Obec Záhoří se nachází v okrese Semily, kraj Liberecký, zhruba 4,5 km severozápadně od Semil. Vesnice na sebe téměř navazují s výjimkou Proseče, která je vzdálena asi 2,5 km od Záhoří.
Hledat firmy v obci Záhoří
Živé firmy v obci Záhoří 17 firem
Smrčí č. 32, ZáhořízavřenoZáhoří č. 59zavřenoSmrčí č. 58, ZáhoříZavřenoZáhoří č. 20ZavřenoZáhoří č. 23ZavřenoZáhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Záhoří č. 59zavřenoSmrčí č. 58, ZáhoříZavřenoZáhoří č. 20ZavřenoZáhoří č. 23ZavřenoZáhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Smrčí č. 58, ZáhoříZavřenoZáhoří č. 20ZavřenoZáhoří č. 23ZavřenoZáhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Záhoří č. 20ZavřenoZáhoří č. 23ZavřenoZáhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Záhoří č. 23ZavřenoZáhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Záhoří č. 10ZavřenoProseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Proseč č. 22, ZáhoříZavřenoPipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Pipice č. 34, Záhořídle domluvyProseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Proseč, Záhořídle domluvyZáhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Záhoří č. 59dle domluvyDlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Dlouhý č. 39, Záhořídle domluvySmrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Smrčí č. 51, ZáhoříOtevřeno 24 hodinSmrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Smrčí č. 41, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Pipice č. 33, ZáhoříZavřenoSmrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Smrčí č. 59, ZáhoříZavřenoPipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Pipice č. 33, ZáhoříZavřeno
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
Demografické údaje
Historie obce Záhoří celá historie
Historii jsme zkráceně převzali z Čítanky z dějin Záhoří a okolí, kterou v roce 1977 z různých pramenů vybral a vlastními poznatky doplnil Ladislav Vošvrda.
Z DÁVNÝCH DOB
Pozemky obce Záhoří leží v rozmezí 290 m n.m, tj. u soutoku Chmelíkova potoka s Jizerou na hranici s Chuchelnou a 650 m n.m tj. na Chocholce na Kozákově. To je místo kamenem označené, kde se stýkaly bývalé soudní okresy železnobrodský, semilský a turnovský. Samotné osady jsou položeny následovně: Záhoří asi 500 m, Pipice 470 m, Proseč 410 m,Smrčí 450 m a Dlouhý 510 m n.m.
Podkladem půdy na Kozákově je metafýr, v Záhoří, Pipicích ve Smrčí i na Proseči čedič, na stráních nad Jizerou a při Mlýnském potoku diabáz. Štěrky zanechala Jizera u Proseče, Pelechova a u Dlouhého v době třetihorní. Hlíny diluviální jsou rozšířeny v Záhoří a v Pipicích, ale i ve Smrčí, na Dlouhém a na Proseči. Se štěrky se stýkají na čáře Skalka – Hejska a vytvořily se splavením zvětralých hornin na úbočích Kozákova a Hamštýna.
Podle vědy historické byla naše krajina osídlena a vsi založeny až koncem 12. stol. – Podle názoru ing V. Vaníčka (Tisíc let na stráži –1939) naše krajiny byly osídleny snad již v 10. stol, kdy zde existovalo zemské krajiště, ležící zde na horní Jizeře proti průsmyku Novosvětskému. Podle pověsti byl v Záhoří nejprve zemanský dvůr, na němž hospodařil rod Hloušků. Existence dvora není doložena. Podle zprávy Archivu země české není v zemských deskách statek Záhoří veden a rod Hloušků se tu objevuje až roku 1662. Ves Záhoří proto vznikla založením na místě pustém a nikoliv rozdělením dvora. Pipice podle Františka Mizery rozdělením dvora vznikly. Ten byl původně v držení vladyckého rodu panošů z Činova.
JMÉNO VSI
Ves Záhoří má dvě části: horní, větší, objímající v půlkruhu horní náves, kde je pramen hojné vody a tvoří ji samé hospodářské usedlosti a dolní část, rozloženou podél dolní návsi a při potoku vyvěrajícím na horní návsi v studni. Tuto část vytvořily ostatní selské usedlosti, které kdysi tvořily jeden statek. Jméno vsi pochází od polohy za horou.
Pipice pochází pravděpodobně od osobního jména Pípa, Proseč od prosekávání, Smrčí – mladý smrkový les, Dlouhý pravděpodobně dlouhý vrch.
