Větrný Jeníkov

Není dosud prokázáno, o který Jeníkov se jedná (tuto událost si přivlastňuje i Golčův Jeníkov), ale současní historikové se přiklánějí k Větrnému Jeníkovu. Byl by to důkaz existence dvorce nebo pomezního strážního místa na tzv. humpolecké cestě, pojmenované zřejmě po tamním předákovi či lokátorovi. Humpolecká cesta byla v raném středověku jednou z důležitých spojnic mezi Čechami a Moravou.

Prokazatelná existence Jeníkova je doložena v listině papeže Honoria III. z 8. května 1226, ve které potvrzuje územní majetky želivskému klášteru. Jeníkov je jedním z výčtu osad, dvorců a vesnic v listině vyjmenovaných.

Opati želivského kláštera byli první jeníkovskou vrchností, která se zde udržela celých 270 let

Na popud želivské vrchnosti byl Jeníkov v r. 1346 povýšen panovníkem na městys s právem užívat znak. V té době je již veden jako farní obec.

Tretzka zu Linda.jpgOd roku 1436 vládl nad Jeníkovem a všemi želivskými statky významný rod Trčků z Lípy.

V r. 1468 získali Trčkové jeníkovské panství do rodového vlastnictví a drželi jej bezmála 140 let. Jediný Trčka, který si zvolil za své sídlo jeníkovskou tvrz (zřejmě ji sám nechal vystavět), byl Jaroslav (+1588), který své listiny podepisoval „na Novém Jeníkově“, později „na Větrném Jeníkově“. Ostatní Trčkové v Jeníkově nesídlili, dosazovali sem správce, kteří bydlili na zdejší tvrzi. Za vlády Trčků z Lípy byl Jeníkov utrakvistický (husitského vyznání).

Od roku 1572 je užíván nový název – Větrný Jeníkov. Ve starých mapách označován jako Jenikov Vietschi nebo Jenikov Vietrni)

Roku 1601 zakoupil jeníkovské panství s 22 okolními vesnicemi rytíř Matyáš Štubík z Königsteina – bohatý jihlavský měšťan. Jeho synové v roce 1619 o majetek přišli konfiskací za to, že podporovali stavovské povstání.

1619 – jeníkovské panství se opět dostává do rukou Trčků – koupila jej tehdy nejbohatší česká šlechtična Magdaléna Trčková z Lobkovic, manželka Jana Rudolfa Trčky. Ten zemřel v září 1634 v Německém Brodě jako poslední mužský člen tohoto, tehdy velmi významného, šlechtického rodu (jejich syn Adam Erdman byl zavražděn v Chebu 25.2.1634 s Valdštejnem).

Pobělohorskými konfiskacemi skončilo v r. 1635 panství Trčků nad Větrným Jeníkovem. Nastalo období rekatolizace a rychlého střídání většinou cizácké vrchnosti.

Kolem roku 1660 vlastnili Větrný Jeníkov Trautmansdorfové. Dle tehdejšího soupisu poddanské půdy (berní rula) patřilo v té době k panství kromě městečka Větrného Jeníkova 9 vesnic s celkem 120 usedlostmi, 6 statků bylo opuštěno.

Roku kostel1719 zakoupil panství Větrný Jeníkov rytíř Jan z Minetti (bohatý italský obchodnický rod usazený v Praze). V letech 1720-1735 zde nechal postavit nový kostel (starý byl ve špatném stavu). V r. 1723 bylo započato s přestavbou staré tvrze na barokní zámek (byla to jedna z prvních staveb v barokním slohu ve Východních Čechách), v r. 1729 byl dokončen a stal se sídlem Minettiho rodiny. Z této doby pochází i socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vytesán erb rytíře z Minetti.

Pro pozvednutí místního stavu řemeslnického vymohl v r. 1721 pro okruh zdejšího panství cech tkalcovský, tesařský, rozličný a mlynářský. Zasloužil se i o zřízení jednotřídní školy.

Ve své závěti odkázal Minetti velkostatky Větrný Jeníkov a Branišov Vlašskému špitálu v Praze. Zemřel v roce 1744 v Praze, kde je v kryptě kostela Sv. Havla pochován.

Vlašský špitál v Praze vlastnil panství Větrný Jeníkov v letech 1744-1789. Tento špitál byl založen v 16. století na Malé Straně italskou minoritou a patřil k prvním charitativním institucím v Čechách. Byly sem přijímány do péče nezaopatřené děti, čímž navazoval na středověkou tradici italských nalezinců. Později zde byla zřízena porodnice a útulek pro svobodné těhotné matky. Provoz tohoto zařízení byl zčásti dotován charitativními dary šlechticů. V roce 1789 byl zrušen a Větrný Jeníkov se poté dostává do rukou veřejných nadací (pražských chorobinců). Po celé toto „špitální“ období byli do Větrného Jeníkova dosazování nájemci, kteří bydlili na zdejším zámku. Zisky z panských dvorů odváděli špitálu.

