Veřovice

Obec byla založena začátkem 14. století, mezi lety 1312-1411, kdy lidé zabírali volnou půdu. Bylo to za pánů z Kravař, kterým patřilo zboží Jitské a Štramberské. V této době se na další cestu za osidlováním vydal po obchodní stezce bezzemek Verner se svou početnou rodinou. Přidali se k němu i další zájemci o půdu, došli až k prameni Sedlničky, kde v údolí, které se jmenuje v Potokách, založili osadu Verneřovice. První písemná zmínka pochází z roku 1411, kdy Lacek I., pán na Helfštýně, prodal hrad a město Štramberk Janu Puklici z Cimburka. Panství bylo novému majiteli zaknihováno až roku 1437. Jeho potomek Burian z Puklice změnil hrad v loupežnické sídlo a ohrožoval značnou část Moravy. Roku 1411 tato loupežnická banda, která táhla za lupem obchodní stezkou k Rožnovu, vydrancovala a pravděpodobně i zničila osadu v Potokách. To donutilo osadníky přestěhovat se na druhou stranu Hyklového kopce, kde se usídlili na pravém břehu řeky, kterou nazvali Tyča (Jičinka). Loupeživou bandu pak zničil Jiří z Poděbrad, který štramberské panství předal Žerotínům, a ti je podřídili Novému Jičínu.

V roce 1533 po smrti Petra ze Žerotína se o panství rozdělili synové. Nový Jičín a tím i Veřovice připadly Bedřichovi.

V roce 1558 se město Nový Jičín osamostatnilo, když se vykoupilo z poddanství za 39 000 moravských zlatých. Novojičínskému panství patřily obce: Štramberk, Libhošt , Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Životice a Bludovice. V roce 1588 přibyly Rybí a Ženklava. V roce 1619 sympatizovalo město s Bedřichem Falckým a po jeho porážce bylo potrestáno Ferdinandem II. a zbaveno samostatnosti.

Město s panstvím připadlo olomouckým jezuitům. V roce 1773 papež Klement XIV. zrušil jezuitský řád a Nový Jičín se zase stal svobodným městem, ale panství s Veřovicemi připadlo C.K. - Tereziánské akademii ve Vídni. V roce 1850 se Nový Jičín stal okresním městem.