První písemná zmínka o obci pochází z roku 1380. Obec Šumice se nachází v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Žije zde přibližně 1 600 obyvatel.

Hledat firmy v obci Šumice, část obce Šumice
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace
přidat firmu
Živé firmy v obci Šumice, část obce Šumice 23 firem

Šumice č. 400Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 29Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 126Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 241Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 113Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 511Otevřeno, brzy zavírá

Šumice č. 139Otevřeno

Šumice č. 103dle domluvy

Šumice č. 169Otevřeno

Šumice č. 518Otevřeno

Šumice č. 421Otevřeno

Šumice č. 342Otevřeno

Šumice č. 170Otevřeno

Šumice č. 494Otevřeno

Historie obce Šumice celá historie

I když první zprávu o vesnici známe teprve z druhé poloviny 14. století, kdy kolem roku 1380 obdržel Šumice od markraběcí koruny na doživotí jako léno Hynek z Valdštejna, můžeme se domnívat, že Šumice vznikly daleko dříve.

Šumice leží na významné historické obchodní cestě, která spojovala velkomoravská střediska se zásobárnou železa mezi Bojkovicemi a Slavičínem.

Je možné, že i Šumice postihla uherská okupace krajů mezi řekou Moravou, Karpaty a říčkou Olšavou, tzv.Lucká provincie. Navíc tehdy zdejší kraj plenili Tataři a v 50.letech 13.století Kumáni. Tataři vpadli na Moravu v roce 1241 Moravskou branou a postupovali jihovýchodním směrem přes Uherský Brod, Bánov a Starý Hrozenkov do Uher.

Moment uherské okupace byl asi příčinou toho, že Šumice, pokud existovaly, nebyly jmenovány ve Zdíkově listině z roku 1131. V této listině nebyly jmenovány žádné lokality mezi řekou Olšavou a dnešní hranicí Slovenska.

Tato lokalita tzv. Lucká provincie (latinsky Provincia Lucensis), vznikla v severní části hraničního nárazníkového pásma (tzv. confinium) na pomezí Moravy a Uher, zvaného Lucké pole, Lucko (latinsky campus Lucsko), či provincie Váh, o něž od 11. do 13. století vedli Přemyslovci spory s Uherským královstvím. Po odchodu Kumánů nastoupila důmyslná přemyslovská kolonizace kraje, která vtiskla kraji strukturu, jak ji známe dodnes.

Šumice byly zeměpanským majetkem. Ve 14. století docházelo k jeho drobení a obec Šumice často měnila svého držitele. Markrabě Jošt, synovec Karla IV daroval v roce 1380 v léno ves Šumice loajálnímu členovi moravského feudálního rodu Hynkovi z Valdštejna. V roce 1389 prodal Hynek z Valdštejna ves Šumice Janovi z Meziříčí. Šumice se následně staly dědičným majetkem. Jindřich z Meziříčí prodal ves v roce 1397 Alšovi z Cimburka, pánu na Sehradicích. Šumice zdědil syn Jan Baláš. Ten získal po husitských válkách zástavou i město Uherský Brod. Jan Baláš byl loupeživý rytíř a podnikal vpády i do Uher. Je téměř pravděpodobné, že na své loupeživé výpravy do Uher brával své podané, tedy i šumické muže. Dalšími držiteli Šumic byli bratři Dobeš a Beneš z mocného rodu Boskoviců a jejich bratr Taso, olomoucký biskup. Tito držitelé v roce 1480 právně převedli Šumice na Klementa z Bílkova a Bránek. Ten postoupil Šumice již v roce 1481 zástavnímu pánu města Uherský Brod, stoupenci Matyáše Korvína, Janu Planknarovi z Kynšperka. V Šumicích byl v této době dvůr a vrchnostenský mlýn a existovala zde fara. Po Planknarově smrti zdědila Šumice jeho manželka Anna a její bratr Jan ze Zvole. V té době se ves Šumice stala fakticky dominiem města Uherského Brodu. Nadále už platilo, že ten, kdo držel Uherský Brod, držel i Šumice. Tak se stalo, že Šumice spolu s Uherským Brodem držela řada uherských feudálů. Postupně Uherský Brod spolu se Šumicemi drželi opavský kníže Jan Korvín (levoboček Matyáše Korvína), Emerich Czobor a Štefan, hrabě ze Zápolí. Následuje Jan z Lomnice. Roku 1506 bylo předáno město Uherský Brod spolu se Šumicemi Janu z Kunovic. Součástí uherskobrodského panství zůstaly Šumice následujících 350 let. Roku 1615 bylo uherskobrodské panství spolu se Šumicemi převedeno z rodu Kunoviců na rod Kauniců. Kaunicové drželi Šumice až do územní reformy v roce 1849, kdy obec získala samosprávu.

