Újezd

O původu názvu "Újezd" můžeme bezpečně říci, že toto jméno nepatří k nejstarším místním jménům. Za ně můžeme pokládat taková, která končí na - ice, pocházející z doby počátku feudalismu. Jméno naší obce je poprvé uváděno r. 1261 ve falzu ze 14.století (villas Wilperke in super Vgezd) v pozdějších dobách toto jméno nepodléhalo větším změnám - r. 1578 ves Augezd, r.1872 Aujezd, Újezd. Ve falzu ze 14.století se Újezd jmenuje "Wilperke" (Wildberg), hora s divokou zvěří nebo rozeklaná hora, divoká hora, což je pozůstatek z dob, kdy vizovický klášter Smilheim použil obec k okupaci Němců, kteří se tu v českém prostředí neudrželi, vymizeli. Újezdem je označováno určité, objížďkou ohraničené území obsahující obvykle vedle převažujícího lesa určeného k mýcení, též louky a ornou půdu. Vesnice na takovém vymezeném úseku dostala jméno Újezd.

Historie řemesel v Újezdě

Území Valašsko bylo již před husitskými válkami dosti zalidněno. Obyvatelstvo zdejších osad se věnovalo rolnictví a nacházelo také obživu při pracích v lesích a chovu dobytka, v pozdějších letech pak zaujímal důležité místo především chov valašského dobytka, tj. ovcí, který položil již v 15.a 16.století základ k rozvoji soukenictví, které mělo v dalších staletích své středisko ve Vizovicích a Valašských Kloboukách.

V naší obci ležící na pohraničí Moravy a Slovenska, v oblasti s členitým terénem, byla výroba - řemesla vyrábějící především pro místní trh krejčovství, obuvnictví, kožešnictví, tkalcovství. V roce 1900 byl Újezd charakterizován jako horská obec se 602 ha polí, 365 ha lesů, 143 ha pastvin, 87 ha luk, 9 ha zahrad, 2 mlýny, evidováno bylo 46 ks koní, 646 ks skotu, 129 ks brev, 16 ks ovcí. V roce 1924 byla v obci zastoupena tato řemesla: krejčí, obuvník, kovář, kolář, stolář, zedník, miškář, tesař atd.. V r. 1936 bylo v Újezdě celkem 11 živností řemeslných, 20 svobodných a 5 koncesovaných.

Nepostradatelným řemeslem na vesnici od pradávna bylo černé řemeslo kovářské. V r. 1925 toto řemeslo zastával Josef Drga, který byl přijat za člena společenstva kovářů ve Vizovicích. Významným odvětvím řemeslné živnosti bylo na vesnicích mlynářství, které mělo i v naší obci své zastoupení. Dle dochovaných archivních materiálů tuto živnost v obci provozovali dva mlynáři. Jeden mlýn byl na potoku Svíborka, o něm však v pramenech nejsou žádné informace. Druhý na potoku Benčice, pro který Jiří Barcuch obdržel koncesi r. 1910, který zde stával od nepaměti před r. 1870 a jenž byl v provozu do r. 1941.

Újezd během 2.světové války

Újezd, ležící půl cesty mezi Vizovicemi a Valašskými Kloboukama, v malebné krajině Vizovické vrchoviny, jíž vévodí zadumaný Klášťov, je spíše než svou dávnou minulostí znám především z posledních let 2.světové války. Valašsko se tehdy stalo operačním prostorem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, které na sebe svými akcemi obracela pozornost nacistických okupantů. Jejich jagdkomanda po ní celé měsíce slídila. Teprve na jaře r. 1945 se jim podařilo získat zrádce, který je přivedl na stopu Ploštiny, úkrytu jedné ze skupin partyzánské brigády Jana Žižky. Ve středu dne 19.dubna 1945 při vyhlazovací akci proti Ploštině, ležící 5 km severovýchodně od Újezda, nacisté bestiálně vraždili i v Újezdě. Na své krvavé cestě na Ploštinu zastřelili mezi dnešní prodejnou masna a Požární zbrojnicí před pojízdným obytným vozem pro spolupráci s partyzány brusiče Ladislava Rangla, nar. 15.3.1915 a jeho švagra Rudolfa Pflagera, nar. 3.6.1921.Na schodech pojízdného obytného vozu zastřelili Vlastu Ranglovou, která v náručí držela svého rok a půl starého chlapce. Její starší syn této tragédii přihlížel. Po tomto masakru odjeli nacisté z Újezda vykonat dílo skázi na Ploštinu, která se do podvědomí našeho lidu vryla jako valašské Lidice. Oběti bestiálního řádění jsou pochovány ve společném hrobě na hřbitově u kostela. Kromě pomníku ploštinských obětí jsou zde hroby padlých sovětských partyzánů a rumunských vojáků, padlých při osvobozování Újezda a jeho okolí.

V závěrečné fázi bojů druhé světové války se dne 7.4.1944 zřítilo v trati "Vitova" vojenské letadlo, v jehož útrobách zahynuli dva rumunští piloti a 30.března 1945 se zde zřítil sovětský bojový letoun, v jehož troskách našli smrt dva sovětští piloti.

„My, kteří máme rádi svůj rodný kraj, svoji obec, se zejména v mírových dnech života vracíme často k jeho historii nejen nedávné, ale i té nejstarší. Vždyť i ta je pro nás zdrojem uvědomělého vlastenectví.“

Citace - Vladimír Měřínský