Střemy

Belvicové z Nostvic a roku 1597 je připojili k Dolním Beřkovicím. Toto panství vlastnili od roku 1627 Lobkovicové, kteří Střemy připojili k Byšicím. Střemy značně utrpěly za třicetileté války, roku 1654 zde bylo 12 usedlostí osazených a 12 pustých. Od roku 1655 byly Střemy samostatným panstvím, asi roku 1760 však byly opět připojeny k Dolním Beřkovicím.

Jádrem vesnice je poměrně strmě svažitá udicovitá náves, přibližně vřetenovitého tvaru, původně s rybníkem v dolní části (dnes park). Náves je lemována dosti hustě řazenými usedlostmi. Nepočetná mladší chalupnická zástavba vznikala podle přístupových cest a v horní části návsi.

Na jihovýchodní straně návsi je situován rozlehlý hospodářský dvůr. V areálu dvora se dochovaly velké zděné chlévy s eklektickou fasádou. Prostředí návsi doplňuje železný kříž a památník obětem 1. světové války.

Střemy leží na styku národopisných oblastí bohatého zemědělského Mělnicka a lesnatého Kokořínska. Z polohy vsi na pomezí těchto regionů vyplývá i charakter její zástavby. Nejvýznamnější lidovou stavbou ve vsi je poměrně nenápadný dům čp. 24, stojící na severozápadní straně návsi. Tento dispozičně značně archaický dům má roubenou obezděnou světnici s trámovým stropem, která pochází snad již z konce 16. nebo 17. století (dům bývá považován za jeden z nejstarších zachovaných na Mělnicku). Do síně se vstupuje z vyvýšeného perónu. Štítové průčelí domu vrcholí jednoduchým lichoběžníkovým štítem. Ojedinělým příkladem roubené stavby je patrový dům čp. 33 na jihovýchodní straně návsi. Dům má na dvorní straně pavlač, přízemí bylo přezděno asi na počátku 20. století. Do dvora vede segmentově zaklenutá brána. Roubené jádro má patrně i patrový dům č.e. O2, novodobě upravený. Hodnotným příkladem klasicistní architektury je přízemní dům čp. 19 na severozápadní straně návsi, postavený na vysoké podezdívce s perónem. Dům má jednoduchou klasicistní fasádu, na průčelí navazuje půlkruhově klenutá brána s pilastry. Naproti stojí mladší výměnek v typickém nádražním stylu. Velký patrový dům č. 3 na protější jihovýchodní straně návsi je poměrně dobře zachovalou klasicistní obytnou stavbou, s napojenou kolnou a stodolou. Fasáda pochází až z počátku 20. století. Sousední chalupa č. 4 je pozdně klasicistní, klasicistní jádra mají zmodernizované patrové domy čp. 5, 6 a 18 (z roku 1852).

Ve vsi, jako v sousedních Nebuželech, se zachovalo několik eklektických usedlostí (např. čp. 26, čp. 34 s velkým patrovým domem a segmentovou bránou). Intaktně zachovalými stavbami z přelomu 19. a 20. století jsou domy čp. 31 a 30 v jižní části návsi a patrová chalupa čp. 65. Horní stranu návsi uzavírá přízemní chalupa čp. 17 s typickým zalomeným štítem.

Mimořádně hodnotnou památkou na katastru Střem je mlýn zvaný Štampach, stojící o samotě v údolí Pšovky asi 1,5 km severozápadně od vsi. Jméno mlýna nás jednoznačně odkazuje do druhé poloviny 16. století, kdy Střemy vlastnili Štampachové ze Štampachu. Současný mlýn měl předchůdce ve skalním mlýnu snad již středověkého původu. Pozůstatky skalního mlýna se dochovaly na východní straně údolí. Do přitesané stěny pískovcového ostrohu jsou vysekané dvě vzájemně propojené místnosti s pozůstatky topeniště. Vlastní mlýnice byla přistavena ke skalní stěně. Skalní mlýn byl jedním z několika obdobných zařízení na Kokořínsku. Nejpozději v 18. století byl postaven nový zděný mlýn pod opačným koncem hráze rybníka. Z pozdně barokního období se dochovala patrová zděná budova s mansardovou střechou, datovaná ve štítu do roku 1756. Na východní straně je lednice, vyzděná z pískovcových štuk. Budova mlýna má dvoudílnou dispozici s dlouhou síní, jejíž zadní podélná část sloužila zároveň jako mlýnice. Z technologického zařízení se dochovala dubová hranice s barokně profilovanými sloupy a palečné kolo. Z architektonického hlediska jsou zajímavé také hospodářské stavby, postavené roku 1913 podle návrhu prof. Velfíka v osobitém stylu, spojujícím secesi s romantizujícími nebarokními a rustikálními prvky.

Střemy představují dodnes památkově poměrně hodnotné sídlo, které stojí poněkud ve stínu mnohem známějších vesnic z oblasti Kokořínska. Zástavba návsi se dochovala hmotově téměř intaktní, i když řada staveb byla již v detailech zmodernizována. V podstatě jedinou rušivou novostavbou na návsi je tak budova samoobsluhy na jejím jižním (dolním) konci. Zejména horní (severní) část návsi ale působí dodnes příznivým dojmem

JENICHOV

(Lněněchov, kde pěstován pěkný len k chovu).

Jenichov (Noněchov, Niněchov, Nyněchov, Mnichov) leží od Mělníka asi 10,5 km severovýchodně v úrodné krajině.Odtud na severovýchod je krásné údolí, táhnoucí se k Živonínu, Řepínu a Hostíni. Stráně tohoto údolí jsou porostlé duby, habry, olšemi a břízami a mezi stromy vystupují pískovcové skály.

V roce 1841 celá ves až na 4 domky vyhořela ohněm, který založil z pomsty vojín jízdného pluku, jehož oddělení zde bylo ubytováno. Kroupy zde padaly v r. 1864 a 1869, neúroda byla r. 1863 a 1869.

Jenichov již r. 1228 náležel jako Nebužely a Velký Újezd jeptiškám panenského kláštera sv. Jiří na pražském hradě. Jenichov náležející k Liblickému statku zdědil po svém otci Smil Vlínský z Vliněvsi, který jej prodal r. 1621 své matce Anně Špetlové, rozené z Dubé.