1771 - bylo započato s číslováním domů - ve V. Jeníkově bylo tehdy 74 čísel popisných. 1793 – získal Větrný Jeníkov od císaře Josefa II. majestát na trh (listiny uloženy v jihlavském archivu). Větrný Jeníkov byl vyhledávanou trhovou obcí, konalo se zde 6 výročních trhů.

21.5.1838 zakoupil panství Karel, hrabě z Rumerskirchu. Jeho rodina sídlila na zdejším zámku, který nechala přestavět a rozšířit, založili zámecký park. V roce 1863, po smrti hraběte Karla z Rumerskirchu, se stal majitelem velkostatku jeho syn Moric. Jeho podnikatelské aktivity se zpracováváním lnu nebyly úspěšné a v r. 1881 byli Rumerskirchové nuceni zadlužený Jeníkov prodat Liberecké záložně a zámek opustit.

1848 byla i v naší obci zrušena robota, z jeníkovského panství se stal velkostatek.

1847 část Větrného Jeníkova poničil velký požár. Vyhořelo 40 domů včetně kostela, zvony se žárem rozlily.

1866 zemřelo během dvou měsíců 50 místních občanů na choleru, kterou sem zavlekli pruští vojáci projíždějící Jeníkovem po vítězné bitvě u Hradce Králové.

30.3.1879 byl ve Větrném Jeníkově založen požární sbor.

1880 skončil provoz zámeckého pivovaru, ve kterém se vařilo pivo již počátkem 17. století.

1890 měl Větrný Jeníkov 1119 obyvatel a 146 domů.

1895 byla postavena nová základní škola nákladem 22 tisíc zlatých. Tehdy patřila k nejmodernějším vesnickým školám v humpoleckém okrese.

1904 - zakzámekoupil velkostatek Větrný Jeníkov nový majitel Richard Fiedler. V témže roce nechal přestavět zdejší zámek (dnešní podoba). Bylo rovněž započato se stavbou nové fary čp. 63 (dokončena v r. 1909). Richard Fiedler zemřel v r. 1906. Jeho manželka Františka se v r. 1909 provdala za italského šlechtice Franze Con Magnoni.

V r. 1911 Jeníkov prodali novému majiteli JUDr. Otto Metalovi, který se na jeníkovském zámku neusídlil a zdejší velkostatek pronajímal. V r. 1921 zemřel. Jeho dcery Hana, Helena a Adriena již v r. 1927 celý jeníkovský velkostatek (1288 ha, z toho cca 100 ha v k.ú. Větrný Jeníkov) včetně zámku prodaly Strakově nadaci (dobročinná nadace hraběte Straky podporující mládež ze zchudlých šlechtických rodů). Do jeníkovského zámku se přestěhovalo ředitelství nadačních velkostatků v čele s lesním radou Bedřichem Schleissem.

1914-1918 – na bojištích 1. světové války padlo 29 jeníkovských mužů, v roce 1920 se domů vrátilo 7 legionářů. Dne 20. října 1921 byl na městečku slavnostně odhalen pomník vojákům padlým v první světové válce.

Dne 18.3.1948 ustavil ONV v Humpolci nad jeníkovským velkostatkem a zámkem národní správu, která trvala do 30.9.1948. Dnem 1.10.1948 byl celý soubor jeníkovského velkostatku vyvlastněn a přešel do vlastnictví československého státu.

Velešov byl založen kolem roku 1300, od roku 1379 byl součástí heráleckého panství. V roce 1421 ves Velešov zcela zanikla, přešlo tudy vojsko krále Zikmunda při svém tažení na husity směrem od Jihlavy na Kutnou Horu. Místo, kde původně Velešov stával, není známo.

Nová osada byla založena jeníkovskou vrchností po roce 1730 u panského dvora při cestě ke Kalhovu. Žili zde domkaři a čtvrtláníci, kteří hospodařili na pronajaté panské (dominikální) půdě. V roce 1783 byla pro Velešov zřízena gruntovní kniha, v té době zde bylo 8 čísel popisných.

V lese Temníku byla kolem roku 1778 založena panská sklárna s čp. 11, kde pracovalo a žilo několik rodin sklářských tovaryšů a uhlířů (milíře), jejich práci řídil glassmistr Ferdinand Čapek. Podle pověsti zde byly vyrobeny dva skleněné lustry pro jeníkovský kostel. Z neznámých důvodů skončila sklárna provoz již v roce 1795 a v roce 1798 zde jeníkovská vrchnost zřídila hájovnu pro nadlesního zdejšího panství.

Velešovský dvůr založený kolem roku 1730 byl součástí jeníkovského velkostatku a byl pronajímán.