Županovice

Obec 8,5 km jihozápadně od Jemnice, prochází jí silnice z Písečného do Dešné. Nejbližší železniční stanice Jemnice. Nadmořská výška 512 m. Pošta Dešná, zdravotní a matriční obvod Slavonice, fara Dešná, škola 1-5 třída Dešná.

Katastr obce měl v roce 1950 výměru 446 ha. V současné době má obec 20 domů, z toho 13 obydlených a 47 obyvatel.(upřesnit v současnosti).

Název znamená ves lidí županových, poddaných správci župy. Názvy obce v pramenech:

r. 1326 Stoppans, 1353 villa Sopanowacu, 1519 v Sopaniczych, 1570 z Czopanowicz,1718 Zopanz, 1846 Zoppanz,Zopanoviwice,1893 Zoppans,Copanovice,1924 Županovice, Zoppans. Ves s německým obyvatelstvem, ve 20. Století s českou menšinou, po r. 1945 české obyvatelstvo. V roce 1850 měla obec 105 obyvatel.

Názvy tratí: Bergacker, Edlbrunn, Holzgrabenwiese, Kleinlüss, Lussacker, Ober Überländer, Pattschwitz Feld, Rothbiegeln, Sommerleiten, Steigäcker, Unter Überländer,Waldüberländer, Zulüss.

Županovice byly již ve 14 století lénem olomouckého biskupství, v r. 1353 držel díl vsi Jan z Budkova. V roce 1446 přijal léno na Dešnou, Županovice,Ocmanice a Dyjákovice Michal hr. z Hardeka. V roce 1534 přijal léno na Županovice Jan Házle z Nové Vsi,později Jan Krokvicar z Nové Vsi, jenž v r. 1555 přikoupil druhou polovinu Županovic od Lipolta Ganzara z Neknštejna. V letech 1557 až 1590 seděl na polovině Županovic Volf Rucingar z Russhofu, manžel Johanky Házlové z Nové Vsi, spolu se svým synem Adamem, v r. 1606 pak syn Volfův Jan Rucingar. Druhou polovinu vsi držel r. 1565 Jan Krokvicar z Nové vsi a r. 1619 evangelík Hanuš Ludvík Krokvicar. Od r. 1632 držel Županovice Berchteold z Uherčic. V roce 1665 prodali bratři František Benedikt, Matyáš Arnošt a Jakub Filip Berchtoldové z Uherčic statky Dešnou a Županovice svobodnému pánu Františku ze Schneidau k panství Staré Hobzí. Svobodný pán Jindřich Burkhart ze Schneidau pak prodal r. 1680 svoji polovinu Dešné a Županovic svému bratrovi Antonínu Josefovi ze Schneidau, který scelil statek Dešnou a Županovice a oba prodal v r. 1693 hraběti Františku Berchtoldovi k panství Police. Od té doby sdílel lenní statek Županovice spolu se statkem Dešnou osudy polického panství, ale byl vždy uváděn samostatně.

Před třicetiletou válkou bylo v Županovicích 19 usedlostí, z toho zůstalo osazeno 16 a 3 zpustly. Do r. 1671 se podařiloznovu osadit 2 usedlosti. V této době byli ve vsi ze starých usedlíků 4 láníci, 10 pololáníků a 2 domkáři, z nových usedlíků 1 láník a 1 pololáník.

Podle Tereziánského katastru moravského bylo v Županovicích 820 měřic orné půdy, 1,6 měřic zahrad, 47,2 měřic lad, 66,6 měřic pustin, z luk bylo 74 fůr sena, les měl výměru 12,6 měřic.

Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v Županoviocích 118 obyvatel, z toho 53 mužů a 65 žen v 21 domech a 30 domácnostech. Z nich se 30 obyvatel živilo v zemědělství. Ve vsi bylo tehdy 7 láníků s výměrou 40 až 44 jiter půdy, 12 pololáníků s výměrou 20 až 36 jiter, 1 čtvrtláník s výměrou 16 jiter a 1 domkář. V selských usedlostech byli obvykle hospodáři k pomoci 1 pacholek a 1 děvečka. Ve vsi se chovalo 47 volů, 26 krav, 29 kusů mladého dobytka, 77 obyčejných ovcí a 26 vepřů. Průměrný stav dobytka u usedlosti byl 2 voli, 1 až 2 krávy, 2 kusy mladého dobytka, 4 ovce a 1 vepř. Desátky byly odváděny panství Police a faře v Dešné. Místem trhu pro Županovice byla města Jemnice a Slavonice.

Domy ve vsi byly nízké s malými okny, vystavěné z kamene nebo nepálených cihel, pokryté slaměnými došky, stodoly byly dřevěné, též pokryté slámou, jen jeden dům ve vsi byl pojištěn proti ohni.

