Velké Žernoseky

Na prastaré osídlení osady ukazují četné nálezy všech epoch předhistorických od doby kamenné až železné.Poprvé dokumentárně uvedeno jest jméno obce v r. 1057 v zakládací listině kapitoly sv. Štěpána,dané Spytihněvem II. ( Zernozechen- Sernossceh tera rustikalis). Kostel ten měl zde popluží. Záhy postavena byla tvrzice, která stala se sídlem vladyk z Žernosek, kteří z křestních jmen soudě, patřili k rodu vladyk ze Vchynic.

Jejich předek prodal roku 1282 klášteru Doksanskému ves Johansdorf, blíže Radoušova ( Kravař) ležící. V listině jako svědci uvádějí se Bohuslavovi synové Protivec, Bohuslav, Zdislav, Bohuslav a Vícemil. Po těchto vyskytují se na Žernosekách jiní vladykové křestními jmény Křišťan. První z nich Křišťan ze Žernosek r.1341 svědčil a r. 1346 zavázal se klášteru Cellskému jistou povinností. Roku 1375 vedle Bohuslava ze Sulevic podávala ke zdejšímu kostelu i Hanička a synové její; byla to asi vdova po vzpomenutém Křišťanu. Synové tito byli Jindřich, farář v Lounech a Jan s Křišťanem, kteří měli nějaké dědictví v Lounech.Zboží po úmrtí všech dědil Křišťan, syn Křišťanův, který prodal r. 1402 své jmění v Lounech a r. 1406 Dobkovice. Ten zapsal klášteru minoritů v Litoměřicích roku 1409 čtyři kopy.

Jím rodina vymřela a Žernoseky koncem XV. Století prodány. Patronem žernoseckého kostela byl v letech 1398- 1402 Zbyněk Berka Honstajnský z Dubé. Později ( r. 1419 ) držel ves Vilém z Ronova, který bojoval v řadách strany pod jednou. Nedlouho potom staly se Žernoseaky, patrně koupí pánů z Hazenburku, příslušenstvím Kamýka; panstvo sídlilo na Žernosekách. V r. 1415 zapsal král Václav IV. Berně na Lovosicích a Žernosekách Vlaškovi z Kladna na Střekově; následek toho byl, že roku 1420 klášter Cellský ves postoupiti musel Rüdigerovi z Polenska.R 1589 obdržel Žernoseky na díl Viléma Kamýckého ze Lstiboře. Tento oženil se s Evou Voděradskou z Hrušova, kteréž na tvrzi Žernosekách a příslušenství věnoval. Z tohoto manželství byly synové Jan Všebor ( nar. 1590 ), Jiřík Albrecht ( nar. 1596 ), Mikuláš Kryštof a Václav, dvě dcery Anna a Ludmila. Vilém byl velký hospodář a přikoupil i Libochovany. Zemřel 1416. Po jeho smrti ujal se zboží nejstarší a zletilý syn jeho Jan Všebor ze Lstiboře. Ten častěji v zámku libochovanském přebýval. Kryštof zemřel r.1620.

Kryštof byl jediný z rodu, který svojí třetiny 1622 pozbyl. Jan odsouzen byl k manství, ostatní osvobozeni. Přes to všecko zboží zabráno a r. 1626 prodáno Vilémovi z Vřesovic a z Doubravské Hory, presidentu české komory a nejvyššímu mincmistru království českého za 65.397 kop grošů. Václav a Jiřík setrvali ve víře a odešli do exilu. R. 1631 vrátili se se Sasy a zboží se ujavše, vyváželi do Sas víno. Václav byl potom ještě ve službách švédských. Vilém z Vřesovic pak násilně prováděl rekatolisaci na svých statcích. Místo věna daroval své choti Anně, hraběnce ze Salmu svůj zámek v Libochovanech,tvrz a ves velké Žernoseky. Jediný syn z toho manželství Jan Vejkart z Vřesovic podědil všecky otcovské statky a po smrti své matky i její jmění. Ten pojal za manželku Marii Františku, rozenou z Vrtby, jejíž věno deskami na Žernoseckém zboží pojistil. Po smrti Vejkartově vdala se vdova jeho za hraběte Heissenštejna a držela Žernoseky ještě 10 let. 7. listopadu 1667 oba statky ( Žernoseky, Libochovany ) Janu Hertvigovi z Nostic za 75.000 zl. a 100 zl. klíčného a od té doby zůstaly Žernoseky v rodině Nostic-Rienecků až do převratu.

