Vícov

Jméno Vícov odvozují autoři knihy "Moravská jména místní" od slova "viec",

což je komparativní kmen slova mnoho - více, z čehož pak povstalo jméno

Vícov. Podle historického výkladu ukazuje jméno vesnice Vícov na to, že toto jméno dostala po

zakladateli vesnice, jenž se jmenoval Viec - odtud Viecóv statek.

Jméno Viec nebylo ve středověku neobvyklé. Ve starých listinách se však často vyskytuje jméno

Vícek, což je totožné se jménem Václav. Krácením tohoto jména dvouslabičného na

jednoslabičné vniklo jméno Víc.

Roku 1355 - tedy za vlády Karla IV. vladyka Henzlín z Vícova koupil od Viléma z Náměště

dva lány v Žešově a dal si kup instalovati v zemských deskách. Okolnost, že jméno Vícov je

nutno odvozovati od slavanského osobního jména Víc nebo Viec

svědčí o tom , že ve Vícově nedošlo k německé kolonizaci jako na četných jiných

místech. O kolonizaci Vícova a jeho okolí jsou dohady. Lze předpokládat, že se tak stalo ve 12.

století, a že šlo o kolonizační podnikání vladyky, který se psal podle Vícova a měl svou tvrz na

místě dnešního Ježova hradu. Tvrz byla původně dřevěná a teprve později byla částečně

vystavena z kamene.

Vícov byl vladyckou a potom panskou vesnicí. Vrchnost neprovozovala vlastní hospodářství

ve Vícově, proto tam nebyl panský dvůr, nýbrž žila na blízkém hradě

z užitků, které jí plynuly z užitků od poddaných ve Vícově a v jiných vesnicích.

Zříceniny vladycké tvrze a pozdějšího Ježova hradu se zachovaly podnes.

Ježův hrad patřil spolu se Starým Plumlovem a Smilovým hradem ke skupině

historických sídel hrazených v lesích. Pod Ježovým hradem byla říčka Okluka

přepažená hrází a tvořila rybník, který se připomíná v 16. století. Zbytky hráze

jsou tam patrny dodnes. V roce 1513 byl Vícov spojen s panstvím plumlovským,

ale to již byl Ježův hrad pustý.

Ježův hrad nám připomíná starobylá pečeť obce Vícova z 16. století,

představujíc kulatou věž s cimbuřím a branou, pod níž leze ježek. Pečeť je opatřena

nápisem "Ježův hrad". Pojmenování Ježův hrad je zkomolený název staročeského

jména Ješek (Jan), tedy Ješkův hrad.

Zříceniny Ježova hradu jsou obestřeny řadou pověstí jako o černé paní

s dlouhou vlečkou, která chodí po hradní stezce nad Repešským žlebem a šatem

zametá cestu. Jiná vypráví o tom, jak vozka jezdí s černými psy na nízkém voze po staré hradní

cestě do údolí ke Klučím. Další vypráví o černé kvočně s 18 kuřaty a

o zakopaném pokladu ve skalní skrýši.

Roku 1355 vešel Henzlín z Vícova se svou manželkou Zbyňkou

na společenství statků a za tři roky jí dal ves Vícov do zástavy pro její věno.

Po smrti Henzlínově v r. 1376 upsali jeho synové Vojtěch a Smil 500 hřiven

své matce Zbyňce na svém statku ve Vícově. Ona pak vešla ve společenství

statků se svým synem Smilem.

V roce 1384 koupil od Zbyňky její majetek ve Vícově člen mocných pánů

z Kunštátu Ješek Puška z Kunštátu. Tak se stal Vícov vesnicí panskou.

V 15. století se dostal Vícov do rukou mocného rodu pánů z Kravař.

Roku 1466 zdědila panství Račice a Čechy s Vícovem Kunka z Kravař,

která byla provdána za Václava z Boskovic. Páni z Boskovic drželi Vícov

až do roku 1512. Toho roku koupil od Ladislava z Boskovic ves Vícov

s hradiskem (pustým hradem) Vilém z Pernštejna.

Od roku 1599 patřil Vícov Lichtenštejnům až do zániku poddanství

v roce 1848.