Ve vsi byl v provozu důl na železnou rudu, kde 24 dělníků vytěžilo ročně 160 000 centýřů horniny.

Do r. 1849 byly Županovice součástí panství Police jako samostatně uváděný zemsko-deskový statek, od r. 1850 až 1855 byly podřízeny politické pravomoci Podkrajsého úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod okresní soud v Jemnici. Pro zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly v období 1855 až 1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. Když byla v r. 1868 veřejná správa a soudnictví odděleny, vrátily se pod pravomoc okresního hejtmanství v dačicích, kam patřily až do r. 1896, kdy vzniklo nové Okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích., které získalo působnost i pro soudní okres Jemnice. Sem příslušely Županovice až do okupace v říjnu 1938, kdy náležely po dobu války pod okres Waidhofen a d. T., říšská župa Dolní Dunaj. Po osvobození v květnu 1945 se vrátily pod okres Moravské Budějovice až do r. 1949, kdy byly podřízeny pod správní okres Dačice a po územní reorganizaci v r. 1960 byly s moravskými dačicemi začleněny pod okres Jindřichův Hradec. V rámci intergace obcí byly Županovice v r. 1964 podřízeny pod MNV ve Chvalkovicích, od r. 1976 pod MNV v Dešné, od r. 1990 mají opět samostatný obecní úřad.

V roce 1880 měla obec 22 domů a 122 obyvatel, z toho 6 Čechů, všechno obyvatelstvo bylo katolického náboženství. V roce 1921 zde bylo napočítáno 22 domů a 123 obyvatel, z toho 21 Čechů, v r. 1930 stejný počet domů a 121 obyvatel, z toho 24 Čechů. Po osídlení českým obyvatelstvem v r. 1950 měla obec 20 domů a 90 obyvatel.

Hospodářská půda měla v r. 1900 výměru 434 ha, z toho bylo 276 ha pole, 85 ha lesy, 39 ha louky, 32 ha pastviny a 2 ha zahrady. V témže roce se v obci chovali 2 koně, 213 kusů hovězího a 56 kusů vepřového dobytka a 18 ovcí. Po roce 1945 zde vzniklo zemědělské strojní družstvo.

Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, v r. 1924 bylo v obci 24 zemědělských závodů a 1 kovář. Obec byla elektrifikována ZME v Brně v roce 1945.

V obci nebyla zaznamenána žádná spolková činnost a ani dnes zde nepůsobí žádná organizace či občanské sdružení.

Převážně zemědělský ráz obce se také promítal ve výsledcích parlamentních voleb za první republiky. V roce 1929 získal Bund der Landwirte 64 hlasů, z českých stran ČSL 6 hlasů z celkového počtu 80 voličů, v roce 1935 zde získala Henleinova Sudetendeutsche Partei 34 hlasů, Bund der Landwirte 33 hlasů, z českých stran ČSL 6 hlasů z celkového počtu 80 voličů. Po osídlení českým obyvatelstvem v poválečných parlamentních volbách v r. 1946 získala zde KSČ 35 hlasů a ČSL 12 hlasů z celkového počtu 49 voličů.

I po skončení druhé světové války zůstalo zemědělství hlavním zaměstnáním zdejšího obyvatelstva. Při kolektivizaci zemědělství byla zdejší půda obdělávána Státním statkem Dešná, později Dačice. Zdejší půdu převzala po roce 1990 od státních statků soukromá farma jemčina. V obci byla v provozu také soukromá pila.

Jako památka lidové architektury je uváděn dům čp. 20, památný je také kříž na konci obce ve směru na Písečné.

V lese západně od obce se zachovaly obrovské dobývá po těžbě železných rud. Z nich byl hlavně počátkem 19. Století těžen převážně limonit, který zásoboval. Železárny v Dolním Bolíkově na Slavonicku až do r. 1871, kdy zde těžba ustala. Limonit vznikl zvětráváním tzv. skarnu,granát-pyroxwnické horniny se vtroušeným magnetitem. Těleso skarnu má mocnost téměř 300 m a náleží k největším ložiskům železné rudy na Českomoravské vrchovině. Byly v něm zjištěny i olovnaté a zinkové rudy dalších minerálů.

Obecní pečeť: je doložena z poloviny 18. Století. V pečetním poli je zobrazeno srdce, ze kterého vyrůstají tři květiny. Opis pečeti uvádí: ZOPANS (písmeno Z je vyryto obráceně).

Pozemkové knihy od r. 1765 v MZA Brno, matriky od r. 1624 (fara Dešná) v SOA Třeboň, urbář od r. 1614 v MZA Brno.