Německá škola ve Velkých Žernosekách vznikla v r. 1792; třída umístěna v obecním domě. Zvláštní školní budova vystavěna r. 1797. Na dvojtřídní rozšířena byla v r. 1874 a 3 roky poté ( 1877 ) postavena byla budova nová. Dvojtřídní zůstala až do doby přítomné, má nyní 93 dětí. Česká škola v r. 1919 zřízena a spojena r. 1928 dočasně se školou v Žalhosticích.

Kostel sv. Mikuláše v jednoduché pozdní gotice byl až do r. 1864 filiálkou farního kostela v Praskovicích. R. 1881 byl kostel přestavěn a z původní stavby zůstal asi jen spodek, který nese letopočet ( 1553- 1562 ) na portále. Původní, pravděpodobně dřevěný kostelík, připomíná se již v r. 1824, kdy odváděli králi Václavovi pololetně 9 grošů. Byl asi kryptou pánů. Většina kamenných desek je již nečitelná. Jeden z kamenů nese nápis:"Ano DOM. 1525. Tuto leží urozený pán Brzetislav z Kostelce nad Czernými lesy i tudiz nebosstik P. Petr Solensky z Kopist giz dussi pan Buh racz milostiv byti amen". Nad ní je menší deska se znakem ( půlený štít s přilbou s 2ma rohy ). Deska na podlaze kostelní lodi pána a paní ze Lstiboře, nápis má málo čitelný ( Legenda v I. díle " Litoměřicka"). Nad dveřmi sakristie na straně evangelijní jsou zazděny 4 desky kamenné, první se znakem rodiny ze Lstiboře ( štít s přilbou se zavřeným hledím na hoře), s nápisem " Vilem Kamýcký z Elstiborze", druhá se štítem a nadpisem " Anna Kaplířská z Sulevic",třetí s nadpisem Ludmila s Sedzyc", čtvrtá se znakem s nadpisem " Ladislaus Wostrovetz z Kralowitz".

Velký zvon o průměru 1 m s českým nápisem "Leta Panie 1534 ke czti chvale pana Boha k svatému Mikulassi do Zernossek tento zvon dielan za urozeného pana Wilima Kamyckého z Elstiborze od mis. T. ( patrně zvonař Tomáš z Litoměřic ), na jehož jedné straně byl relief sv. Mikuláše, na druhé straně znak dárce, byl za světové války roztaven. Také druhý zvon z roku 1863 ( o průměru 35 cm ) byl odveden.

Zámek Žernosecký vystavěn byl na místě bývalé tvrze. Pozoruhodné jsou jeho sklepy vinné, jejichž nejstarší část založena byla v době, kdy část vsi klášteru cisterciánckému ve Starém Celu v Sasku patřila, popsány jsou na str. 203, dílu I. Na světovou válku upomínají tři kameny v náspu železničním; 2 s nápisem italským, 1 polským, které zasazeny byly pracujícími válečnými zajatci. Severně od Kalvarie, kde dle pivěsti stával hrádek, jsou zbytky valů předhusitského hradiště o ploše 5 ha. ( Viz I. díl ). Marie na Hrádku viz Libochovany.

V zemském soupisu k berním z r. 1654 uvádí 19 chalupníků a 7 domkářů ( česká jména 2 Kloučkové, 2 Kulhavi, 2 Sedláčkové, Karhanka, Lhota, vávra, Králíček, Nízký, Počlinka, Kváša , Malý, Petřík, Růžička, Kuzová, Kelhovec, Holas, Bejdýsl, Pikinsovská, Bouz ). V r.1793 objevují se již jména německá, r. 1780 byly zde již 62 čísla, o půl století později jen o 2 čísla více; jedno z nich t. zv. "Červený dvůr" patřil k Zahořanům.

Česká pojmenování katastru udržela se z větší části až do dnes: Jáma , Vendula, Borky, Robotka, Stranice, Třešňovka, ) Kirschberg ), Stážiště, Holačky, Darovky, Skalka, Podhájky, U Labe.

Obyvatelstvo živí se pěstováním vína, polním hospodářstvím a ovocnářstvím. V obci jsou též lomy na opuku, výroba cementového zboží a pila. Viniční velkostatek je jedním z největších v Čechách a víno z Venduly, které za středověku i do Němec se vyváželo, prý jakostí i mělničinu předčí. V poslední době vyrábí se víno i šampaňské.

Farou náleží obec k Libochovanům. Pošta je v místě. Nádraží, nesoucí jméno obce je již na katastru žalhostickém. Přívoz spojující Velké Žernoseky s Malými jest zde od nepaměti. V místě je též přístaviště " Českosaské paroplavební společnosti".

Zodpovídá: Ludmila Pafelová

Převzato z knihy: Litoměřicko - obraz vlastivědný, autor: J.R.Tesař (1931)