástavy světským pánům. V té době je připomínán husitský hejtman Blažej (Blažek) z Kralup jako jeden z vůdců slezských tažení. Je pravděpodobné, že se k němu přidávali i lidé ze zdejšího kraje a za oddanost v boji získávali do držení některé usedlosti.

Císař Zikmund zastavil Hostín r. 1436 Jindřichovi z Lerojid a ves od té doby zůstala v zápisném držení světských pánů.

R. 1447 ji držel Volf Bořita z Martinic, od kterého ji vyplatil Petr Bechyně z Lažan. Zůstala pak v držení jeho dcer až do r. 1502.

Vyšehradská kapitula se sice snažila o vyplacení majetku ve vsi, ale pro nedostatek peněz byla nakonec nucena ves s kostelem a tvrzí dědičně prodat Štěpánu Oškobrzskému z Oškobrhu. Oškobrzští založili ve vsi dvůr a počali s výstavbou tvrze. Podle zápisu z r. 1584, kdy Štěpánův syn Jan Oškobrzský z Oškobrhu připsal ves své manželce Kateřině z Klukovic, tvrz ještě nebyla v seznamu zboží, takže nestála. Ale před 24. prosincem 1594, kdy Jan zemřel stát musela, protože krátce před svou smrtí se již psal jako Jan na Hostíni.

Zůstaly po něm tři dcery z prvního manželství a syn Jan Jetřich - pohrobek, který se jeho druhé ženě Anně z Hrušova narodil až po jeho smrti.

Jan Jetřich Oškobrhu a na Hostíni se svého majetku ujal v r. 1615. Dlouho jej však neužil, protože po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání mu byl zkonfiskován a prodán roku 1622 za 6000 kop míšeňských Polyxeně z Lobkowicz, která připojila tuto ves k panství Lobkowiczů v Nelahozevsi.

Polyxena z Lobkowicz (1566-1642) byla dcerou Vratislava z Pernštejna, mocného moravského šlechtice, jejímž prvním manželem byl Vilém z Rožmberka, též bohatý, významný a vlivný český šlechtic a po jeho smrti v r. 1603 Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz, vysoký úředník - nejvyšší kancléř království.

Podle zápisů z roku 1638 patřily v té době k panství Nelahozeves obce Podhořany, Lešany, Minice, Debrno, Libčice, Holubice, Kamenný Most, Slatina, Lobeček, Hostín, Dřínov, Odolená voda, Miřejovice, Strachov a Červená Lhota. Bylo při nich 6 dvorů, 4 vinice, 6 rybníků, cihelna, lom, zahrady a rovněž zámek, vltavský mlýn a pivovar. Všechny tyto vsi značně utrpěly během třicetileté války (1618-1648), především od Švédů v r. 1639 i později.

Třicetiletá válka byla vůbec pro zdejší kraj, stejně jako pro celou zem, katastrofou. V průběhu války drancovala zdejší vesnice jak vojska habsburská (Valdštejnova), tak i cizí, zejména vojska švédská a sasská. Mnohé obce byly zcela zpustošeny a opuštěny či vyvražděny. Většinou se sice později v původních lokalitách obnovily, ale až po dlouhé době.

Ves Hostín byla i s tvrzí pobořena a vypálena a bránící se obyvatelstvo povražděno. Po válce zbylo v 11 obcích v okolí Hostína jen 164 osob. Tvrz i dvůr v Hostíni zůstaly pusty až do r. 1658.