Velká Lečice

Zlatá žíla se táhne od Čísovic na Zahořany, Rymaně, Pleš, Bratřínov, Malou a Velkou Lečici, Knín, Sudovice, Kozí Hory, Libčice a Mokrsko.

Za zlatem přicházejí horníci a stavějí si nejprve boudy, později i chalupy. Kraj je zde lesnatý a plný zvěře. První obydlí si staví tam, kde jsou k tomu příhodné podmínky:

1) voda (říčka Kocába),

2) vhodné místo (vyvýšenina horní části obce).

Někdy před tím, než přicházejí první horníci je v těchto hlubokých lesích osada nebo spíše chata, kde je možno si při lovu na zvěř odpočinout mezi jednotlivými leči. A protože jsou ta místa dvě, říká se tam Velká nebo Malá Lečice.

O dolování v blízkosti obce svědčí opuštěná důlní místa v údolí Kocáby, v Babím dole směrem ke Krámům a na kopci Nevada. Stará opuštěná důlní místa lze navštívit i dnes, když se vydáme po naučné stezce vytýčené u příležitosti pořádání MS v rýžování zlata v roce 1999.

HUSITSKÉ DOBY

Počátek 15. stol. pravděpodobně ukončil činnost v důlních místech v okolí naší obce. Na horní části obce nějaký čas pobývala část husitského vojska. Množství střepů z hliněných nádob různých tvarů, které byly předány do Národního muzea při stavbě domku na vrchu, svědčí o existenci hrnčířské dílny právě z 1. poloviny 15. stol.

Pověst praví, že v místech kde je dnes dům čp. 84 stál pivovar. Studna, která při stavbě tohoto domku byla zasypána byla vydřevena dubem, který byl uložen v depozitáři Národního muzea a jehož stáří bylo odhadnuto na 500 let. Z tohoto pivovaru snad vedla podzemní chodba do hospody, která byla v domě s dnešním čp. 60.

O výhodném tvaru horní části obce svědčí i to, že ačkoli okolní obce Senešnice, Nová Ves a Hraštice patřily k panství Dobříšskému a Malá Lečice, Krámy, Nové Dvory ke Zbraslavskému klášteru, naše obec patřila společně s Čímí, Čelinou a částí Bratřínova do majetku velice důležitého hradu Českého království - Karlštějnu.

DOBA POBĚLOHORSKÁ

Jak vypadala naše obec kolem roku 1653 nám částečně vypovídá Berní rula kraje Podbrdského sepsána roku 1653. Podle počtu hospodářů (rolníků) se domníváme, že ani naší obec neminulo drancování Švédských hord generála Banéra, které v roce 1639 zle plenily právě v našem kraji.

V naší obci v tomto období byli tito rolníci: Votrhanec, Kutiš, Hrbek, Buňát, Jonák, Snopek, Vadyňa, Smolák, Chlapec, Leta, Duchek, Horovic a Mihule.

V obci bylo 27 koní, 11 krav, 39 jalovic, 65 ovcí, 52 prasat. Pracovaly zde dva mlýny. Vzhledem k tomu, že domy v této době byly ještě převážně dřevěné, požár 13. června 1659 osm usedlostí zcela zničil. Obyvatelé kromě zemědělství dělali třísla (drcená kůra k vydělávání kůže) a dodávali ho po vodě do Prahy. Obec v této době stále patří pod Karlštejn, církevně pak pod farnost Starého Knína.

DOBA PO NAPOLEONSKÝCH VÁLKÁCH

Jak vypadala naše obec za vlády Ferdinanda I. nám vypovídá 1. katastrální mapa z roku 1840. V obci bylo 29 usedlostí, dole v obci byl rybník, na vrchu obce již stála kaple (na zvonu letopočet 1756).

Potok z Dvochců není ještě regulován a protéká dole obcí kolem Hrbků.

Kromě silnice spojující obec s Novou Vsí, Malou Lečicí a Krámy, vede do obce ještě množství dalších cest z Knína, Hraštice, Dvochců, Kahunky apod.

Většina obytných stavení v té době je ještě dřevěných, ale stodoly a chlévy jsou již zděné.

OBDOBÍ PO ZALOŽENÍ REPUBLIKY

Kolem roku 1910 probíhá regulace přítoků Kocáby (v Babím dole, na Fusnici).

V roce 1918 bylo v obci 72 čísel, z toho již od roku 1914 šest domků za Kocábou (Štěkanda). K obci patřily 3 mlýny, byly zde dvě hospody, 2 obchody, obecní rybník, 2 obecní studny. Počet obyvatel byl 337 (nyní 185).

Malá Lečice byla až do roku 1920 spojena s Velkou Lečicí.

V roce 1920 je zahájena regulace potoka, obec dostává charakter tak, jak ji známe dnes (je zrušen brod uprostřed obce).

V roce 1922 založena obecní knihovna.

V roce 1925 zahájena stavba železného mostu přes Kocábu.

V roce 1926 započala v obci elektrifikace.

V roce 1929 neobyčejně tuhá zima, v únoru mrazy –35 oC roztrhaly všechny ovocné stromy, říčka Kocába a rybníky zamrzly až na dno. Obec neměla vodu. Ještě 3.března byl mráz –26 oC. Napadlo 114 cm sněhu a byly závěje vysoké 2,5 m. Zemědělci mohli začít sít v tomto roce až počátkem května.

V roce 1944 započata výstavba vodovodu, ukončeno v roce 1945.

Na velikonoční pondělí v roce 1945 seskočila mezi naší obcí a Senešnicí skupina partyzánů.

Kolem roku 1960 byly vyasfaltovány cesty v obci.

V roce 1968 je vystavěn obchod a obecní úřad.

V roce 1975 vystavěna nová restaurace, v roce 1978 sál.

V roce 1985 byla provedena rekonstrukce vodovodu.

Počátkem 80.let obec připojena k Nové Vsi a stala se osadou, počátkem roku 1990 opětovné osamostatnění obce.

Nejvýznaměším rodákem naší obce byl bezesporu JUDr. Ladislav Sirový, který byl od roku 1988 až do své tragické smrti v roce 1992 generálem a velmistrem Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, jediného mužského řádu, který má výlučně český původ a byl založen sv. Anežkou Přemyslovnou.