Obec Ústrašice (německy Austraschitz) se nachází v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Leží přibližně 9 km jižně od města Tábora a protéká jimi Maršovský potok.
Hledat firmy v obci Ústrašice
Živé firmy v obci Ústrašice 9 firem
Ústrašice č. 55OtevřenoÚstrašice č. 53OtevřenoÚstrašice č. 150dle domluvyÚstrašice č. 68dle domluvyÚstrašice č. 43dle domluvyÚstrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 53OtevřenoÚstrašice č. 150dle domluvyÚstrašice č. 68dle domluvyÚstrašice č. 43dle domluvyÚstrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 150dle domluvyÚstrašice č. 68dle domluvyÚstrašice č. 43dle domluvyÚstrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 68dle domluvyÚstrašice č. 43dle domluvyÚstrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 43dle domluvyÚstrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 93dle domluvyÚstrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 70dle domluvyÚstrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Ústrašice č. 154dle domluvy
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
1 části obce:
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
Demografické údaje
Historie obce Ústrašice celá historie
Ústrašice, kdysi též Oustrašice, leží asi devět kilometrů jižně od Tábora. Poprvé je obec připomínána v roce 1405, kdy ji držel Václav Tóma z Ústrašic. Další dochovaná zpráva pochází až z roku 1454, kdy v ní Přibík z Dobronic získal jakousi odúmrť. V 16. století ves náležela rodu Kraselovských z Kraselova, z něhož bratři Václav, Zdislav a Mikuláš ji prodali Volfu st. Hozlauerovi z Hozlau, který pak Ústrašice připojil ke Bzí. Po něm ves držel jeho syn a následně vnuk Volf ml. Hozlauer, který zde pravděpodobně postavil tvrz. Tu pak s dvorem a vsí prodal svému bratru Petru Pavlovi ml. Hozlauerovi, od něhož roku 1616 celé zboží odkoupil Petr Vok Kořenský z Terešova.
Statek Ústrašice i ves s mlýnem koupil v roce 1630 Matyáš Karel František ze Šternberka a vše připojil ke svému bechyňskému panství. Od té doby také mizí zprávy o zdejší tvrzi. Od roku 1677 patřily Ústrašice k Želči. V držení Lobkoviců byly až do roku 1870 kdy je Karel Lobkovic věnoval své dceři Marii Markétě hraběnce z Harrachu. V roce 1907 Otta Harrach prodal velkostatek v Želči i Ústrašice Františku Maškovi.
Ústrašická tvrz stávala v místech pozdějšího dvora, v jehož severovýchodním rohu bylo možno vidět nad sklepem klenutí – pravděpodobně její jediný pozůstatek.
Říká se že z bývalého dvorského sklepa vede stará, dnes zasypaná podzemní chodba, ústící až u rozcestí silnice z Plané do Želče.
Hozlauerové z Hozlau byli starou českou rodinou německého původu, která pocházela z tvrze Hozlau na Chebsku. V jejich erbovním štítu, rozděleném pokosem i pošikem se střídalo červené a stříbrné pole. Nad přilbou pak byl zlatý snop – symbol svornosti a hojnosti.
Předkové tohoto rodu se v druhé polovině 15. století přestěhovali více do vnitrozemí, zanedlouho jejich potomci zbohatli a rozdělili se do dvou větví. Jeden ze tři bratří – Volf starší – zakoupil na jihu vesnice Bzí, Štipoklasy a Ústrašice a stal se zakladatelem větve Hozlauerů ze Bzí.
Kdysi se obyvatelům Ústrašice říkalo Prameňáci. To proto, že zdejší muži se ponejvíce živili plavením dřeva po Lužnici a Vltavě až do Prahy. Byli to zdatní a otužilí muži. Měli své plavecké písně, kterými si zpříjemňovali namáhavou dřinu. Že nebyla právě nejlépe placena, o tom svědčí dobový popěvek: „Prameňáci jedou, chleba nemají, pod prameny vlezou, kůru žvejkají.“
Fotogalerie obce Ústrašice
OBEC Ústrašice
Ústrašice č. 55, 39002, Tábor 2
Osoby
- p. Kolářová Šárka, starosta
Kontakty
- 381 292 077
- info@ustrasice.cz
- www.ustrasice.cz
Vlajka
