Všeň

Při jižním okraji území obce, které zde sousedí s letoviskem Skokovy a rozsáhlými Žehrovskými lesy až po středověký hrad Kost (sídlo panství pro Všeň do roku 1371, kdy přešla pod Rohozec), je poněkud schována část všeňské osady – polosamota Dvora Borčice s chovem koní. Samotná Všeň, od nepaměti dělená na Hrubou Stranu (jihozápad) a Malou Stranu (severozápad), se obydlími původních domkařů, řemeslníků, ale i hudebníků, i hospodářskými staveními dřívějších rolníků, rozkládá na návrší nad širokým údolím středního Pojizeří. Dominantní gotická stavba farního kostela svatých apoštolů Filipa a Jakuba (v podobě poslední přestavby po požáru v roce 1832), jejichž svátek je oslavován tradiční poutí v 1. květnovou neděli, je jakýmsi svorníkem mezi malebným údolím Pojizerským na západě a romantickou krajinou Českého ráje na východě (včetně blízkého skalního městečka se zbytky skladního hrádku Kozlovy a pohádkového rybníčku Vústra). Mezi první doložené vlastníky jednotlivých osad obce patří Markvarticové a Vartenberkové, Šlikové, Valdštejnové a další. Výstavná farní budova, dnes již sloužící obci jako její sídlo, nahradila starou všeňskou faru, která vyhořela během třicetileté války.

Další významnou institucí byla a je škola, která do dnešní podoby zbudována v roce 1876 a slouží dosud jako trojtřídní základní škola pro děti z obce a okolí. V obci je řada zachovalých staveb lidové architektury a drobných plastik (křížů a soch) od věhlasných i zapomenutých lidových umělců s křesťanských cítěním. Hřbitov, který obklopuje kostel, je místem posledního odpočinku všech věrných předků z celého farního obvodu i některých osob, které se zapsaly do podvědomí obce i okolí svým životem a prací; je jedinečným rozhledovým místem i pozoruhodnou galerií výtvarných děl mistrů kameníků a sochařů.