Trpík, nejmenší samosprávná obec regionu 8 km jižně od Lanškrouna, se rozkládá podél drobného pravobřežního přítoku Lukovského potoka. První zmínka Trpíku (Tirpings) pochází z donační listiny Václava II. z roku 1304.

Hledat firmy v obci Trpík
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Nabídka práce v okolí 30 km 384 firem

Anenská Studánka č. 411,32 km

Damníkov č. 252,62 km

Žichlínek č. 2005,87 km

Opatov č. 3485,90 km

Žichlínek č. 85,99 km

Nová Ves č. 41, Kunčina6,02 km

Opatov č. 2746,64 km

Palackého 204, Žichlínské Předměstí, Lanškroun6,85 km

Lidická 107, Žichlínské Předměstí, Lanškroun6,87 km

Nádražní 1179, Žichlínské Předměstí, Lanškroun6,91 km

Nádražní 822, Žichlínské Předměstí, Lanškroun6,93 km

B. Smetany 380, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,10 km

B. Smetany 460, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,12 km

Nádražní 55, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,12 km

B. Smetany 460, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,13 km

Lidická 375, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,24 km

Nádražní 165, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,31 km

Dvořákova 997, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,33 km

Dvořákova 173, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,36 km

Dvořákova 328, Žichlínské Předměstí, Lanškroun7,36 km

Historie obce Trpík celá historie

Trpík, nejmenší samosprávná obec regionu 8 km jižně od Lanškrouna, se rozkládá podél drobného pravobřežního přítoku Lukovského potoka. První zmínka Trpíku (Tirpings) pochází z donační listiny Václava II. z roku 1304, jíž věnoval celé Lanškrounsko Zbraslavskému klášteru. Jak půdorysné uspořádání této lánové vsi, tak i ryze německý původ jejího jména, nasvědčují že byla v průběhu středověké kolonizace kraje založena německými kolonisty.

Těžká léta nastala pro obyvatele Trpíku po smrti Václava III. roku 1306. V nastalém zmatku po olomoucké královraždě posledního Přemyslovce a následujících letech slabé královské moci byly osady v okolí Lanškrouna a Lanšperka pleněny některými šlechtici. Situace se příliš nezměnila ani za vlády "krále cizince". I sám Jan Lucemburský si totiž ve finanční nouzi často vypomáhal na úkor zbraslavských řeholníků. Zdejší klášterní panství jednoduše cisterciákům několikrát odňal a zastavil je svým věřitelům. Navíc jeho časté nepřítomnosti v království opět využívali okolní šlechtici, kteří pustošili zdejší kraj.

Naposledy se král Jan zmocnil zdejšího zbraslavského statku v roce 1335. Již následujícího roku jej cisterciákům sice vrátil, avšak vynutil si za to částku 1600 zlatých. Snad právě v této době odtrhl od Lanškrounska vesničky Trpík a sousední Kozínohu (dnešní Květnou) a svěřil je do zástavy Ottovi z Tannenfeldu. Zbraslavský klášter je získal teprve roku 1350, kdy Karel IV. nařídil jejich navrácení.

Nedlouho poté se zbraslavští mniši rozhodli své vzdálené panství směnit s litomyšlským biskupem za nějaké příhodnější, ležící blíž ku Praze. Po letitém jednání se konečně podařilo roku 1358 dosáhnout dohody a potvrzení této směny u papežské kurie. Ve výčtu míst, která na Lanškrounsku získal litomyšlský biskup, však Trpík a Kozínoha chybí. Zbraslavský klášter si je s několika dalšími vesnicemi podržel a prodal je některým místním drobným šlechticům.

Už roku 1372 tak držel obě jmenované vesnice Jindřich z Brandýsa, sídlící na Libchavě, od něhož toho roku vykoupil rychtář v Trpíku dědičnou svobodnou rychtu. K té patřilo podle Jindřichovy listiny, tzv. hamfeštu dosti velké příslušenství - čtyři svobodné a osm poplatných prutů rolí s osmi poplatnými ženci, les, mlýn se třemi pruty polností, svobodná krčma a vlastní váha. Svobodný rychtář měl k dispozici své řemeslníky jako byl řezník, pekař, švec, krejčí nebo kovář a nadto mu také náležela třetina ze všech jím uložených pokut. Naopak pánovi byl sám povinen platit ročně dvacet grošů a dále shromažďovat a odvádět poddanské platy od osadníků.

Roku 1402 prodal Jindřich z Brandýsa Trpík i Kozínohu augustiniánskému klášteru, založenému roku 1371 v Lanškrouně. V rukou řeholních kanovníků zůstal Trpík až do husitských válek. Roku 1421 augustiniáni před hrozícím nebezpečím uprchlí z Lanškrouna do Olomouce, kde se usadili natrvalo. Své statky v okolí města si nárokovali i nadále, ale naděje že je získají zpět byly liché. Právní nároky augustiniánů mj. na Trpík a Květnou sice svým privilegiem roku 1460 výslovně potvrdil král Jiří z Poděbrad, ale někdejších biskupské statky včetně klášterních vesnic zůstaly pevně ve světských rukou. Od poloviny 15. století tak Trpík sdílel své osudy s dalšími vesnicemi na Lanškrounsku.

Už v 16. století byl Trpík přifařen k nedalekému Damníkovu. V době pobělohorské byla duchovní jeho správa na několik desetiletí obstarávána z Lanškrouna. Již roku 1677 ale došlo k obnovení fary v Damníkově, včetně příslušnosti Trpíka do její kolatury. O století později dosáhli obyvatelé Trpíku roku 1760 zřízení samostatné farní lokalie. Za další tři léta vlastním nákladem zbudovali ve vsi barokní kapli zasvěcenou sv. Anně, která byla vysvěcena v roce 1776. Vlastní místo posledního odpočinku - hřbitov - založili roku 1886.

V druhé polovině 19. století také vyvrcholila snaha o osamostatnění školního vyučování. Až do roku 1850 byl totiž Trpík přiškolen k Damníkovu. V provizorních podmínkách pronajímaných místností probíhala výuka v Trpíku od roku 1851. Školní budova byla postavena později, mezi lety 1867-1872.

Počet obyvatel se v Trpíku na konci 19. a v první polovině 20. století pohyboval kolem tří stovek. Po poválečném odsunu obyvatel této německé obce byl Trpík dosídlen z vnitrozemí. Počet nových usedlíků ale nedosáhl někdejšího počtu. Až v této době, roku 1950, byla provedena elektrifikace obce. Zdejší národní škola i přes přiškolení sousední Květné byla pro malý počet žáků uzavřena v roce 1962. Nejbližší úplná základní škola se tak nachází ve tři kilometry vzdáleném Damníkově.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.