KRAJIŠTĚ
Hornojizerské krajiště, jak je Ing Vaníček vysledoval, zaujímá téměř celé Semilsko a Jílemnicko. Tvoří kotlinu s četnými kopci, z nichž největší výšky dosahuje hora Hvězda u Příchovic /958 m/, hora Žalý /1 012 m/ a Kozákov /743m/, rozbrázděnou příkrými strmými stráněmi při Jizeře, Kamenici a jejich přítocích, uzavřenou na jihu hřbetem Kozákova, na severu hradbou předního pásma Krkonoš. Východní hranici tvoří pohoří Žalého. Asi uprostřed severní hranice krajiště je průsmyk Novosvětský, jediný to přechod z Čech do Slezska v těchto končinách.
Krajiště mělo svůj hrad. Byl jím Navarov, postavený na vysoké skále na soutoku Zlatého potoka a řeky Kamenice. První zmínka o něm je z roku 1380. Krajištěm vedla zemská stezka zvaná Slezská nebo také Krkonošská. Ze Záhoří vede od kapličky Trhovka (snad vedoucí na trhy v Turnově), v Josefinském katastru zvaná Turnovská silnice., k jihozápadu k sedlu Vzdychánek. Ze Vzdychánku pokračuje cesta krátkou serpentinou do Prackova, Vesce a k Turnovu. Pro pěší a soumary užívána zkratka skrze Prochody a vesnice Klokočí.
Směrem k Semilům vede stezka východně od Slapu a tento úsek se nazývá také Pražskou silnicí, Okolnicí nebo Zelenou cestou. Z trhovky vedla stezka přes náves do Zdoliny ke staré kovárně /č.p.2/, pak úvozem k soše Panny Marie, poté polem, kde byla roku 1960 od JZD Chuchelna rozoraná, přes potůček a selský lesík, kde je sice jen slabě, ale přesto dosud patrná, k bývalému podmoklickému dvoru a do Semil. Při této cestě odbočující z ohybu dnešní silnice na Kozákov stojí žulový milník.
Na stezce pod Vzdychánkem končí cesta od Radostné vedoucí přes les Javorník a zvaná významně Příchodník a u Slapu u sochy P. Marie končí stará cesta, spíše již silnice, zvaná Příčnice.
Od Vzdychánku byla od Zásadky /lokalita u studánky v sedle Vzdychánku – zaniklá osada/ vpravo na Kuchelskou cestu po svahu šikmo poli k samotě Plesu a dále k Chuchelně neustále pozvolna klesajíc.
Ze Semil vede stezka k Sejkorské kapličce do Podbozkova přes Bozkov k jesenskému mlýnu, k Trojánkám, Stanovému, Olešnici, Příchovicům, pod horu Hvězdu, ke Kořenovu a tudy za hranice Čech.
OSÍDLENÍ
Stráže stávaly na kopcích, které dodnes mají jméno Stráž, Strážník, Varta, Vartiště, ale také Hvězda /oheň na ní připomínal hvězdu na obloze/ a Kozákov /od kozáka – jízdní hlídky/. Ohňové signály zachycoval Kozákov, předával je na Mužský vrch u Mnichova Hradiště, odtud je přebíralo Ládví nad Prahou.
Nesloužila Drábovna na Kozákově za úkryt hlídek před nepohodou? Z okénka Drábovny je dobře vidět na Mužský, /18 km přímou cestou/, kde rovněž bylo stanoviště hlídek a navíc zjištěno osídlení v době hradištní. I tam jsou skalní obydlí zvané Drábské světničky, které tu měl v době asi 1000 let př.n.l. do skal vytesat lid kultury lužické. Z Drábovny je vidět i na vrch Hvězda /19 km/.
ZRUŠENÍ KRAJIŠTĚ
Když za Jana Lucemburského bylo Slezsko trvale připojeno k Čechám /teprve Marie Terezie je opět ztratila/, přestalo hlídání zemské stezky, krajiště pozbylo svého opodstatnění a bylo zrušeno. Král jako majitel půdy přenechal ji šlechtě k další kolonizaci. Záhoří se pravděpodobně dostalo darem dominikánskému řádu v Turnově. A tehdy asi byly založeny nově ony tři usedlosti, které nezapadají do kruhu prvých sedmi usedlostí.Poslední pás půdy na hranici s Chuchelnou zůstal neobsazen a byl patrně jako „poustka“ prodán v 17.stol jednak k č. 1 a k č. 10.
OBEC Záhoří
Smrčí č. 32, Záhoří, 51301, Semily
Osoby
- p. Plíva Josef, starosta
Kontakty
- 481 688 153
- mistostarosta@obeczahori.cz
- www.obeczahori.cz
Vlajka
