Vstiš

Letecký snímek staré návsiRoku 1430 jí zastavil chotěšovský probošt Vilémovi z Rýzmberka, který ji připojil ke švihovskému zboží. Vilémův synovec ji přičlenil k přeštickému panství, kde zůstala až do 16. století. Roku 1564 ji probošt Adam vyplatil a opětovně připojil ke klášterství.

Berní rula zde k roku 1654 připomíná 19 sedláků, tereziánský katastr z roku 1713 však již uvádí 35 hospodářů. V roce 1788 zde stálo 45 domů, jejichž počet stoupl k roku 1939 na 219. Ve 20 letech 20. století zde žilo více něž 600 Němců a dvě stovky Čechů. Potomci německých osadníků, kteří Vstiš kolonizovali z popudu klášterní vrchnosti v období po skončení třicetileté války, byli po roce 1945 odsunuti.

Po obvodu mimořádně rozlehlé návsi ležící v terasovitě členěném terénu, jsou situovány více než tři desítky usedlostí. Domy stojící ve štítové orientaci vytvářejí působivý, urbanisticky pozoruhodný celek, nemající srovnání s mnoha dalšími obcemi jižního Plzeňska. V jejím centru při potoce stojí velká, v pseudogotickém

Kaple z r. 1906slohu postavená kaple, datovaná do roku 1906.

Vpravo od kaple stojí pomník věnovaný vstišskými osadníky obětem 1. světová války, postavený v roce 1938. V prostoru návsi pod rybníkem, napájeným Dnešickým potokem, stojí přízemní budova původní vstišské školy.

Necelý 1 km jižně od vsi vznikl koncem 19.století Bayerův důl, který měl velký vliv na rozvoj obce. Ze zařízení někdejšího Bayerova hlubinného kamenouhelného dolu dodnes zůstalo zachováno několik staveb vystavěných v období před a kolem přelomu 19. a 20. století. 1 km západně od vsi leží tzv. Vachtlův mlýn.

Historie školství

V roce 1740 si ve Vstiši koupil domek jistý pan Jan Platzer, bývalý kočí probošta Františka Šmiedla v chotěšovském klášteře, neboť byl potlučený koněm a nemohl vykonávat službu. Po domluvě s místními usedlíky v zimních měsících ve své světnici vyučoval. Podle kroniky byl tímto i zbytek českého obyvatelstva poněmčen. Po panu Platzerovi pokračovali ve vzdělávání vstišských dětí jeho syn, vnuk i pravnuk.

V roce 1873 byla ve středu obce postavena nová školní budova (nyní dům č.p. 56), ve které od roku 1874 vyučoval učitel Karel Rosner.

Ke konci minulého století se rozvíjela těžba uhlí na Bajerově dole. Obec měla z této činnosti značný příjem, rozhodla se postavit novou (nynější budovu). Se stavbou se začalo v roce 1901 a byla dokončena roku 1902. Vysvědcena byla 14.9.1902. V té době se vyučovalo na škole německy.

První česká škola v byla otevřena 2.6.1919 v budově bývalé německé opatrovny (dnešní mateřská školka). Čeští učitelé, kteří zde učili až do roku 1937 se jmenovali pan Koloman Tatar, Josef Malečka a Karel Hurt.

První poválečný školní rok byl sice zahájen 3. září 1945, ale protože americká armáda byla nastěhována v obou školních budovách,

Kleisnerovák slavnostnímu otevření školy došlo až po jejich odchodu a po nutných opravách dne 28.10.1945. Od té doby se na škole vystřídalo pět ředitelů :

•1945-1948 pan Vilém Strnad

•1948-1978 pan Karel Babka

•1978-1989 paní Marie Rybářová

•1989-1995 Růžena Kleisnerová

•1995-2003 Miloslava Beštová

V roce 2002 oslavila budova školy své 100. výročí. Zaslouží si k tomuto jubileu vzpomínku všech, kteří prošli jejími dveřmi ať již jako žáci, učitelé, školnice, rodiče či dělníci, kteří pomáhali zlepšovat prostředí určené dětem k vzdělávání a vychovávání.