17. století bylo kruté pro celou uherskobrodskou oblast včetně obce Šumice. V roce 1605 vypálili Šumice Bočkajovci. Za třicetileté války plundrovaly Šumice vojska stavovská i císařská, která obcí procházela a také v Šumicích mnohdy ložírovala. Přes karpatské průsmyky pronikala na Moravu vojska z Uher vedená Bethlenem Gáborem. Všechna vojska se k obyvatelům Moravy chovala krutě. V roce 1643 se zmocnila města Uherského Brodu a celého okolí včetně Šumic švédská vojska. Šumice poplenila vojska plukovníka Petera Andersona. Těm v roce 1645 přispěchala na pomoc z Uher vojska Rákócziho. Aby utrpení obyvatel a útisku od Švédů a Uhrů nebylo málo, přitáhli spolu s vojsky Rákózciho k Uherskému Brodu Valaši ze vsetínského panství. Také Valaši na celém brodském okolí krutě řádili. Uherskobrodský zámek vypálili. V 50. letech 17.století byla celá pětina domů v Šumicích zpustošená a neobydlená.

Ukončení třicetileté války vestfálským mírem v roce 1648 nekončilo utrpení obyvatel v moravském pohraničí. V roce 1663 pronikly karpatskými průsmyky na jihovýchodní Moravu tatarské a turecké hordy sedmihradského knížete Imricha Tökelyho. V Šumicích bylo Tatary zabito 48 osob, uloupeno 38 koní,138 ks hovězího dobytka a 1167 ovcí. Samozřejmostí při vpádech tatarských a tureckých hord bylo znásilňování žen a odvlečení mladých obyvatel. Šumice byly tak zničeny, že ještě v roce 1671 bylo opuštěno 16 gruntů. Další vpády vzbouřenců z vojsk Imricha Tökelyho následovaly v roce 1680, nejhorší byl vpád 11.července 1683. Jak uvádí kronikář Letocha, bylo v Brodě zabito 168 osob a 200 Židů. Ani Šumice nezůstaly ušetřené. Roku 1703 vpadla do kraje vojska sedmihradského knížete Ference II. Rákózcyho, tzv. kuruci (křižáci) a opět hořely na jihovýchodní Moravě města a vesnice. Podobné hrůzy se opakovaly ještě v příštích letech. Byla to krutá léta nesmírných zkoušek a je s podivem, že obec Šumice tyto krutosti přežila a nezanikla.

V obecní kronice se můžeme o složení obyvatelstva v roce 1911 dočíst: obyvatelstvo obce je vesměs národnosti české-moravští Slováci. Podle sčítání lidu v lednu 1911 žilo v obci 1490 obyvatel, z toho 707 mužů a 783 žen. Podle náboženství bylo 1481 římských katolíků a 9 židů. Pouze

2 cikáni. Podle povolání žilo v obci 216 zedníků, 130 nádeníků, 98 rolníků,

6 mlynářů , 5 kovářů a zámečníků, 5 hostinských a obchodníků, 4 perleťáři, 3 tesaři, 2 stolaři, 2 miškáři, 2 obuvníci a 1 řezník. Ženy nosí vesměs kroj, muži jen velice málo, pouze někteří rolníci. Tolik obecní kronika.

Z výčtu povolání je zřejmé, že Šumice byly na přelomu 19. a 20. století téměř výlučně řemeslnickou obcí. Šumičtí zedníci a pomocníci vyjížděli za prací do měst celého Rakouska-Uherska na celou sezonu. Od Josefa po Kateřinu. To znamená od března do konce listopadu. Některé rodiny vyjížděly za prací i s dětmi. Mladé dívky chodily do Vídně do služby a mnohé se v cizině provdaly a už zde zůstaly.

V roce 1930 koupila Obec Šumice za 185 000,-Kč v rámci státní pozemkové reformy 130 ha lesů bývalého kaunického panství. Tato koupě byla základem vlastnictví obecního lesa o současné výměře 247 ha.

Demografické údaje

Soubory cookies umožňují správné a úplné používání webových stránek

Další informace zobrazíte kliknutím na Informace o cookies.