Třeboc

Původní osada se pomalu rozvíjela, do jejího života však vpadly husitské války, které celý kraj značně poničily a měly za následek velké zbrždění jejího vývoje. Časem se však vše vrátilo k normálu a obec se mohla dále rozrůstat. Co do velikosti však Třeboc nikdy nebyla nijak významnou obcí, vždyť ještě v první polovině 19. století zde bylo méně než 50 domů! Od 17. století Třeboc vlastnili Schwarzenbergové, začátek tohoto století však pro obec nebyl šťastnou dobou. Byl to čas velkých nepokojů, po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla většina okolních sídel silně zdecimovaná, ani Třeboc nebyla výjimkou. V důsledku toho zde také výrazně klesl počet obyvatel. 18. století pak přineslo další válečné konflikty, které se na chodu obce vždy přímo či nepřímo projevily.

S příchodem 19. století si však obyvatelé mohli konečně oddychnout, zlá léta byla pryč. V roce 1848 bylo navíc zrušeno nevolnictví a robota, kterou byli lidé až do této doby značně sužováni, a v roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami. V druhé polovině 19. století tak Třeboc zažívala období velkého rozvoje. V roce 1882 zde byla postavena kaple sv. Vojtěcha, roku 1896 byla v obci založena škola. Rozvoj však opět ukončila válka. Ta přišla v roce 1914 a brzy přerostla v celosvětový konflikt. Následující čtyři roky se do historie obce zapsaly černým písmem. Pro válečné účely byli lidem bráni koně, byly zavedeny povinné odvody obilí, různých plodin a naturálií, potraviny a některé dříve běžně dostupné zboží začaly být vydávány pouze na lístky a s postupujícími měsíci se situace stále horšila. Zásobování vázlo, lidé žili v bídě a nejednou zažili i hlad. Nejhorším ze všeho však byly odchody zdejších mužů na frontu. Řada z nich se domů již nikdy nevrátila.

Po válce se život v obci pomalu vracel do starých kolejí. Ve 20. letech se pak Třeboc opět rozvíjela. V této době obec měla 97 domů a žilo zde na 530 obyvatel. Roku 1920 tu byla zřízena knihovna, o rok později byl vybudován obecní vodovod. V roce 1923 byla zpevněna okresní silnice vedoucí přes obec, následujícího roku byla v Třeboci zřízena první veřejná telefonní stanice. V roce 1925 byl odhalen pomník padlým v I. světové válce, v roce 1926 byla zahájena elektrifikace obce. V dalším roce byl zahájen provoz na soukromé autobusové lince do Loun - dvakrát denně tam i zpět. Ve společnosti vládla dobrá a uvolněná atmosféra, vznikala zde řada různých spolků, jako např. dělnická tělocvičná jednota, sbor dobrovolných hasičů, Sokol, ochotnický spolek "Tyl", v obci také kvetl společenský život - pořádaly se zde plesy, divadelní představení a výroční dny… Obec měla v této době také svého strážníka.

Třicátá léta přinesla světovou hospodářskou krizi, která opět znamenala konec rozvoje. S přibývajícími léty navíc stále sílil vliv sousedního nacistického Německa a ve světě vládla napjatá atmosféra. V roce 1937 bylo v Třeboci vybudováno letní cvičiště Sokola a ve stejném roce byla ještě upravena dešťová kanalizace u kaple, opravena byla i kaple samotná. Pak ale přišel rok 1938. po mnichovské zradě bylo pohraničí obsazeno německou armádou a nedlouho nato vypukla druhá světová válka. Třeboc sice mohla děkovat své odlehlé poloze, díky které byla relativně ponechávána na pokoji, nacistický teror se zde však i přesto projevil - a to v celé své hrůze. V obci tak byli vyhlazeni židovští obyvatelé, proběhla zde poprava za držení střelné zbraně, gestapo také zatýkalo za tajné zásoby obilí. V roce 1943 byly z kaple sejmuty zvony a zvoničky církve československé. Nový zvon pak byl na kapli zavěšen až v roce 1947. Obyvatelé obce za války opět strádali, opět byl zaveden lístkový systém, opět byly povinné odvody plodin a opět probíhaly konfiskace ve prospěch armády. Ke konci války se v okolních lesích ukrývaly partyzánské jednotky a skupinky uprchlých ruských zajatců. Přes obec přešli i Vlasovci.

Po válce došlo v Třeboci ke značnému poklesu počtu obyvatel. V roce 1949 byla obec administrativně přičleněna do nově vytvořeného okresu Nové Strašecí. V obci v této době byly dva obchody, trafika, hostinec, truhlář, kovář, kolář, krejčí, obuvník a pokrývač. V roce 1949 bylo v obci také založeno JZD, dále byla postavena obecní prádelna a ve škole byla zřízena svatební síň. K roku 1955 bylo v obci 117 domů, do zdejší jednotřídní školy chodilo 25 dětí. V roce 1957 byl vybudován skupinový vodovod, JZD v obci postavilo česačku chmele a později ještě chmelovou sušičku. O tři roky později bylo zdejší družstvo sloučeno s družstvem z Kroučové (pod názvem "Vítězný únor). V roce 1960 byl v obci postaven nový kravín a obec byla administrativně přičleněna do Rakovníka. V roce 1961 byly postaveny ještě další hospodářské objekty družstva pro chov prasat. V roce 1965 byla bývalá prádelna přebudována na požární zbrojnici. Počet obyvatel v obci nadále klesal, v posledních letech je však alespoň stabilizovaný. K roku 2002 zde v 110 domech žije 139 obyvatel.